Je líné? Motivujte ho, aby nebylo

Vydání: 2016/14 Papež vzpomněl na oběti útoků, 29.3.2016, Autor: Kateřina Šťastná

Příloha: Doma

„Radek je líný, on totiž nechce chodit pěšky.“ „Maruška je líná, protože nechce dělat úkoly.“ „Líné dítě nic nedělá a pak se nic nenaučí.“ „Když se mi něco nechce dělat, tak začnu brečet.“ – Tak si představují lenost děti, které jsme oslovili.


Za lenost našich dětí můžeme velmi často my, rodiče. Třeba proto, že po nich důsledně nevyžadujeme práci. Ilustrační snímek Shutterstock

Ovšem tentýž Radek je velmi pohybově nadaný a často a pravidelně sportuje. Maruška zas bez mrknutí oka pravidelně pomáhá mamince prostřít na stůl a luxovat a Lucka, která pláče, když se jí ve školce nechce do nějaké činnosti, si dokáže naprosto dokonale uklidit pokojíček a ještě ji to baví. Je přirozené, že se nám do některých věcí nechce. Kdy ale jde o skutečnou lenost a co o ní říkají odborníci?

Ředitelka Křesťanské pedagogicko-psychologické poradny v Praze Ivana Bernardová tvrdí, že na lenost dětí si rodiče, s nimiž se setkává, primárně nestěžují. Řeší ale nepozornost, pomalost, nechuť k učení, nestálost v zájmech anebo naopak přílišný zájem – například o počítačové hry. Zatímco malé děti jsou podle Ivany Bernardové většinou zvídavé, iniciativní, rády pomáhají a hrnou se do práce, postupem času je tato chuť může opouštět. Příčiny mohou být různé. Například jsou-li rodiče rychlí a aktivní, zatímco potomek má spíš povahu klidnou a pasivní, může se rodičům jevit jako líný.

Dětský psycholog a terapeut Jaroslav Šturma vysvětluje, že čím jsou rodiče aktivnější a čím větší tlak na potomka vyvíjejí, tím větší má dítě tendenci vyhýbat se takovým nárokům a jevit se jako líné. „My jako rodiče musíme dát pozor na to, abychom naše očekávání a nároky sladili s věkem, povahou a možnostmi konkrétního dítěte, abychom na něj netlačili ani moc, ale ani málo,“ radí Šturma.

Důležitou roli zde tedy hraje výchova a přístup rodičů. „Máme-li doma paní na úklid, necítí ani dospívající dítě povinnost uklízet si vlastní věci. Nenaučilo se to,“ podotýká psycholožka Bernardová s tím, že nemusí jít ani tak o lenost, ale o obavu, že to nebude umět, že to zkazí, že to ostatní poznají – a třeba se mu ještě budou smát. Pokud ale dítě ví, že by mělo dělat nějakou povinnost, ale nechce se mu do ní, a pokud mu tato nechuť doma prochází, pak se z neposlušnosti stane zvyk. A postupem času ho k práci nedonutíme vůbec.

Nechtít vše hned

Jaroslav Šturma připomíná, že schopnost dítěte plnit povinnosti zraje postupně. Ze začátku ho musí rodiče vést a připomínat, co má dělat. Dítě se to samo nenaučí. „Zdaleka ne každé dítě ve třetí třídě je zralé natolik, že přijde domů a samostatně si udělá všechny úkoly. Proto je potřeba je vést – a také mu být příkladem,“ doporučuje tento zkušený terapeut. Jestliže totiž hned po příchodu domů sami zapneme televizi, hrajeme počítačové hry nebo surfujeme na internetu, nemůžeme očekávat, že náš potomek si iniciativně začne dělat úkoly do školy. Na druhé straně – pokud naše dítě zahltíme kroužky a mimoškolními aktivitami, nemůžeme se divit, když přijde večer domů unavené a nemůže se soustředit na učení.

Psycholog Šturma říká, že v první řadě musíme dítě přijmout takové, jaké je – s jeho vlohami, nadáními, povahou i nedostatky. Někdy to, co považujeme za lenost, může být jen odlišný temperament. Pak doporučuje sladit naše očekávání s možnostmi potomka a nechtít po něm, na co nemá (to někdy může vyžadovat konzultaci u odborníka). „Je na nás, abychom dokázali motivovat i těžkopádnější jedince a pomoci jim, aby se pokusili malinko překročit své možnosti. Tedy pozitivně motivovat a chválit ještě mnohem dřív, než vidíme nějaký výsledek,“ radí.

Také ředitelka poradny Bernardová přitakává, že lidé s vnitřní motivací, tedy ti, kteří pracují, protože je to baví, vynakládají mnohem méně úsilí k vykonání práce než ti, které motivuje odměna či strach z trestu. Lenost je podle ní způsobená jak vrozenou povahou, tak výchovou, ale v některých případech i přetížením dítěte. Vždy ale hraje významnou roli motivace.

A tak se můžeme jen divit, že syn či dcera, který měl v pubertě ve svých věcech nepořádek a odmítal doma pomáhat, má najednou ve vlastní domácnosti vše pečlivě uklizené a naleštěné. Budeme-li dítě pozitivně motivovat a půjdeme-li mu příkladem, možná líné ani nestihne být anebo z toho nakonec vyroste.
 

Sdílet článek na: 

Sekce: Přílohy, Doma, Články



Aktuální číslo 38 19. – 25. září 2017

Fatimské poselství putuje Českem

Na tři týdny se k nám po padesáti letech vrací socha Panny Marie Fatimské, kterou biskupové dovezli z národní pouti do Fatimy. Poutě do Portugalska se na sté výročí zjevení…

celý článek


Na fatimské světlo nezapomenete

Do Českomoravské Fatimy v Koclířově zamíří na počátku října i hosté z Portugalska. „Fatima je jen zdůraznění některých stránek evangelia,“ říká v rozhovoru…

celý článek


Tajemství Nejsvětějšího Salvátora

Na konci roku 1989 jsem po jedenácti letech kněžského působení „v ilegalitě“ navrhl kardinálu Tomáškovi, že obnovím pastoraci vysokoškoláků v pražském kostele Nejsvětějšího…

celý článek


Zahajujeme předvolební seriál

Přestože mu ještě není padesát, je nejzkušenějším českým poslancem. V Parlamentu zasedá s krátkou přestávkou od roku 1990 – nejprve za Křesťansko-demokratickou stranu,…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay