Vydání: 2005/52 Vánoční dvojčíslo, 21.12.2005, Autor: Gabriela Plačková

Příloha: Doma

Markéta Melenovská

Mladá výtvarnice, která od roku 2001 vytváří pro Pražské Jezulátko venkovní betlém. Vystudovala oděvní průmyslovou školu, podílela se na výrobě kostýmů pro pražská divadla – ABC, Divadlo komedie a Kašpar. Na Týnské škole v Praze studovala výtvarný obor se zaměřením na péči o křesťanské památky a podílela se na restaurování nástěnných maleb na různých zámcích v Čechách. Od roku 1998 pracuje u pražských karmelitánů. 

Měla jsi nějakou základní myšlenku, jak by měl tvůj betlém vypadat?

Pražské Jezulátko je významným poutním místem pro celý svět. Chodí sem poutníci mnoha národností a ze všech koutů světa. I když je u nás jako poutní místo málo známé, cizinci si ho řadí například k Čenstochové, Medžugorii nebo Fatimě. To se mi líbilo a chtěla jsem toto své poznání do betléma vložit.   

A jak jsi to udělala?

Každá z mých postav je jiné národnosti. Nejprve jsem vyrobila tři mudrce. Jednoho z nich jsem udělala jako Afričana - karmelitáni dělají misie v Africe a já jsem cítila, že tam musí být; má v ruce zlato jako znamení velkého nerostného bohatství. Další muž je z Persie a nese myrhu, třetí je Číňan a nese kadidlo. Chtěla jsem, aby se v těchto postavách mohli zdejší poutníci najít. Další rok přibyl pastýř - je to Ir s keltskou harfou. Minulý rok jsem přidělala manželský pár z Indie a potěšilo mě, že se pak o Vánocích u vyřezané Indky fotila jedna poutnice z Pákistánu, která jí byla podobná. Našla se v ní. Letos pracuji na velbloudovi - bude patřit k Afričanovi - a k mudrcovi z Persie dělám oslíka. V budoucnosti se chystám na Mexičana a také na Čecha, který by nesl vinný hrozen.

Nechtěla jsem, aby byl tradičně český. Aby dobře vynikl před kostelem, rozhodla jsem se pro postavy vysoké tři metry. Vyrobené jsou ze dřevěných desek, na které pak maluji. Mám ráda syté barvy, protože jsou pro mě vyjádřením života, energie a síly. Koneckonců i naše víra má být žitá a radostná. Z barev ráda používám červenou, žlutou, zelenou, zlatou – mé postavy barvami hýří. Betlém doplňují jehličnaté stromy, vysoké šest až osm metrů.

V tvém betlémě ale chybí ti nejdůležitější - Marie, Josef a narozený Ježíšek. Proč?

Tak jsem to udělala schválně. Má to být takové pozvání dovnitř do kostela. Dovršení nalezneme uvnitř chrámu, kde je vedle Pražského Jezulátka právě i postava Josefa s Marií. Doufala jsem, že to někoho z kolemjdoucích k návštěvě kostela přiláká.  
* * *

Antonín Žamberský

Tvorba betlémů je u nás rodinná tradice. Vyráběl je už můj dědeček, který vyrobil dva, přičemž jeden z nich je dnes v majetku Národního muzea v Praze. Já jsem udělal zatím dva betlémy. Oba jsou umístěny v našem třebíčském muzeu. Jeden z nich je zapůjčen do kostele v Mariazell, druhý nyní putuje na výstavu do Říma. Ministerstvo kultury oslovilo třebíčské muzeum, aby poslalo nějaký exponát na výstavu „Sto betlémů světa“ a byl vybrán právě můj. Minulý rok byl na této výstavě můj druhý betlém. Muzeum vydalo také nástěnný kalendář s místními betlémy, kde je jedna z mých prací také vyfocena.

Já jsem věrný staré třebíčské tradici a maluji podle figurek, které před dvěmi sty lety vytvořil Hartman. Vycházet při své tvorbě z Hartmanova betlému je pro zdejší betlemáře standartní záležitostí; nevytváří se nic originálního. Hartmanové byli zdejším malířským rodem, žili v Třebíči v první polovině 19. století a profesionálně se malířstvím živili.

Betlém, který nyní putuje do Říma, je skříňkový, což umožňuje jeho jednoduchou přenosnost. Figurky jsou v něm sestaveny podle těch, které maloval již zmíněný pan Hartman. Je to v podstatě rekonstrukce jeho betlému přibližně z roku 1800, i když ten původní byl větší. Mé figurky jsou vysoké kolem sedmi centimetrů, vyrobené podle třebíčské tradice z papíru a malované temperovými barvami. Dřevěná skříňka má kolem půl metru. V té době se ještě krajinky, do kterých je dnes běžně betlém zasazen, nedělaly. V betlémě jsou znázorněny různé vedlejší výjevy jako ohně pastýřů, zvěstování anděla pastýřům, stádo krav, či ovcí, zřícenina, město Betlém a některé hrady.

Samozřejmě, protože ten, kdo s betlémářstvím začal, pracuje v této oblasti trvale a za svůj život vytvoří i několik betlémů. Já jsem na tom ale nyní hodně špatně s časem. Většinu ho trávím v práci, a nemám kdy se tomuto koníčku věnovat.