26. března–1. dubna 2024
Aktuální
vydání
13
Předchozí vydání
Hledat
Archivní článek

Jiří Holík

28. 10. 2004

|
Tisk
|

Vydání: 2004/19 Mariánská zbožnost, 28.10.2004

Příloha: Doma

Bratr Jaroslava Holíka. Narodil se 3. července 1944 v Havlíčkově Brodě. Patří k nejúspěšnějším českým reprezentantům v ledním hokeji. Na svém kontě má 319 mezistátních utkání. Hrál na 14 světových šampionátech (na kterých získal dva tituly mistra světa) a čtyřech olympijských hrách. Žije v Jihlavě společně se svojí rodinou. Má dceru Simonu a syna Jiřího.

V Praze momentálně probíhá mistrovství světa v ledním hokeji. Také vy jste si v roce 1972 zahrál před domácím publikem. Československo tehdy po 23 letech získalo zlato.
Na to mistrovství vzpomínám nejradši. Tehdy jsme to s bráchou vyhráli hlavně pro naše rodiče. Hlavně pro tátu byl ten titul obrovská satisfakce.

Rozhodující zápas proti SSSR asi musel hodně prožívat.
Táta hodně držel na Jardu, a když pak brácha udělal chybu, po které dali Rusáci gól, muselo to pro něj být moc těžké. Naštěstí pak Jarda skóroval.

Jaký jste měli vztah s rodiči?
Brácha se s otcem hodně hádal. Táta mu vždycky řekl: „Nekecej a brusli, až budeš mistr světa, tak budeš moct mluvit.“

Otec měl na vaši kariéru asi hodně velký vliv.
Táta nás přivedl ke sportu. Byl chytrý a věděl, že jenom díky sportu se někam budeme moci podívat. Obětoval se pro nás. V padesátých letech dělal řezníka, pak mu všechno sebrali a řekli: Půjdeš do dolů! On jim ale odpověděl, že tam nepůjde, protože má dva kluky, kteří budou dělat sport. Musel tedy nastoupit do cihelny, kde kopal hlínu. Když jsme chtěli brusle, musel jít nakopat celý velký pytel, který pak prodal, abychom na ty brusle měli.

S bratrem jste měli trochu zvláštní vztah: říká se, že jste si lásku příliš neprojevovali.
Už jako kluci jsme měli každý své kamarády. Já jsem většinu času trávil u dědy a u babičky na předměstí Havlíčkova Brodu. Jarda měl své kamarády jinde. Scházeli jsme se akorát na tréninky a na zápasy; jinak jsme žili každý svým životem. Kolikrát jsme si za celý den řekli pouze před spaním: „Dobrou, brácha.“

Změnilo se to postupem času?
V podstatě vůbec. Někdy se sejdeme v Jihlavě v Grand hotelu, nebo za ním jedu s rodinou na chalupu, ale pořád máme každý svůj vlastní život.

Je to tím, že máte hodně odlišné povahy?
Jarda má povahu po tátovi: pořád se někde hádal a zůstalo mu to dodneška. Otec mu vždycky říkal: „Po kom ty seš?“ - a přitom byl Jarda celý on. To já jsem spíš kliďas, některé věci úplně přejdu a nedokáží mě rozhodit.

František Jirků
Ochrana vašeho soukromí je naší prioritou

Abyste mohli co nejlépe využívat služby portálu Církev.cz, včetně nakupování, používáme my a někteří naši partneři tzv. cookies (malé soubory uložené ve vašem webovém prohlížeči). Díky nim si například pamatujeme, zdali jste přihlášeni, vámi provedená a preferovaná nastavení, co máte v košíku, jak máte seřazené a vyfiltrované produkty apod.

Díky nim vám také nenabízíme nevhodnou reklamu a pomáhají nám v analýzách sloužících k dalšímu rozvoji portálu.

Potřebujeme však váš souhlas s jejich zpracováváním. Děkujeme, že nám ho dáte, a ujišťujeme vás, že se k vašim datům chováme maximálně zodpovědně v souladu s platnou legislativou