Být čtyřlístkem ve světě trojlístků

Vydání: 2018/15 Tisíce lidí podpořily rodiny, 10.4.2018, Autor: Kateřina Šťastná

Příloha: Doma

Nacházím se v jedné z pražských základních škol. Ve třídě je atmosféra plná očekávání. Není divu. Budou mít dvouhodinovku „sexuální výchovy“. Někde se to nazývá „výchova ke vztahům“ či „prevence rizikového sexuálního chování“.


Motivovat mladé lidi, aby se nespokojili „jen tak s někým“, ale šli za snem trvalé lásky – i to je cílem programů sexuální výchovy na školách. Snímek Vojtěch Vlk

Názvy programu se na školách liší a bohužel se velmi často liší i pojetí, v jakém ho naši potomkové slyší. Zatímco na některých školách se zaměřují na technikálie – jak nasadit kondom, kdy, proč a jak brát antikoncepci, jak nechytit AIDS a jak na to, aby to byla „zábava“, paní Marie Nováková už dvacet šest let vybízí mladé, aby se nebáli být čtyřlístkem ve světě trojlístků. Zkrátka aby hledali svou cestu bez ohledu na to, co jim říká okolí nebo co čtou v populárních časopisech pro mladé či vidí v televizi.

S myšlenkou pořádat na školách programy Prevence rizikového sexuálního chování přišlo také ostravské Centrum pro rodinu a sociální péči v čele s MUDr. Marií Fridrichovou. Za pět let, kdy je program certifikován MŠMT, už uspořádalo třináct oficiálních školení pro pedagogy v různých krajských městech, většinou přímo v budovách krajských úřadů nebo knihoven. Maria Fridrichová, která s ideou vychovávat děti ke vztahům přišla, smutně konstatuje, že mnoho rodin s dětmi na téma sexuality vůbec nemluví. Současná generace dětí a mladých lidí tak má obrovský zmatek v tom, co je to láska, a velmi často staví jen na tom, co zná z televize. „Přitom když takové lidi namotivujeme, aby šli do kvalitního, pevného vztahu, ovlivníme tím celé další generace,“ zdůrazňuje důležitost tématu Maria Fridrichová. Bohužel škola tak bývá velmi často jedinou autoritou, kde se děti a teenageři dozvídají „základní“ informace o intimním životě muže a ženy. „A velmi často tam děti slyší spíš jak užívat antikoncepci, než aby jim někdo řekl, že mít děti je krásné,“ říká Maria Fridrichová.

Rovněž Marie Nováková jako jedna z lektorek preventivních programů stála u zrodu tzv. Aliance výchovy ke vztahům, jejíž součástí je právě ostravské Centrum pro rodinu a sociální péči nebo například sdružení ACET. Do škol, zejména do těch státních, chodí paní Marie proto, aby mladým lidem usnadnila hledání jejich vlastní cesty životem a naplnění touhy po trvalé lásce. Ve svých programech se inspiruje také encyklikou papeže Františka Amoris laetitia.

Kluk, co má jednu chybičku

„Zavřete oči a představte si každý sám, jak jde okolo vás po chodníku kluk. Je chytrý, krásný, přesně takový, jakého byste si přály mít. A víte, že by s vámi mohl chodit. Má jen jednu chybičku: víte, že by vám byl trochu nevěrný. Chodily byste s ním přesto?“ Tuto otázku klade Marie Nováková holkám na mnoha školách. Většinou nezvedne ruku nikdo. Na zmíněné pražské základní škole, kde se nacházíme, ji ale ze sedmnácti děvčat zvednou dvě, třetí váhá. Paní Marie je očividně zaskočena. Není na to zvyklá. „Všichni chtějí partnera, který by jim byl věrný. Pokud to tak není, je to výjimka. Ale nakonec většina lidí takové partnery nemá. Proč? Kde se děje chyba?“ ptá se paní Marie. Ve třídě je naprosté ticho. Je výborná řečnice a dokáže mladé lidi zaujmout. A vést k přemýšlení.

„Pokud se holka vyspí s každým, přestane být pro spousty kluků zajímavá. Není důležitá skutečná láska? My, lidi, toužíme po lásce na celý život,“ říká. A rozesměje třídu, když ukazuje, jak manželovi postupem let vypadají vlasy, oběma se objeví vrásky nebo také pneumatika na břiše... „To ale přece není důvod, abychom se na něj vykašlaly a šly za sousedem.“

Následně podává žákům řadu informací o dospívání, rozmnožování, ženském cyklu či o změnách, které jejich tělo v pubertě ještě čekají, na jaký „pohon“ jedou spermie nebo třeba co rozhoduje o pohlaví miminka. A často mluví také o tom, jak je krásné mít dítě a jak je pro mnohé páry bolestné, když se jim to nedaří. Podle věku vede lekce buď společně, anebo pro kluky a holky zvlášť. Vše decentně zabalí do špetky psychologie, řečnického umění a hlavně do zodpovědnosti. Je vtipná. „Ukážu vám vejcovod,“ říká a sahá do kabelky. „Ne, nebojte se, že bych nosila v kabelce vejcovod…,“ dodává a třída se směje.

Budete vědět, jak to doopravdy je

„Když si vygooglíte slovo sex, vypadne vám spousta nesmyslů. Buď tomu ti lidi nerozumí, nebo si z toho dělají legraci. Vy ale budete vědět líp než vaše okolí, jak to doopravdy je,“ vede lidi k hledání vlastní cesty.

„Teď jsme v sedmé třídě, to je podle mě úplně nejnáročnější terén,“ říká mi o přestávce mezi čtyřma očima paní Marie a vybízí mě, abychom opustily třídu. Na lavici nechává nějaké příručky, letáky, knihy, obrázky a výstřižky z novin, které by děti mohly zajímat. Taky chce, aby si o tématu mohly – nerušeni dospělými – povídat. Podobně prý nechávala takové knížečky „nenápadně“ ležet i doma, aby si její děti mohly najít potřebné informace. A samozřejmě byla připravena s nimi o tom mluvit.

„Hádejte, kdy u nás mají lidé průměrně první pohlavní styk?“ ptá se žákyň. „Podle posledních průzkumů je to v osmnácti letech,“ dodává. Ve třídě zavládne šum. Je to velké překvapení: Až tak pozdě? Proč tedy tolik teenagerů tvrdí, že „už to mají za sebou“? Z určitých poznámek je patrné, že některá z dvanácti- či třináctiletých dívek už pravděpodobně o panenství přišla. Paní Marie nabízí, že kdo by se s ní chtěl o čemkoliv poradit mezi čtyřma očima, může. A dává mladým lidem na sebe kontakt.

„Často potkávám holky, které vozí kočárek samy. Stává se, že kluk jí nakecal kdejakou hloupost, ona mu uvěřila a udělala, co si přál. A on ji pak odkopnul. Když takhle holka přijde o panenství, může to na její duši nechat obrovský šrám,“ říká paní Marie ve třídě plné děvčat. Pravděpodobně je první, kdo dívky před něčím takovým varuje. Pokračuje dál a vybízí je, aby poslouchaly svůj stud. Ten je totiž chrání. „Kluci nemají právo sahat, kam chtějí. Když mu dáte facku, aspoň si to zapamatuje,“ radí paní Marie. A upozorňuje, že když holka dává na odiv jen svoje tělo, kluk už nemá potřebu zkoumat, co je uvnitř.

Více v článku, který lze nalézt v aktuálním vydání Katolického týdeníku, který je k mání elektronicky na www.katyd.cz/predplatne v řadě kostelů a ve vybraných novinových stáncích a knihkupectvích.

(kš)

 

Sdílet článek na: 

Sekce: Přílohy, Doma, Články



Aktuální číslo 38 18. – 24. září 2018

Letní rekord koledníků

Slova „Tříkrálová sbírka“ a „rekordní“ se vedle sebe ocitají ve zprávách o výsledcích koledování. Nového rekordu se ovšem koledníkům podařilo dosáhnout minulou…

celý článek


Mluví se o nich na každém rohu

Co znamená výraz „křesťanské hodnoty“? Jak se zvěst evangelia může změnit v hodnotový systém? Jak je možné, že se „křesťanské hodnoty“ stávají zásadním…

celý článek


Výchova k občanství

Demokracie nemůže bez osobní odpovědnosti občanů za věci veřejné dobře fungovat, a právě proto vyžaduje neustálou výchovu – a to nejen mládeže, ale i dospělých.

celý článek


Jak se Pobaltí chystá na příjezd papeže?

V předvečer papežovy návštěvy pobaltských zemí – Estonska, Lotyšska a Litvy – odpověděl na dotazy KT PHILIPPE JOURDAN, francouzský biskup, který od roku 2005 působí…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2018

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay