Vydání: 2009/51 Vánoce, 15.12.2009, Autor: Alena Scheinostová

Příloha: Doma

Když Jan Werich vymyslel pro Fimfárum hravý „dar nedar“, nemohl vědět, že tento pohádkový rébus najde po půlstoletí neočekávané rozluštění. Koupíte kanystr, kozu nebo studnu. Nikdy je neuvidíte, protože se nacházejí třeba v Africe. Zato dostanete darovací certifikát, který pak položíte pod stromeček manželce, rodičům či dědečkovi. Tak nějak funguje nový projekt neziskové organizace Člověk v tísni nazvaný Skutečný dárek. Na stránkách charitativního internetového obchodu www.skutecnydarek.cz anebo v prodejním stánku Člověka v tísni si vyberete, co přesně chcete zaplatit konkrétním lidem v rozvojovém světě – dobytek nebo drůbež, vodní zdroj, zdravotnické vybavení či rozjezd živnosti, školní potřeby pro děti nebo nádoby na pitnou vodu. Sto procent darovaných prostředků pak přechází na konto sbírky Člověka v tísni Skutečná pomoc, odkud peníze putují přímo k potřebným. Zatímco pro ty je dar opravdu zásadní pomocí, vaši blízcí budou mít radost ze symbolického dárku, který jim navíc určitě nebude překážet v bytě. „Nákupem certifikátu si také můžete snížit daňový základ a ušetřit letos na daních,“ doplňuje fundraiser společnosti Člověk v tísni Tomáš Vyhnálek. „Mimoto získáte dobrý pocit z toho, že vaše peníze pomáhají těm, kdo je skutečně potřebují.“ Jak bude projekt úspěšný, zhodnotí společnost až po Vánocích. „Myslím si ale, že spojení konkrétního daru s příběhy lidí, kterým již tyto dary pomohly a o kterých informujeme na našem webu, podpoří chuť dárců podělit se a darovat,“ podotýká Vyhnálek a prozrazuje, že se částka vybraná na nákup „skutečných dárků“ aktuálně pohybuje v řádu statisíců.

Britský model

Společnost Člověk v tísni se inspirovala obdobným irským projektem, na Západě má ale tento způsob pomoci daleko delší a rozsáhlejší tradici. Helena Clarková, Češka žijící v Británii, přibližuje: „Dobročinnost patří k hluboce zakořeněným britským tradicím, donedávna tu patřilo k dobrému tónu pracovat aspoň pár hodin denně jako dobrovolník v dobročinné organizaci. Dnes má ale řada Britů víc peněz než volného času, a tak zdejší charitativní společnosti přišly s dokonale fungujícím systémem příspěvků přes internet anebo trvalý platební příkaz.“ O Vánocích podle Clarkové v lidech převládá touha potěšit své nejbližší, přitom si prý však uvědomují svou konzumní přesycenost. Charitativní organizace tedy nedávno zavedly tzv. „nezabalené dárky“: dárce z katalogu vybere namátkou lékařskou prohlídku, balík mýdla, školení vesnické učitelky či výstavbu toalet, zaplatí požadovanou cenu a poštou dostane magnetku nebo letáček s informací, komu a ve které rozvojové zemi přinese dárek užitek. „Součástí zásilky bývá i certifikát se jménem obdarovaného – peníze se totiž utrácejí jeho jménem,“ doplňuje Clarková, která prostřednictvím společnosti Oxfam International podarovala svou českou rodinu kozími magnetkami už o předloňských Vánocích. „Až se pak rodina sesedne po vánočním obědě, nacpaná stejně jako obligátní britský krocan, může mít dobrý pocit, že svojí troškou přispěli k přesouvání západních přebytků tam, kde je jich nejvíc zapotřebí,“ shrnuje.

Pod stromeček strom?

Také dospělí příbuzní Jany Novotné dostávají jako dárky papírové certifikáty. Místo patronů koz nebo čerpadel se ovšem stávají majiteli vzrostlých stromů uprostřed pralesa Vlčia ve východoslovenském Čergovském pohoří. Přes kolegyni-turistku a milovnici přírody se paní Jana dozvěděla o sdružení s názvem Lesoochranárske zoskupenie VLK, které zde v roce 1997 začalo vykupovat zachovaný jedlobukový les, a možnost využila k neotřelým darům – například neteři k magisterské promoci. V současnosti je celý jedenadvacetihektarový les ve Vlčí majetkem VLKu a od roku 2004 je zde vyhlášena soukromá přírodní rezervace. Sbírka, do níž přispěli například i filozof Erazim Kohák, zpěvák Jaromír Nohavica či básnířka Wisława Szymborska, pokračuje stále dál, aby bylo možné rezervaci rozšířit. Martin Beneš daroval svým dvěma dětem stromy ve Vlčí k narození. „Líbí se mi stará tradice zasadit strom k narození dítěte. Nedokázal bych se ale nebát, co bude s dítětem, když se stromu něco stane. Vykoupit strom v lese na Slovensku je pro mě přijatelná střední cesta mezi sepětím člověka a přírody jako dvou děl Božích a mezi neosobním někam – poslat – nějaké – peníze,“ říká Beneš. Podle Tomáše Vyhnálka lidé v Česku obecně přispívají na pomoc do zahraničí štědře. Také Helena Clarková vidí příspěvky svých nových krajanů jako velkorysé. „Zůstává ale smutným faktem, že podle oficiálních statistik žije skoro pětina obyvatel Británie v chudobě,“ podotýká. „Takže pokud se něčí děda těší na láhev sherry a nové ponožky, protože mu jinak zbývá sotva na topení, magnetka s rozesmátým africkým farmářem ho nejspíš u srdce nezahřeje.“ Dodejme: nejenom v Británii.