Domov důchodců, kde se lidé smějí

Vydání: 2004/48 Přichází advent, 20.11.2004, Autor: Iva Tereza Grosskopfová

Příloha: Doma

Před návštěvou ing. Hany Ježkové - ředitelky Domova důchodců v Syllabově ulice v Ostravě - mám asi hodinu čas. Procházím se městem a napadne mě udělat si malý průzkum. Ptám se lidí v ulicích, co se jim vybaví, když se řekne Syllabova. Zdá se to neuvěřitelné, ale staří i mladí odpovídají stejně: domov důchodců.

Asi to není náhoda, vždyť paní ředitelka zdejšího domova  letos obdržela od České gerontologické společnosti zvláštní ocenění za uplatňování nových metod a postupů sociální práce se seniory - Cenu za přínos gerontologii 2004.

Tuhle práci miluji

Paní ředitelka se usmívá a její úsměv jí lidé oplácejí. Když nás míjí stařečkové a stařenky, Hana Ježková s nimi vždy ztratí pár slov a nezapomene ani na pohlazení. Je z toho cítit upřímnost, s jakou dělá všechno. Tuhle práci miluje. Původním povoláním je sice ekonomka, ale to se jí náramně hodilo při rekonstrukci bývalé nemocnice na domov důchodců - znala projektovou dokumentaci a od počátku dokázala práci bez problémů řídit.

Ředitelka Ježková vzpomíná, jak vypadaly domovy důchodců v roce 1992, kdy ještě pracovala na ostravském magistrátu: „Byly to opravdu chudobince, starobince - hrůza. Řekla jsem si, že se to musí změnit...“ Nejprve přišly na řadu zanedbané budovy, pak práce s lidmi. O Syllabově ulici se začalo hovořit v roce 1998. Tehdy zde byla ještě nemocnice; domov důchodců byl otevřen teprve v roce 2000.

„Ostrava má celkově 1500 lůžek pro staré lidi, žádostí o umístění do domova důchodců je ale 6500, z toho je 800 akutních případů. Za rok se ve zdejších zařízeních vystřídá zhruba 300 lidí - jedná se o to, že mnozí zemřou a jejich místa nahradí noví čekatelé. V Syllabově ulici je to asi 30 až 35 seniorů,“ říká Hana Ježková a pokračuje: „V našem domově máme 108 obyvatel s věkovým průměrem 81 a půl roku. Pečuje o ně 115 zaměstnanců. V nové budově, která se bude v nejbližší době stavět (projekty jsou již vypracované) přibude ještě dalších 140 míst - z toho 40 pro mentálně postižené. Počítá se i s denním stacionářem pro seniory, novou kaplí a důstojnou místností pro rozloučení se zemřelými,“ plánuje paní ředitelka. 

Alzheimer se lepší

V domově důchodců v Syllabově ulici mají mnohá specifika - velmi ojedinělé a svým významem unikátní je zde oddělení pro seniory s Alzheimerovou chorobou. Od roku 2000 se dá v naší společnosti vysledovat nárůst lidí s touto chorobou. Vzhledem k charakteru nemoci není možné, aby se tito nemocni pohybovali mezi běžnými obyvateli domova. Důležité je ovšem i s nimi pracovat, a ne je jen mít na oddělení a tvářit se, jak moc se pro ně dělá (jak se bohužel často děje). „Od letošního roku máme pro klienty s Alzheimerovou chorobou speciální edukační program, po němž se někteří zlepšili – tak se nezlepšili ani po žádných psychofarmakách,“ říká Hana Ježková. „Někteří z nich si opět začali vzpomínat například na písničky. Úspěch je i to, že tito lidé dnes vydrží být koncentrovaní déle než hodinu. Organizujeme pro ně také speciální tréninky paměti,“ dodává ředitelka domova důchodců.

Syllabova má na velmi vysoké úrovni sociální úsek (jsou zde například čtyři pracovnice s vysokoškolským vzděláním). Ergoterapii (keramika, šití) vedou praktické a šikovné ženy. „Každé ráno využíváme požární hlásič jako tzv. Sluníčkové rádio, na které se staří lidé velmi těší. Dozvědí se z něj, který je den, jaké bude počasí, kdo má svátek, narozeniny, komu se zahraje, na co se mohou těšit právě dnes, kdo přijde, atd. Zároveň si zaměstnanci připravují pro obyvatele domu různé zajímavé seriály o městech, o hradech, pověsti, zamyšlení nad životem..,“ vypráví pracovníci domova. K dispozici jsou přímo v místě lékaři - konziliární, diabetolog, oční, zubní, neurolog, kožní, psychiatr. Nemocnice je sice dvě zastávky tramvaje od domova, ale nikdo z obyvatel - pokud to není vyloženě nutné – do ní jít nechce. Veškeré zdravotní problémy se dají na vysoké odborné úrovni řešit přímo v domově a to je pro staré lidi velká výhoda.

Nechtějí se doprošovat

„Já sama jsem vlastně vyrůstala u babičky a dědy - asi proto mám ke starým lidem kladný vztah,“ říká Hana Ježková. „Oba dva také doma zemřeli. Ale ne vždy je to možné - bohužel se dnes často stává, že staří lidé jsou zdravější, než mladší

generace. Ta o ně pak nemůže pečovat a má mnohdy výčitky svědomí, které se navenek projevují hledáním chyb na druhých lidech. Jen málo starých lidí chce do domova důchodců, ale když jsou zde, většinou by jej za nic neměnili. Potřebují mít ale pocit, že se nemusejí nikoho doprošovat, že si svobodně rozhodují sami, že si zachovali důstojnost,“ uzavírá Hana Ježková.

Sdílet článek na: 

Sekce: Přílohy, Doma, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 38 19. – 25. září 2017

Fatimské poselství putuje Českem

Na tři týdny se k nám po padesáti letech vrací socha Panny Marie Fatimské, kterou biskupové dovezli z národní pouti do Fatimy. Poutě do Portugalska se na sté výročí zjevení…

celý článek


Na fatimské světlo nezapomenete

Do Českomoravské Fatimy v Koclířově zamíří na počátku října i hosté z Portugalska. „Fatima je jen zdůraznění některých stránek evangelia,“ říká v rozhovoru…

celý článek


Tajemství Nejsvětějšího Salvátora

Na konci roku 1989 jsem po jedenácti letech kněžského působení „v ilegalitě“ navrhl kardinálu Tomáškovi, že obnovím pastoraci vysokoškoláků v pražském kostele Nejsvětějšího…

celý článek


Zahajujeme předvolební seriál

Přestože mu ještě není padesát, je nejzkušenějším českým poslancem. V Parlamentu zasedá s krátkou přestávkou od roku 1990 – nejprve za Křesťansko-demokratickou stranu,…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay