Hlavně nám, děcka, nezmrzněte!

Vydání: 2010/8 Lidové zvyky, 16.2.2010, Autor: Alena Scheinostová

Příloha: Doma

Skupinka mužů na rohu pražských Příkopů a Panské už čeká: je pondělí, po osmé večerní, a to znamená, že tady za chvíli začnou svou pravidelnou obchůzku s jídlem a šatstvem pro lidi bez domova dobrovolníci z komunity Sant’Egidio. Poletuje sníh a mrzne hluboko v dvojciferných číslech. Když se boční dveře z kostela svatého Kříže konečně otevřou, je kolem mladých s taškami a termoskami rázem shluk. Z plastových kelímků se příjemně kouří, probírá se oblečení, a také se podávají ruce a řeší se všední události za uplynulý týden. „Všimli jsme si, že popovídání s někým, kdo přichází jako přítel, a ne jen jako poskytovatel nějaké pomoci, má pro tyhle lidi velkou cenu,“ vysvětluje Kristina Koldinská z komunity Sant’Egidio. Pražská komunita se původně zaměřovala především na staré lidi, od roku 2004 ale každý pondělní večer chodí také za bezdomovci. Po společné modlitbě u sv. Kříže mladí připraví z vlastních zdrojů obložené chleby, nachystají oblečení od dárců a po skupinkách vyrážejí po pěší zóně či na Hlavní nádraží. V létě lidí bez přístřeší potkají na ulici méně – hlad, žízeň a potřeba obyčejného lidského kontaktu však zůstávají stejné bez ohledu na roční období. Cestou na Můstek mladí osloví několik dalších skupin a chleby i horké pití rychle mizí. Mladý muž s ochraptělým hlasem si bere i svetr o několik čísel menší, jeho průvodce se zdá opilý a balíček s večeří taktak udrží v ruce. „Tepláky nemáte? Rukavice?“ ptají se mechanicky. Paní Evu už mladí ze Sant’Egidia znají – rozhovor skutečně připomíná spíš přátelské sklepnutí nad kafíčkem. Eva má čerstvě obarvené vlasy, půjde prý se zítra fotografovat na nové doklady. „To už je za poslední rok poněkolikáté,“ komentují pak s povzdechem děvčata ze Sant’Egidia. Trojice třicátníků přijímá jídlo s lehkými rozpaky a na otázku, kde v současném mrazivém počasí nocují, odpovídá neurčitě „v lese“. Jedna z dívek se zmiňuje o možnosti přespat v některé z azylových nocleháren, ale muži krčí rameny. „Chodím tam nerad, jsou tam vši,“ říká jeden z nich. Pod třemi dekami prý je jim v lese teplo. „A máte to od země nějak izolované?“ ptá se dívka. „Ne, spíš mokré,“ odpovídají klidně a s obligátním „budeme nad tím přemýšlet“ se loučí. Jak mladí poznají, koho na ulici s nabídkou pomoci oslovit? „Občas se také spleteme, ale za ty roky už to máme celkem v oku,“ usmívá se Petr, který stojí u této aktivity Sant’Egidia od samého začátku.

Skrytá samota

Sociologické teorie dělí bezdomovce na zjevné a skryté: první skupina odpovídá stereotypu opilého a páchnoucího ztroskotance z nádraží či parku. Těch je ale drtivá menšina; většina totiž přece jen nějak bydlí – u známých, v nevyužívaných stavbách, přinejhorším v rozvalinách nebo jeskyních. A navenek se neliší od průměru. Aleš Morávek – Lexa je drobný šedesátník s vzezřením i projevem penzionovaného profesora češtiny. Bez stálého bydlení je od roku 1974 – o byt na pražském Smíchově ho tenkrát ošidil pracovník bytové správy, potom už pan Lexa trvalé bydlení nenašel. Jako člověk „devatera řemesel“ nikdy neměl zrovna vysoký příjem, o majetek včetně psacího stroje, na kterém sepisoval vlastní texty, dokonce jednou přišel při vloupání do jednoho z jeho provizorních přístřeší. Dnes pan Lexa přespává v dílně, kde brigádničí. Se Sant’ Egidiem se seznámil o posledních Vánocích – známí ho upozornili na možnost zúčastnit se vánočního oběda pro lidi bez domova, který komunita na Boží hod pořádala v Arcibiskupském paláci. (Této celosvětové akce se ostatně o těchto Vánocích zúčastnil v Římě dokonce sám Svatý otec, po pěti stoletích první papež, který vyšel z Vatikánu najíst se s nejchudšími.) „Moje neštěstí je, že jsem zůstal sám,“ říká pan Lexa. Nikdy si totiž netroufl založit rodinu z obavy, že by mu partnerský vztah nevydržel. Prostředí bezdomovecké společnosti zná dopodrobna. Podle něj jsou pražští bezdomovci velmi rozdílní – přátelští, rezignovaní, ale třeba i agresivní. Takoví jsou ti, kteří slovy pana Lexy „propadli sítem až na dno“: alkoholici, narkomani, násilníci. Jiní se stále litují, další dovedně využívají a zneužívají veškerou dostupnou pomoc. „U bezdomovců se někdy vyskytují i hyenistické manýry, kdy jeden neváhá napadnout a okrást druhého,“ podotýká pan Lexa, který má sám tuto smutnou zkušenost. Mezi lidmi bez domova však zná i postavy zasluhující obdiv. „Můj známý Václav, který bydlí už léta na břehu u Vltavy, je vzdělanec- -samouk a píše úžasné literární texty,“ říká pan Lexa. „A i teď v zimě se chodí denně koupat do řeky, aby si udržel zdraví.“ Pro pana Lexu má kontakt se Sant’Egidiem ještě jiný význam než jen materiální zázemí. „V životě pro mě byly vždy důležité křesťanské zásady,“ podotýká. „U nás doma, když jsem byl kluk, visela nade dveřmi modlitba k Panně Marii. A v dětství, než to politické změny znemožnily, jsem chodil ministrovat.“ Se zasněným obličejem zarecituje několik veršů z latinské liturgie a pak se usměje: „A to mi pomáhá udržet se nad vodou.“ Pan Lexa je jeden z těch, kteří začali docházet i na pondělní modlitbu ke sv. Kříži. „Díky přátelství s námi se tak rozvíjí i jejich přátelství k evangeliu,“ komentuje Kristina Koldinská. A co může přátelství s lidmi bez domova přinášet druhé straně? „Lidi se mě někdy ptají, jestli se bezdomovců nebojím. Ale já se s nimi pokaždé akorát směju jako nikde,“ tvrdí Kristina a uzavírá příkladem: „Dnes, v té strašné zimě, jsme si asi dvacet minut povídali s bezdomovci na Hlavním nádraží. A když jsme odcházeli, řekli nám: A děcka, hlavně nám nezmrzněte!“

Sdílet článek na: 

Sekce: Přílohy, Doma, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 47 21. – 27. listopadu 2017

Přijeďte k nám, zvou Češi papeže

Zástupci církve v čele s kardinálem Dominikem Dukou, politici a studenti se vydali minulý týden do Říma, aby tlumočili papeži Františkovi přání pořádat v Česku Světový…

celý článek


Poděkování za svobodu

Konec komunistické diktatury v Československu připomněla v pátek 17. listopadu řada pietních akcí. V Národním divadle vyznamenali čtyři bojovníky za svobodu, mezi nimi i kněze.

celý článek


O vzniku svátku Krista Krále

Na poslední neděli církevního roku připadá „slavnost našeho Pána Ježíše Krista, Krále veškerenstva“, jak zní podle Římského misálu plný titul tohoto s

celý článek


DARUJTE KATOLICKÝ TÝDENÍK

Už začínáte přemýšlet nad dárky pod stromeček? Tím naším můžete povznášet, inspirovat a (in)formovat po celý rok!

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay