Benediktus: základem komunity je výkřik

Vydání: 2010/39 Církevní knihovny, 22.9.2010, Autor: Aleš Palán

Příloha: Doma

K čaji, který usrkáváme na zádveří bývalé modletínské fary, si pouštíme z cédéčka nahrávku hudebního uskupení BeneBend. „Nehrajete náhodou na klavír?“ optají se mě dámy z občanského sdružení Benediktus, které skupinu provozují. Ne, jen na klarinet či saxofon. „No výborně, chybí nám i saxofon. Zítra vystupujeme v Chotěboři na pivovarských slavnostech, můžete hrát s námi.“ Spoluhráčem skupiny BeneBend jsem se nestal, povinnosti mě na druhý den odvedly zase jinam, ale příznivcem Benediktu jsem se stal rozhodně. Říci, že se Benediktus stará o mentálně postižené, by bylo zkreslující. On s nimi po vzoru francouzské komunity Archa spíš žije, zapojuje je do různých aktivit, využívá jejich schopností. Spíše než o lidech s mentálním postižením se zde ostatně mluví o lidech s jiným obdarováním.

Prostor pro ty „jiné“

Modletín je útulná vesnička v Železných Horách. Kdysi sem chodily slavné poutě, k léčivému prameni jezdili lidi zdaleka, byl tu zámek, lázně, několik hospod, řemeslníci… Pro vodu si sem posílal i František Palacký, prý si díky ní uzdravil oči a mohl napsat tolik knih. Dnes je v Modletíně jen pár místních, pár chalupářů – a Benediktus. Vedoucí sdružení a jeho spoluzakladatelka Blanka Nikodemová pracovala jako pastorační asistentka na chotěbořské faře. O zřízení centra pro lidi s mentálním handicapem uvažovala od té chvíle, když se jí narodila „jiná“ dcera. „Když Lucka přišla na svět, začala jsem hledat smysl života. Skrze ni jsem objevila Boha a jeho záměry,“ říká. Lucka sedí v Modletíně u stolu vedle nás a prohlíží si obrázky. Pak přišla nabídka na koupi fary v Modletíně – fary značně zdevastované. Tyto dva objekty, které Benediktus také získal, na opravu ještě čekají. I na faře je ještě mnoho co dělat, ale už se tu dá fungovat a v létě přebývat. Oprava je vedena s nebývalým vkusem a respektem k historii místa. To vše udělali lidé z Benediktu – ti „běžní“ i ti s „jiným obdarováním“. Jejich cílem je vytvořit v Modletíně prostor pro komunitu, v níž by handicapovaní pobývali společně se svými průvodci. Přesně tak, jak to Jean Vanier uskutečňuje ve Francii. Právě ve Francii byl Benediktus na zkušené; v létě přijeli zase do Modletína Francouzi na týdenní workcamp. Prohlížím si fotky: členové Archy bydleli ve stanech, společně pracovali, jedli, modlili se, povídali si… Jak se nořím do atmosféry, zlozvyk posuzovat podle tváře na fotografiích, kdo je asistent a kdo klient, mě brzy přejde. Jak při setkání s českými přáteli řekl Jean Vanier: „Úkolem Archy je vytvářet místa, kde se mohou rozdílní lidé setkávat. Malé komunity, kde se mohou setkávat církev a nevěřící, kde se může potkávat boháč s potřebným. Místa, kde se potkáváme jako lidé. Neseme zodpovědnost jedni za druhé. Základem komunity je výkřik a odpověď na něj.“ Benediktus se snaží o to, aby v Modletíně po nezbytných opravách vzniklo prostředí pro zakotvení první české komunity Archa. Potřebu duchovního rozměru potvrzuje i zástupkyně vedoucí a sociální pracovnice Radka Jindrová. „Dělala jsem dřív s lidmi na drogách. Myslela jsem si, že křesťanské a sociální prostředí si jsou velice podobné, ale není to tak. Pozná se i na atmosféře celého zařízení, jestli je založeno na křesťanských principech, nebo není.“ A co případná nedůvěra rodičů klientů vůči víře? „S tím nemáme žádný problém, často jsou dokonce rádi, že jsme křesťané. A děti jsou víře přirozeně otevřené, rády ministrují a pomáhají v kostele. Kluci si někdy hrají na faráře, jedna klientka s Downovým syndromem vyžaduje i ve své rodině před jídlem nejdřív modlitbu. Děti se tu celkově rozvíjejí.“

Kostel nejen pro věřící

Benediktus má kněze, který vznikající komunitu duchovně doprovází, ale nejedná se o typicky církevní organizaci. Duchovní rovina je přitom vertikálou, která činnost sdružení provází a směruje. Vroucí a v nejlepším smyslu slova obyčejná modlitba obou mých průvodkyň v modletínském kostele mě o tom přesvědčí víc než jakékoli vysvětlování. A to se ještě dozvídám, že Benediktus si tento kostel od farnosti pronajal. Proč? Aby mohl být svatostánek přístupný věřícím i kolemjdoucím a aby mohl být postupně opravován. Kromě vší práce se svými klienty, s budováním zázemí pro vlastní činnost, s odklízením ruin a vytrháváním plevele se Benediktus stará ještě o kostel! Letos například proběhla kolaudace odvlhčení. Benediktus dokáže shánět evropské peníze, ale bez podpory zvenku to dál nepůjde. Značím si do mobilu číslo dárcovské DMS: DMSmezeraARCHAMODLETIN 87777. Benediktus funguje i v Chotěboři. Tam klienti dojíždějí denně, v Modletíně by měl vzniknout celoroční prostor. Z Chotěbořska a Havlíčkobrodska dnes do Benediktu dojíždí devatenáct klientů; stará se o ně zhruba patnáct lidí. Benediktus pořádá koncerty, divadelní představení, pašijové hry i betlém, jezdí s přednáškami do škol… Výčet dalších aktivit naleznete na www.benediktus.org. „Naším posláním je stát mezi sekulárním světem a církví. Na naše akce chodí spousta nevěřících. Říkají, že se u nás nabijí, vnímají zdejší atmosféru a hloubku, kterou jinde nenajdou. Neříkáme prvoplánově, že nás sem poslal Bůh, ale ve skrytosti se divíme, jak to všechno na nevěřící působí. Jsou tím zasaženi,“ zamýšlí se Blanka Nikodemová. Ano, odjet z Modletína nezasažen zjevně nelze.

Sdílet článek na: 

Sekce: Přílohy, Doma, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 4 22. – 28. ledna 2019

V Panamě jako doma

Stovky tisíc mladých z celého světa, biskupové, prezidenti a papež František se setkávají na Světovém dni mládeže v Panamě.

celý článek


Armáda má tři nové kaplany

Tři nové kaplany vyslaly církve minulý týden do služby v armádě. Jsou členy nekatolických církví. Slavnostního aktu se účastnily i celé jejich rodiny, včetně dětí.…

celý článek


Misie je velké dobrodružství

Když se její autobus objevil ve městě, vždycky vzbudil zájem. Britka MIRIAM SWAFFIELDOVÁ se totiž rozhodla pořídit si tento dopravní prostředek k evangelizaci, které se…

celý článek


Zachytit problémy včas

To dítě je najednou nějaké divné. Občas si stěžuje na spolužáky ve škole. Nechce se mu ráno vstávat. Bolí ho břicho nebo hlava. I známky má poslední dobou nějaké…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2019

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay