Přihlásit se
Archivní článek
Hledám partnera. Jak na to?
3. 11. 2015
|Tisk
|
Sdílet:
Rádi byste navázali známost a váháte, zda si podat inzerát na seznámení? Zeptali jsme se JANA VÍTKA z Noemi, seznamky pro nezadané křesťany, jak postupovat. Hledání životního partnera je podle něj především hledáním živého vztahu s Bohem.
Vydání: 2015/45 Medaili Za zásluhy dostal i biskup, 3.11.2015, Autor: Karolína Peroutková
Příloha: Doma
Nebyla. Věřím, že pro Boha to bylo velmi významné a že nám tím chtěl sdělit důležitou věc: jako křesťané se máme připravovat na svatbu Beránkovu, neboť Ježíš je ženichem a církev jeho nevěstou – to je jedním ze základních aspektů vztahu Krista a jeho církve (dokonce bychom mohli říci, že základní smysl dějin lidstva spočívá v tom, že Bůh připravuje svatbu svému Synu – jak nám říká Boží slovo). A zadruhé: Bůh nám chtěl povědět, jak velmi mu záleží na manželstvích, zvláště na křesťanských, kde v centru rodiny je Kristus. Kristus přišel na tu svatbu a byl tam s nimi – právě tak chce být uprostřed každého manželství.
Obzvláště to platí v dnešní době, pro kterou je charakteristický morální úpadek a ztráta mnoha základních a rodinných hodnot, které platily po staletí; instituce manželství bohužel ztratila původní úctu a vážnost.
Avšak křesťanská manželství mohou a mají tento nezdravý vývoj zvrátit – Bůh chce žehnat křesťanským manželstvím a chce je učinit místem, odkud se Boží království bude šířit dál. Takových rodin v dnešní době moc není, ale budoucnost může být jiná.
To je základem křesťanského života. Pokud ten, kdo se považuje za křesťana a hledá životního partnera, svůj vztah s Bohem dosud zanedbával, jistě je načase to změnit. Neboť jestliže za svobodna nevěnuje Pánu pozornost, jakou si Bůh zaslouží, mohli bychom si myslet, že po vstupu do manželství se to u něj změní?
Hodnoty, které jsou pro nás důležité, budeme hledat i u budoucího partnera. Když je pro oba budoucí manžele už dnes Kristus na prvním místě, je pravděpodobné, že tomu tak bude i v jejich manželství.
Ano. Nade vším pozemským úspěchem, či neúspěchem, nad tím, zda se nám v osobním životě a ve vztazích daří, či nedaří, se vysoce klene skutečnost, že Bůh nás miluje a přijímá, že nám dává své odpuštění a lásku, že nám chce být vždy nablízku a být pro nás tou nejbližší osobou. Je tu někdo, kdo nás miluje tou největší láskou. A jeho láska a přijetí jsou větší, než nám kdy může dát jakýkoliv, i ten nejlepší partner.
Je to podobné jako s již zmíněným vztahem s Pánem. Ježíš nepovolal učedníky jen k tomu, aby byli sami zachráněni – tam to nemá skončit, jedná se o začátek! Povolal je, a stejně i nás křesťany k tomu, abychom po svém obrácení šířili Boží království po celém světě.
Písmo také říká, že vše, co děláme, máme dělat, jako bychom to dělali pro Pána. Ale ruku na srdce: Mohli bychom opravdu prohlásit, že náš život je vždy takový? Jistě každý z nás by našel ve svém životě řadu věcí, o nichž by to říci nemohl... Avšak Boží požadavek takový je.
Jak se tedy postupně přibližujeme k Bohu a učíme se ho následovat jako jeho učedníci, on nás postupně vede a proměňuje. Bude na nás klást úkoly, službu, plány, které pro nás připravil – a od nás samozřejmě očekává, že je budeme naplňovat.
Ohledně vztahu mezi službou Bohu a hledáním životního partnera můžeme připomenout Pánovo zaslíbení, že on přidává i „vše ostatní“ těm, kteří hledají především Boží království. A je zřejmé, že v této množině „vše ostatní“ se u většiny křesťanů nachází i budoucí manžel či manželka. Měli bychom Pánu důvěřovat, že to myslel vážně.
Když dáváme Boží království ve svém životě opravdu na první místo – a ve většině případů to bude znamenat, že budeme ochotni být nasazeni pro Boží věci – Bůh se bude starat, aby byly naplněny i naše potřeby. Neznamená to, že dostaneme vždy všechno, co si usmyslíme, ale on nám bude dávat, co opravdu potřebujeme.
Pravdivě, upřímně. Nedělat ze sebe něco, co nejsem. Zmínit své silné i slabé stránky. Napsat, co je pro mě důležité, jaké mám plány do budoucna, jaké cíle.
Porovnat své plány a životní cíle s hodnotami partnera. Jak se nám spolu komunikuje? Máme celou řadu společných témat? Svou roli sehrají samozřejmě i sympatie a vzájemná přitažlivost, ale neměli bychom se jimi nechat až příliš unést, neboť často bývají dvojznačné a zavádějící. Běžně se totiž stává, že po tělesné stránce jsme přitahováni k někomu pro nás
nevhodnému. Na to je třeba dávat pozor. Musíme si všímat celé řady věcí, a především: vše probírat s Bohem v modlitbě. A nikdy nezapomínat, že do budoucího vztahu vstupujeme, nejen abychom něco získali, ale i proto, abychom něco druhému nabídli: být mu pomocí, přítelem, oporou, modlitební podporou – být mu požehnáním.
Je důležité druhého se ptát a být s ním ochoten diskutovat, pravdivě odpovídat. Netlačit jej do rozhodnutí, ale dopřát mu dostatek času a klidu.
Nejraději mám ty příběhy, kdy oba museli nejdříve ujít velký kus cesty, a často nesnadné, než se nakonec našli. Také příběhy, kdy se manželé neuzavřeli jen do svého „štěstíčka“ (i když Bůh nám samozřejmě přeje, abychom v manželství zažívali dobré věci), ale oba si řekli: Jsme stále Božími služebníky, a tak zde budeme nadále především pro něj. A opravdu podle toho pak žijí.
Znám mnoho nezadaných a hledajících, kteří se ve své situaci velmi trápí, a třeba už celou řadu let. Jak rád bych každého z nich povzbudil! Prosím, nevzdávejte to! Je psáno, že Bůh může v našich životech učinit opravdu mnohem více, než prosíme a než rozumíme. Proto jděme po cestě s Pánem upřímně a nejlépe, jak umíme. Důvěřujme mu. A nebojme se – on bude s námi!
