Jako největší pštrosí vejce

Vydání: 2004/25 Stvoření světa, 28.10.2004, Autor: Aleš Palán

Příloha: Doma

Spolupracovník Z. Svěráka; herec, scénárista, režisér. Narozen 1931. Po nepřijetí na DAMU se přihlásil na pedagogickou fakultu. Učil matematiku a fyziku, později pracoval jako redaktor. V roce 1966 spoluzakládá Divadlo Járy Cimrmana (se Z. Svěrákem a J. Šebánkem.) Píše a režíruje hry Akt, Hospoda Na mýtince, Vražda v salonním coupé, Dlouhý, Široký a Krátkozraký, Posel z Liptákova, Dobytí Severního pólu... V roce 1998 založil vlastní Studio Jára, podílel se na řadě filmů.

Dosáhli jste počtu 10 tisíc představení. Cítíte se být rekordmany?
Ten rekord zapsaný do české Guinessovy knihy rekordů mě uvádí do rozpaků. Když jsme začínali, naše první režisérka nás nabádala: „Nepodceňujte to, vy se budete divadlem možná jednou živit.“ Kdyby tehdy nám někdo řekl, že jednou budeme stejnou uriozitou jako třeba největší pštrosí vejce, nevěřili bychom mu. My nechceme dělat nic proto, abychom se stali rekordmany; my jen chtěli hrát divadlo, a když se to lidem líbilo, nechtěli jsme přestat.

Jak řešíte ponorkovou nemoc?
Nemáme ji. Častěji jsme spolu jenom tehdy, když píšeme novou hru a to - jak se ukazuje - nastává jednou za čtyři pět let. Je to tak vzácné, že než by ponorková nemoc vznikla, představení je napsané a nazkoušené, a už se hraje. Potkáváme se pak zase jen večer na představení, jako jiní v práci.

Máte ještě stále radost z cimrmanovské mystifikace?
Jeden zahraniční kritik nám řekl, že nechápe, jak může tak dlouho trvat divadlo jednoho nápadu. Nás by ale nebavilo točit se na jediném nápadu: nápadů máme víc, jen ten původní cimrmanovský zůstává. Je to značka našeho divadla.

Cimrman byl světoběžník; jak jste na tom s cestováním vy?
Nejsem žádný cestovatel. Cítím veliký dluh vůči své vlasti, že jí pořádně neznám. Je tolik krásných míst, kde jsem ještě nebyl a prohlížím si je jen na fotkách.

Čím to je, že na vás chodí děti a vnoučata původních diváků?
Nedovedu si to vysvětlit, čekám, až se to od někoho dozvím. Držíme se stále svého názoru a vkusu, a přesto na nás chodí nové generace.

Používáte někdy v osobním životě cimrmanovské průpovídky?
Nedělám to záměrně, ale nemůžu se zbavit toho, když někdo vysloví větu podobnou té z našeho představení, že mu neodpovím replikou. Někdo mi řekne: „Oni tady zabírají tolik místa,“ a já hned reaguju: „Tady všude seděl...“

Jak by se Cimrman cítil jako čerstvý Evropan?
Byl obyvatel Rakouska-Uherska a měl veliký sen, že se ta země přejmenuje na Rakousku-Uhersko-Česko. Možná už v tom byl nějaký zárodek Evropské unie. Sdílet článek na: 

Sekce: Doma, Přílohy, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 29 17. – 23. července 2018

Rekordní charismatická konference v Brně

Rekordních 7 830 lidí všech generací, z toho 1 416 dětí, hledalo po čtyři dny „svou sílu u Pána, v jeho veliké moci“, jak znělo motto letošní Katolické charismatické…

celý článek


Zkratkou přes františkánské ticho

Po staletí v nich mniši meditovali či pěstovali bylinky. Teď slouží všem. Přestože některé klášterní zahrady už svou původní funkci ztratily, jsou plné života.

celý článek


Spiritualita ve filmu

Kde se bere v člověku zlo a kde člověk naopak nachází sílu zvládat obtížné životní situace? Tyto a mnohé další ožehavé otázky se objevily v řadě filmů na letošním…

celý článek


Svět, ve kterém můžete vidět „srdcem“

Vyhledávají staré lidi, kterým hrozí samota. Vracejí radost tam, kde hrozí stereotyp a kde dny začínají splývat. Chodí jim dělat společnost, zpívají si s nimi, povídají,…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2018

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay