Domov pro mladé v srdci Alp

Vydání: 2008/16 Misie, 15.4.2008

Příloha: Doma

Každý, kdo navštíví Dolomity a vnoří se do jejich atmosféry, pochopí, proč jsou nazývány srdcem celého alpského masivu. Možná právě toto zvláštní kouzlo přírodní scenérie zapůsobilo na kardinála Josefa Berana, který se rozhodl v roce 1969 v St. Martin in Gsies zakoupit starou budovu celního úřadu pro pastorační účely zaměřené na českou exilovou mládež. A tak během hluboké komunistické totality, která v tehdejším Československu vládla, se Velehrad v Jižním Tyrolsku proměnil v duchovní oázu pro ty, kteří se nikdy neměli do své vlasti vrátit.
Díky pastoračnímu úsilí salesiánských kněží se během víkendových setkání a prázdninových táborů mohli mladí exulanti z celého světa potkávat, navazovat přátelství a seznamovat se s kulturou a jazykem své původní domoviny. Ale to je naštěstí záležitost minulého století. Ostnaté dráty padly a společenské změny v naší zemi ovlivnily i život v nedalekých Dolomitech. Centrum Velehrad otevřelo svoji náruč též mládežnickým a farním skupinám z České republiky.
V tomto období se staly pojmem především prázdninové tábory pod vedením P. Jiřího Kopice a P. Aloise Frydrycha. Účastníky byli kluci a holky napůl z Německa a napůl z Čech. Podmínkou pro přijetí bylo slušné chování a schopnost komunikace v češtině. Díky srdečné atmosféře a bohatému programu většina mladých lidí na tyto tábory i po létech v dobrém vzpomíná. Významnou změnu dolomitský Velehrad zaznamenal v roce 2007. Přešel totiž do správy Arcibiskupského kněžského semináře v Olomouci. Dům tak i nadále slouží pro rekreačně-pastorační pobyty zejména velkých skupin mladých lidí nebo členů farních společenství.
Současný ředitel domu P. Antonín Hráček představuje svou vizi: „Velehrad má sloužit jednak k rekreaci, ale také má pomoci lidem obnovit víru, prohloubit vztah k Bohu a k církvi. Lidé by měli pochopit, že církev není jen společenství lidí, kteří se scházejí v kostele, ale umí nabídnout třeba krásné prostředí v horách – právě skrze nádheru zimní nebo letní přírody si můžeme uvědomovat velikost a nádheru Boží. Všechno pak může vyústit do duchovního zážitku a vést člověka třeba i k novému objevení vztahu k Bohu, což také já ze své role kněze vnímám jako velký dar.“
Centrum Velehrad a okolní hory nabízí každému návštěvníku hluboký a inspirující zážitek. Je potěšitelné, že to sem táhne i mladé lidi. Osmnáctiletý Pavel z Vizovic prozrazuje: „Přitahuje mě atmosféra domu a také to, že je zde nabídka duchovního programu. Dům je pro nás zázemím – prostě takovým českým ostrůvkem v cizím státě.“ Jeho kamarád Lukáš ze Vsetína k tomu dodává: „Mě sem přitahují hlavně ty hory, jak jsou ohromné a jak vedou člověka k tomu, aby si uvědomil, že je proti nim malý. Člověk si zde sáhne na dno svých sil, ale v dobré partě lidí to zvládne.“ A do třetice názor Michaela z Kroměříže: „Líbí se mi místní vysokohorské prostředí, protože u nás takové není. I lidé na Velehradě jsou velmi příjemní. Když se k tomu vytvoří dobrá parta, tak si to tu docela užívám.“
Dům nabízí veškeré zázemí, což je velkou výhodou. Najdeme zde kapli, knihovnu s televizí, místnost s pingpongovými stoly a stolním fotbalem, vybavenou kuchyni a prostornou jídelnu, která může sloužit i jako společenská místnost.
Pokoje jsou většinou pětilůžkové s celkovou kapacitou 44 osob. Pro snížení nákladů si každá skupina může přivézt svého kuchaře, který se postará o hladové krky. Opakované zkušenosti s vařením v Dolomitech má i Jenda Cibulka ze Vnorov: „Je dobré, když sem lidé přijíždějí jako turisté, ale odjíždějí jako poutníci. Člověk se zde ocitá uprostřed majestátních hor, hlubokých nížin, zasněžených plání a kolem sebe má příjemné lidi. To mě i přes mé kuchařské povinnosti vede k tomu, abych se postavil a zůstal stát v radosti a úžasu z něčeho, co člověk těžko pojmenovává.“
Mnoho lidí se na Velehrad v Dolomitech opět vrací. To také potvrzují slova P. Josefa Říhy: „V St. Martinu jsem byl víc než patnáctkrát. Považuji to za místo nesmírně duchovně bohaté pro vytvoření vztahů s lidmi a také místo evangelizační pro získání lidí do farnosti a pro společenství. Samozřejmě je to také místo pro osvěžení těla po všech stránkách.“
PAVEL MOTYČKA Sdílet článek na: 

Sekce: Doma, Přílohy, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 7 13. – 19. února 2018

Půst je cesta k sobě, Bohu i druhým

Čas odříkání a újmy je pouze jednou z podob čtyřicetidenního období, do něhož vstupujeme touto Popeleční středou. Půst však klade na křesťany mnohem větší nároky.…

celý článek


Putuji směrem k Domovu, píše Benedikt XVI.

O víkendu uplynulo pět let od rezignace papeže Benedikta XVI. Stalo se to poprvé po 600 letech. Nyní oznámil, že už je „na pouti k Domovu“.

celý článek


Uznán 70. zázrak z Lurd

Biskup Jacques Benoit-Gonnin ze severofrancouzské diecéze Beauvais vyhlásil, že církev uznává uzdravení řeholní sestry Bernadette Moriauové (79) za lurdský zázrak. Je v…

celý článek


Jak může vypadat dobrý půst?

Někteří lidé se nad otázkou v titulku příliš nezamýšlejí. Občas si něco odepřou, nejedí maso a jsou uchlácholeni zkušeností, že stejně tak, jako půst přišel, tak zase odejde…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2018

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay