Vydání: 2010/49 Co to bylo SSM?, 1.12.2010, Autor: Jaroslav Pulkrábek

Příloha: Doma

Strakonické nádraží v sobotu odpoledne. Poletuje sníh a několik málo cestujících čeká na rychlík od Brna. Ten přijede s malým zpožděním, cestující se mírně obmění a za pár minut již vlak uhání dál na Plzeň. Nádražní peron je zase prázdný. I když ne tak úplně: trojice skautek ze šumavského Vimperka si z vagonu označeného logem lilie převzala od svých skautských kamarádů hořící svíčku a plamínek, který sem putoval z Betléma přes Vídeň a Brno, přenesla do svých petrolejek. „Zvyk roznášet betlémské světlo se zrodil v Rakousku v roce 1986. Nadace Světlo ve tmě tehdy chtěla poděkovat svým partnerům a hledala pro to originální a milý způsob. Tím se stal malý plamínek zapálený v jeskyni, kde se podle tradice narodil Ježíš, a převezený ve speciálním kahanu letecky do Lince. A hned v následujícím roce přizvala nadace ke spolupráci tamější skauty,“ vysvětlila jedna z dívek šestnáctiletá Betty. Přestože se tento malý, ale výrazný posel zvěstující Ježíšovo narození vzápětí po svém zrodu rozletěl za pomoci skautů do celého světa, přes železnou oponu se nedostal. V Česku betlémské světlo zaplálo až v průběhu Sametové revoluce, kdy je do Prahy jako symbol svobody a návratu lidských a duchovních hodnot přivezli čeští exiloví skauti a spolu se svými domácími druhy je přinesli až pod sochu svatého Václava na Václavském náměstí. Obřad rozdávání betlémského světla se časem z Lince přenesl do Vídně a právě tam se i letos, a to v sobotu 11. prosince, sejdou skautské delegace z rozličných zemí, aby světlo převzaly a pod mottem letošního ročníku, kterým je citát z Matoušova evangelia „Jsi světlo celého světa“ (Mt 5,14–16), rozvezly do svých domovin.

Letící světlo

Stejně jako loni či předloni i letos dorazí motoráček s vimperskými skautkami k malému nádraží na dohled od vrchu Boubína. Na trojici dívek zde tradičně čeká auto, které je se světlem převeze k farnímu kostelu. A plamínek se z petrolejky přestěhuje na starý paškál. Avšak zde jeho pouť rozhodně nekončí. Světlem je třeba rozsvítit celou Šumavu. Poputuje do Volar či Lenory, přenese se na svícny v Kvildě i v Borových Ladách. Ve stejnou dobu dobude Šumavu i z bavorské strany. „V Betlémě světlo zapaluje vždy některé z rakouských dětí, které je tak odměněno za svoji činnost týkající se pomoci druhým. Ve Vídni se pak rozdává pokaždé v jiném kostele různých vyznání. V loňském roce to byli řeckokatolíci, letos budou světlo rozdávat salesiáni. A pak plamen letí – snad mimo Antarktidu – na všechny kontinenty,“ doplnila něco ze zákulisí této vánoční světelné štafety skautka Kuky. Zároveň prozradila, že jejich úkol převozem světla nekončí, i když aktivit kolem jeho šíření již není tolik co dříve. „Ještě ten samý den bude kousek od vimperského kostela postaven betlém s vyřezávaným Josefem, Marií a Ježíškem v životní velikosti. V provizorním chlévě bude po celé nadcházející Vánoce i živá ovečka. A každý, kdo si tam s námi přijde zazpívat vánoční písně či se jen podívat a přinese si svíčku, může si světlo odnést domů,“ popsala chystanou akci Kuky. Před několika lety skauti se světlem obcházeli vimperské domácnosti, ale po některých ne zrovna dobrých zkušenostech je dnes přinesou jen tam, kde vědí, že jsou vítáni. Skutečně není každý betlémským plamenem nadšený? „I betlémské světlo někomu zevšední. Ono to není jen tak, starat se o svíčku celé dny, aby nikdy nezhasla anebo něco nezapálila. Hořet musí i v noci či v době, kdy jsou všichni v práci nebo ve škole, a to je pro některé příliš velká obtíž. Ale za ty roky o betlémském světle vědí snad všichni ve městě, a kdo je bude chtít mít doma, může si zajít na faru,“ připojila se ke svým kamarádkám další ze skautek zvaná Pírko. Ani pro skauty není přechovávání světla bezproblémovou záležitostí a před lety, kdy jim po cestě obě lampy zhasly, se museli vydat pro nové až do Českých Budějovic. Putování betlémského světla tedy započne letos 11. prosince a hranice naší republiky překročí tentýž den v rukou brněnských skautů. O týden později, tedy 18. prosince, se již vlaky rozjedou po celé republice – od Aše po Těšín, od Krkonoš po Šumavu.