Co když se dítěti na táboře bude stýskat?

Vydání: 2011/22 Druh - družka, 26.5.2011, Autor: Zita Chalupová

Příloha: Doma

Poslat dítě na tábor, nebo neposlat? Nebude mu smutno? Bude dobře jíst a umyje se občas? Budou na něho ostatní hodní? Podobné otázky si jistě kladou mnozí rodiče, když se rozmýšlejí, jestli poslat svou ratolest v létě na dětský tábor. S psycholožkou Lenkou Šubčíkovou, která se věnuje práci s dětmi a působí v Psychologické ambulanci v Prostějově, jsme mluvili o tom, co všechno zvažovat, než se rozhodneme dítě na tábor poslat.

Od kterého věku je vhodné posílat děti na tábor?

Nelze jednoznačně najít optimální věk, je to individuální, ale dá se říci, že po vstupu do školy začíná být tato otázka aktuální. Neměla by to být pro dítě „léčba šokem“, ale plynulá návaznost na již zvládnuté sociální dovednosti. Rodiče by ho na to měli připravovat postupně, vzít v úvahu, zda již strávilo nějaký čas mimo domov. Je výhodné, když už má za sebou zkušenost s nějakým kratším pobytem, třeba školou v přírodě s třídním kolektivem. S přípravou lze začít poměrně brzy, již dávno před vstupem do školy – jsou například pořádány různé pobyty, tábory pro rodiče s dětmi. Tábor bez rodičů je pak plynulý přechod ke zvládnutí další sociální kompetence. Na první tábor určitě nebudeme posílat dítě na dlouhý pobyt a daleko od domova. Jsou organizovány i příměstské tábory, kdy je dítě na táboře jen přes den. Dítě se má na tábor těšit, je dobré mluvit s ním o tom, co pěkného a zajímavého tam může zažít. Rodiče by se neměli před dítětem dohadovat, zda tábor zvládne, či nezvládne. Nesmíme zapomínat, že dítě potřebuje rodiče jistého, pak má i ono šanci být jisté a tábor zvládnout. A rodiče, hlavně nestrašit!

Je pro děti vůbec dobré prožít část volného času o prázdninách bez rodičů?

Určitě ano. Souvisí to se sociálními kompetencemi, o kterých jsem mluvila. Je to krok k samostatnosti. A to nejen pro děti. I rodiče si potřebují tento zážitek osahat. V mnoha případech se vlastně bojí spíše rodič než dítě, a na dítě pak přenáší svoji úzkost a nejistotu. Měli by tedy nechat růst sebe i dítě, zažít si, že se to dá zvládnout, důvěřovat, věřit – oběma se to jednou bude hodit. Ale aby to nevyznělo jen jako jakýsi úkol. Pro děti to bývají krásné zážitky, čas strávený tvůrčím způsobem, spousta legrace, aktivní odpočinek. Mají přece prázdniny, tak ať se mají prázdninově! Dítě má na táboře možnost rozvíjet se jak fyzicky, tak duševně i sociálně. V dobrém slova smyslu si děti i rodiče od sebe odpočinou. Nemělo by to být ale tak, že rodiče potřebují někam odjet a dítě strčí na tábor. Na to je potřeba pamatovat u mladších dětí a u těch, které jedou na tábor poprvé – nezvyšovat obavy, dítě to může nést velmi těžce.

Jak by měl rodič reagovat, když mu od dítěte chodí zoufalé dopisy s tím, že se mu stýská?

Nepanikařit. Ve většině případů se jedná o přechodné adaptační potíže či nějaký ne- úspěch. Je ale potřeba reagovat rychle, uklidnit ho v dopise, povzbudit, tzn. dát zpětnou vazbu, že jsme jeho dopis četli, že to bereme vážně, nebagatelizovat, ale vyslechnout, sdělit mu naše pocity ohledně stýskání, zároveň ale nedramatizovat, abychom dítě ještě více neznejistili. Můžeme také zavolat vedoucímu a přes něho si ověřit, jak se naše dítě na táboře chová, požádat o podporu pro dítě, vždyť vedoucí jsou na táboře i pro chvilky smutku. Doporučuji průběžně psát dítěti dopisy či pohledy, můžeme požádat i členy širší rodiny, aby mu napsali. Jde v podstatě o jakousi prevenci. Pro děti jsou to zároveň okamžiky velmi radostné a jedinečné – vždyť s tímto druhem komunikace se nemusí jindy setkat. Stačí napsat pár řádek, přimalovat veselou kresbičku, pusu, a zázrak je hotov. Dobrou prevencí „stýskání“ jsou také společné přípravy na tábor, plánování, nakupování – děti potěší, když si vyberou s sebou něco drobného, co jim trochu pomůže ve chvilce stýskání. Nápaditý rodič může vymyslet i nějaký malý rituálek, na kterém se s dítětem dohodne, třeba poslat si pusu před spaním, fantazii se meze nekladou…

Je vhodné jezdit za dítětem na tábor na návštěvu?

Podporuji to, ale abych to vzala popořadě. Doporučuji rodičům tohle řešit už při výběru tábora – podívat se, zda je pro ně akceptovatelné to, co k návštěvám provozovatelé sdělují. Tábor, kde by byly návštěvy nepovoleny, bych vyřadila ze seznamu. Není přece co skrývat a na to, že děti mohou být po návštěvách přechodně „rozhozené“, by měli být vedoucí připraveni, přizpůsobit tomu program a být dětem k dispozici. Tohle se dá zvládnout. Zdá se mi rozumné, když je třeba v polovině pobytu vyhrazen den pro návštěvy. Může to být prospěšné z mnoha důvodů: podpora dítěte, ujištění, nejde přece o to, hodit do vody, ale naučit plavat… Zároveň se děti rády pochlubí tím, kde bydlí a s kým, co se naučily apod. Rodiče si také přímo na místě mohou udělat obrázek o táboře, eventuelně se informovat u vedoucího na jeho průběh. Je dobré, když návštěva proběhne zčásti organizovaně – například vedoucí s dětmi připraví program pro rodiče, kde děti mohou předvést, co se naučily. Pro rodiče a děti to může být krásný společný zážitek, pro vedoucí odměna.

Máte za to, že by se rodiče měli nejprve sejít s vedoucími?

Určitě to doporučuji. Zvláště u prvotáborníků. Setkání může pomoci nastolit tolik potřebnou důvěru rodičů ve schopnosti vedoucích a samozřejmě v případě pochybností se rodiče mohou rozhodnout jinak. Rodiče uvidí osoby, které budou během tábora o jejich děti pečovat, mohou se jich na cokoliv zeptat, a na druhé straně mohou zase rodiče v klidu, ne ve spěchu před odjezdem, informovat vedoucí o tom, co považují za důležité o svém dítěti říci, a třeba i poradit, co na jejich dítě zabírá. Pokud budou vedoucí dopředu informováni o potížích dítěte, může se tím předejít mnoha nepříjemnostem.

Je dobré preferovat křesťanské tábory?

Nehovořila bych o preferencích, myslím, že lze najít spoustu kvalitních táborů. Když se ale vrátím k otázce výběru tábora, umím si představit, že pro křesťany bude takový tábor jakousi zárukou, budou mu důvěřovat. Navíc je v něm rozměr života s Bohem… Nakonec může být zárukou třeba i pro nevěřící. Výhodou může být i to, že děti jsou ve známém kolektivu, znají se z farního společenství, a to nejen děti, ale také rodiče a možná i vedoucí. Myslím, že takto sdílené zážitky budou nádherné, což všem ze srdce přeji.

Sdílet článek na: 

Sekce: Přílohy, Doma, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 50 12. – 18. prosince 2017

Kudy putuje Betlémské světlo?

Už tuto neděli zamíří Betlémské světlo z Vídně a Lince do České republiky. Rozvezou ho skauti. Přinášíme i příběh dvanáctiletého Rakušana Tobiase Flachnera, který…

celý článek


Svěřit se do Božích rukou

Už jen za pár dnů uslyšíme během půlnoční mše vyprávění z Lukášova evangelia o tom, jak se betlémských pastýřů „zmocnila velká bázeň“, když jim anděl Páně…

celý článek


Aby se i dospělí divili...

„Pod stromek bych chtěl lego, tablet a mobil,“ žádá si kluk. „V žádném případě!“ vyděsí se maminka, načež pořídí všechno – a k tomu ještě něco nepotřebného,…

celý článek


DARUJTE KATOLICKÝ TÝDENÍK

Už začínáte přemýšlet nad dárky pod stromeček? Tím naším můžete povznášet, inspirovat a (in)formovat po celý rok!

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay