26. března–1. dubna 2024
Aktuální
vydání
13
Předchozí vydání
Hledat
Archivní článek

Detoxikační centrum pro mladistvé

31. 7. 2007

|
Tisk
|

Vydání: 2007/31 Svobodní zednáři včera a dnes, 31.7.2007, Autor: Gabriela Plačková

Příloha: Doma

V blízkosti romantického Petřína, s výhledem do uliček Malé Strany, stojí Nemocnice Milosrdných sester svatého Karla Boromejského. Do velikých oken se opírá slunce, které záhy zakryje mohutný mrak. Ani zahřmění nepřehluší zvuk televize a smíchu, který doléhá do potemnělé pusté chodby. Jsme na jediném detoxikačním centru pro děti a mladistvé v České republice. Romantika zde bere za své – z chodby je vidět do strohé místnosti s dvěma kovovými postelemi. „Sem dáváme ty, kteří jsou ještě pod vlivem drogy a potřebují se dostat z toho nejhoršího,“ říká jedna ze zdejších sester. Za dalšími prosklenými dveřmi je jen několik stolů a židlí a pojízdný stolek s televizí, před níž sedí chlapec s dívkou. Oběma je šestnáct let, což je podle vedoucí lékařky detoxikačního centra Dariny Stančíkové průměrný věk zdejších pacientů.
„Nejmladší dítě, které u nás bylo, byl devítiletý chlapec. Ale to nebyl případ experimentování s nelegálními drogami, šlo o otravu alkoholem,“ říká vedoucí centra. Téměř žádný ze zdejších pacientů se k léčbě nepřihlásil sám – udělali to za něj rodiče, sociální pracovníci, kurátoři pro děti a mládež, škola či dětský lékař. Děti samy se ze své závislosti totiž léčit nechtějí. Stále si myslí, že mají drogu pod kontrolou a nepřiznají si, že droga je mnohem silnější než ony. Pokud léčbu jednoznačně odmítají a nespolupracují vůbec, neexistují žádné prostředky, které by je k abstinování přinutily. A to se podle vedoucí lékařky stává bohužel dost často.
Každý pacient, který se po telefonické či e-mailové domluvě dohodne na termínu, je vyšetřen v ambulanci a po rozhodnutí lékaře je umístěn buď do ambulantní, nebo lůžkové péče. Lůžkové oddělení má v současnosti k dispozici čtrnáct lůžek, které se nacházejí v pěti pokojích, jejichž celá čelní stěna je prosklená. „Musíme je stále mít pod dohledem, proto je to tu celé prosklené. Některé děti se odtud snaží utíkat. Zvláště ty z diagnostických ústavů a dětských domovů, které jsou na útěky již zvyklé,“ říká zdejší sestra.

Pervitin s přítelem
V boční poměrně rozlehlé místnosti stojí několik posilovacích strojů, na zemi je linoleum. Zde probíhají terapeutická setkání. Odsud se dá vyjít na terasu, která je obehnána vysokým zábradlím a nad ním připevněným pletivem. O prázdninách jsou zde lůžka vytížena málo, nyní jsou tu dva pacienti. Hezká a energická dívka Veronika s dlouhými černými vlasy se na zdejším oddělení ocitla poté, co užívala nitrožilně pervitin. Byla sem poslána z dětského domova, z něhož již několikrát utekla. „Pervitin jsem začala brát, když jsem se seznámila se svým přítelem, který ho sám doma připravoval. Bylo mi už jedno, kde si to píchnu, klidně před lidmi na zastávce,“ říká Veronika.
Podle doktorky Staníčkové je prokázáno, že největší hrozbou pro děti nejsou tolik obávaní dealeři drog, kteří by postávali před školou a drogu jim nabízeli. Nejčastěji přijdou děti do kontaktu s drogou přes jiné kamarády. Právě pervitin je nejrozšířenější z nelegálních drog, kterou mladiství užívají. Ale setkat se u nich můžeme s celým spektrem drog, jež se na trhu vyskytují: kromě běžných legálních – jako jsou cigarety a alkohol – je to marihuana, heroin, extáze a LSD. „Já jsem tady taky kvůli pervitinu. Nejdřív jsem kouřil trávu, pak jsem začal šňupat pervitin. Tady jsem v klidu a drogu nepotřebuju. Ale vím, že až budu venku, určitě zase začnu. Nevím, proč bych toho měl nechat,“ říká šestnáctiletý Martin, který žije se svou matkou a jejím druhým manželem. Martin rok studoval hotelovou školu, ale vrátit se na ni už nechce. „Aby tam o mně říkali, že jsem feťák, to ne, už tam nepůjdu.“
Podle odborníků jsou nefunkční rodinné podmínky jednou z hlavních příčin, proč se děti do experimentování s drogami pouští. „Drogová prevence nespočívá v tom, abychom děti co nejdříve seznamovali s problematikou užívání drog. Říkat dětem neber drogy se většinou míjí účinkem. Daleko účinnější je, když rodiče se svými dětmi skutečně žijí, podílejí se na jejich aktivitách, zájmech, mimorodinných vztazích a zajímají se o ně,“ říká vedoucí centra. Dítě, které je labilnější a nemá dostatečně funkční rodinu, spíše drogu zkusí. Velkou motivací je také zvědavost. Dítě zjistí, že užití drogy má vliv na jeho psychiku, cítí se volněji, je otevřenější a lépe se mu navazují kontakty.
Během pobytu dětí na detoxikačním oddělení, který trvá v rozmezí 7 až 21 dní, mají pacienti možnost navštěvovat rozličné volnočasové aktivity, vedené jednou ze zdejších řádových sester.
„Úspěšnost léčby se podle naší studie z roku 2005 pohybuje mezi 25 až 30 procenty,“ říká doktorka Stančíková. Považuje to za dobrý výsledek vzhledem k tomu, že dětem ve většině případů chybí motivace ke změně. U dospělých se úspěšnost dlouhodobé léčby pohybuje přibližně okolo 70 procent, ovšem u nich je možné předpokládat, že na léčbu jdou skutečně motivováni. Veronika se již těší, že ji další den propustí. „Nechci už brát. Nemusím se teď vracet do dětského domova a můžu jít domů, ale s podmínkou, že nebudu užívat pervitin. Kamarádka mi koneckonců říkala, že k drogám se můžu vrátit vždycky,“ říká černovlasá dívka. Po prázdninách se chce začít učit kuchařkou.
Ochrana vašeho soukromí je naší prioritou

Abyste mohli co nejlépe využívat služby portálu Církev.cz, včetně nakupování, používáme my a někteří naši partneři tzv. cookies (malé soubory uložené ve vašem webovém prohlížeči). Díky nim si například pamatujeme, zdali jste přihlášeni, vámi provedená a preferovaná nastavení, co máte v košíku, jak máte seřazené a vyfiltrované produkty apod.

Díky nim vám také nenabízíme nevhodnou reklamu a pomáhají nám v analýzách sloužících k dalšímu rozvoji portálu.

Potřebujeme však váš souhlas s jejich zpracováváním. Děkujeme, že nám ho dáte, a ujišťujeme vás, že se k vašim datům chováme maximálně zodpovědně v souladu s platnou legislativou