Jak vypadá krize po česku

Vydání: 2009/8 Svátost, nebo rituál, 19.2.2009, Autor: Alena Scheinostová

Příloha: Doma

Je to jako v apokalyptickém filmu. Ještě nedávno si tady hrály děti, lidé se scházeli v klubu či v parku před kostelem, každou chvíli tu zastavilo auto. Teď jsou obchody i podniky zavřené, okenice zatlučené, nikde nikdo. Opuštěné domy jsou k mání za pár drobných, ale není o ně zájem. Konec světa? Ne – pouze ekonomická krize v USA, v Atlantě, jak ji vykresluje emigrant Václav (47). Když si jeho někdejší spolužáci z malého města na Vysočině stěžují na hospodářské problémy v ČR, pokrčí rameny: „Tomuhle říkáte krize? Ta opravdová sem teprve přijde – uvidíte.“

Začít šetřit

Bývalá Václavova spolužačka Vanda (46) to vidět nechce. Největší továrna v jejím regionu – jihlavský Bosch – podle ní propustila už tisíc pracovníků. Oficiální údaje sice přiznávají jen pár set propuštěných, ale Vanda kroutí hlavou: „Nepočítají do toho zahraniční dělníky a lidi, kterým doběhla pracovní smlouva na dobu určitou. Ti každý rok dostávali novou smlouvu, ovšem letos už ji zkrátka nedostali.“ Vanda sama pracuje v propagaci a její plat z velké části představují odměny za každého získaného klienta. Jenže těch za poslední dobu ubylo skoro o polovinu. A továrně, kde pracuje její manžel, zase chybějí zakázky: zaměstnanci chodí do práce pouze třikrát týdně. Rodině nezbylo, než začít razantně šetřit. „Je mi to hloupé, ale míň peněz dáváme i v neděli v kostele,“ přiznává Vanda. Zakázek, a potažmo i práce, znatelně ubývá též v hotelích, v dopravě či ve stavebnictví. „Tyhle obory poskytovaly hodně příležitostí lidem bez kvalifikace,“ vysvětluje David Oplatek z vládní Agentury pro sociální začleňování v romských lokalitách. „I tam, kde je oficiálně až 90% nezaměstnanost, lidé pracují načerno nebo brigádničí – kupříkladu zrovna na stavbách. A teď o tu práci houfně přicházejí.“ Zatím totiž podniky propouštějí především právě nekvalifikované zaměstnance. Na rozdíl od těch kvalifikovanějších jsou snadno nahraditelní, zpravidla nejsou chráněni odbory a v případě práce načerno ani smlouvou, firma do nich neinvestovala žádné prostředky např. za školení. „Tihle lidé nebudou pouze ‚muset začít šetřit‘,“ varuje Oplatek. „O finančních rezervách si můžou nechat zdát – a než jim úřady vůbec vyřídí podporu, skončí u lichvářů nebo za hranicí zákona. Z něčeho musejí žít.“ Pád na dno tak často utlumí jen solidarita nejbližšího okolí. Anna (26), matka dvou malých dětí, s velkým pochopením přitakává: „I my obracíme doslova každou korunu, ale rodiče nás umřít hlady nenechají: Když můžou, pomůžou. Zrovna dnes nám táta přinesl pět kilo brambor. A drobné do košíčku v kostele dává malému babička.“ Anna žije v „bohaté“ Praze, ovšem i ona musí šetřit, kde se dá. „Nejde přece o samotnou nezaměstnanost. Stačí, jak se teď všechno zdražuje. Zaplatíme měsíční poplatky, a na jídlo nám zbude pár stovek. A když pak některé dítě onemocní, skutečně musíme řešit, jestli dát těch třicet korun za chleba, nebo za doktora. Vůbec si ne- umím představit, co by s námi bylo, kdyby se krize měla ještě prohloubit.“

Příležitost ke změně

Podle člena Národní ekonomické rady vlády (organizace, jejímž úkolem je hledat východiska ze současné hospodářské krize) ekonoma Tomáše Sedláčka jsou však podobné obavy zbytečné. „Hospodářský růst se pozastaví, a přece nám žádné výrazné zchudnutí nehrozí – ani tak vysoká nezaměstnanost, jako tu byla například v roce 2003,“ uklidňuje Sedláček. Souhlasí pak s hlasy, které o současné krizi hovoří jako o příležitosti ke změně. „Člověk roste skrze krize a se společností je to stejné. Nejsem povolán hlásat, že hospodářská recese může přivést jednotlivce k osobnímu pokání. Nicméně pozoruji obecný odvrat od čistě materiálních hodnot a tendenci lidí dotazovat se, zamýšlet se, hledat hlubší rozměr. I ekonomie najednou začíná používat duchovní jazyk.“ David Oplatek nabízí pohled ještě z jiného úhlu: „To je samozřejmé: Člověk v krizi hledá něco, co mu dá naději. A to víra, duchovno bezesporu je. Jinak lidé dopadají jako oni chlapi, které jsem tuhle potkal v jedné brněnské herně: čerstvě nezaměstnaní, otupělí, hlavy v dlaních, vůbec nevěděli, co se sebou – ani na to pivo neměli. Víra člověku pomáhá neupadnout do apatie.“ Je tedy současná ekonomická krize opravdu známkou pohybu v celé společnosti, jak naznačují někteří představitelé církve v čele s Benediktem XVI.? Podle Tomáše Sedláčka je přinejmenším u nás změna společenského ovzduší zřejmá. „Jak s krizí naložíme, to je na každém. Ale církev, křesťané teď každopádně mají velkou a závažnou příležitost promlouvat k lidem, protože ti právě teď chtějí poslouchat. Důležité je, aby k nim mluvili srozumitelně: aby srozumitelně tlumočili tu starou evangelní zvěst.“

Sdílet článek na: 

Sekce: Doma, Přílohy, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 33 15. – 21. srpna 2017

Olomouc žije setkáním mládeže

Nejvýznamnější událost mladých křesťanů v tomto roce – Celostátní setkání mládeže – vrcholí tento týden v Olomouci.

celý článek


Rodiny prošly metropolí

Oslavit rodinu se do centra Prahy vydaly stovky účastníků Pochodu pro rodinu.

celý článek


Přestat pít? Když to nejde

Není snad falešnějšího obrazu alkoholika: často opilý, špinavý a páchnoucí muž, povalující se v hospodě a pak ve škarpě. Jistě je nemálo takových. Skutečnost, jak…

celý článek


Vrátit se k modlitbě s papežem

Na duchovní straně 10 každý měsíc zveřejňujeme papežské modlitební úmysly. Jak vznikají a k čemu slouží? Ptali jsme se P. FrédéricA FornosE SJ, ředitele Světové…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay