26. března–1. dubna 2024
Aktuální
vydání
13
Předchozí vydání
Hledat
Archivní článek

Aby bylo nadané dítě radostí

20. 9. 2012

|
Tisk
|

Vydání: 2012/38 Křesťané, neopouštějte Libanon!, 20.9.2012, Autor: Jan Paulas

Příloha: Doma

Máte doma mimořádně nadané dítě? Pak jistě víte, že to není důvod jenom k jásání, ale spíše vám vyvstávají nečekané starosti. Takové dítě vám v rodině může pořádně zamíchat kartami i ve vašich vztazích.

Výjimečně nadané dítě může ovlivnit vztahy v rodině nejen mimořádností svého talentu, ale už tím, že se v ní vyskytuje. „Rodiče do něho mohou vkládat velké naděje, až přehnané ambice a sourozenci na něj zase mohou žárlit, že je v něčem mimořádně šikovné. Ale takové dítě může být zároveň k radosti všech, protože přináší do rodiny spoustu dobrých nápadů, a může být velkým obohacením,“ říká pedagožka Hana Imlaufová z Křesťanské pedagogicko-psychologické poradny. Co tedy dělat, aby platila druhá varianta? Jak věnovat čas a pozornost nadanému dítěti, aby to nebylo na úkor jiných? A jak poznat, že druhé děti šidím?

„To je těžká otázka pro každého rodiče. Všechny rodiny, kde vyrůstá více než jedno dítě, to řeší,“ míní Hana Imlaufová. Podle ní je důležité, aby rodiče byli v první řadě vnímaví. „Mnohdy si druhé děti o pozornost samy říkají, často i negativním způsobem. Může třeba častěji docházet ke konfliktním situacím. Takové přehlížené dítě odmítá plnit pokyny rodičů, nechce dělat úkoly do školy, nechce se oblékat, bere věci nadanému sourozenci. Někdy u něj mohou rodiče vidět i určitou záludnost, která ovšem není záludností v tom smyslu, že by dítě skutečně chtělo dělat zlo. To jen hledá prostředky, jak na sebe upozornit.“ Proto vidí Imlaufová velmi důležitou a nezbytnou podmínku úspěšné výchovy v častých rozhovorech rodičů mezi sebou. „Každý z nich totiž může být vnímavý k jiným signálům dítěte.“

Nesrovnávat a propojovat

Nadané dítě bude v rodině vždycky vynikat – ať už mu půjde studium, jazyky, sport či hudba – zatímco ostatní sourozenci budou trochu ve stínu jeho talentu, což pro ně může být zdrojem žárlivosti. „I když budou výsledky nadaného dítěte vždy viditelnější, rodiče by se měli snažit vidět jedinečnost každého svého potomka. A měli by učit i své děti, že každý je šikovný na něco jiného. Neměli by tedy srovnávat ve smyslu: vidíš, on to umí, a ty to neumíš,“ upozorňuje Hana
Imlaufová.

Mimořádně nadané děti ale nejsou jen úspěšné, v některých oblastech zažívají naopak problémy. „Je docela častým jevem, že nemívají příliš rozvinuté sociální dovednosti. Jsou to mnohdy děti, které nedokážou najít společnou řeč se svými vrstevníky,“ upozorňuje pedagožka. U takového dítěte bychom tedy měli posilovat sociální vazby, pomáhat mu, aby dobře komunikovalo, aby se učilo empatii. Rodiče by se také měli snažit propojovat je s jinými dětmi, aby se mu kontakt s okolním světem nezúžil jen na to, že třeba chodí do hudební školy, kde má jednoho učitele. „Je třeba, aby rodiče byli ve zprostředkování kontaktů vynalézaví. Případně by dítěti měli sehnat skautský oddíl či jinou aktivitu, kde se bude věnovat tvoření či dramatické výchově – aby tam dítě zažívalo sounáležitost s ostatními, spolupráci, společnou radost z něčeho, zkrátka aby vstupovalo do vztahů. A v případě sportu i zážitek týmovosti, který je pro dítě také velmi
důležitý.“

Jak na jezevce?

Co ale poradit rodičům, jejichž nadané dítě v kolektivu trpí a nejraději je samo doma? Do jaké míry by ho měli nutit, aby se začlenilo? „Zde platí stejné pravidlo jako u dospělých: hledat správnou míru. Někdy je třeba nechat jezevce zalezlého v noře, jindy mu zase umožnit, aby se podíval ven. Pokud jsou rodiče sami otevření a žijí společenským životem, stýkají se s dalšími rodinami a společně podnikají akce, bude se potomek automaticky setkávat s jinými dětmi,“ uvažuje pedagožka. Problém podle ní ovšem nastává, pokud jsou rodiče sami uzavření a nemají mnoho přátel. Tehdy nebudou mít motivaci dítěti v tomto propojování s okolním světem pomáhat, neboť to sami neumí.

Často se také stává, že žák nenachází s vrstevníky společnou řeč ani ve škole. Co pak? Podle Imlaufové není potřeba hned měnit školu. Je ale dobré najít mu ještě jiné prostředí – může to být v rámci jeho záliby či volnočasové aktivity. „Když je dítě nadané literárně, může docházet do literárního kroužku, kam chodí jiní, které rovněž zajímají knížky, a kde budou moci společně vymýšlet příběhy. Jde o to, hledat jinou skupinu vrstevníků, kde by vaše ratolest mohla zažívat porozumění. Tehdy snáze unese, že nemá kamarády ve škole, protože je má jinde.“

Zdravá míra nade vše

Zdravá míra je neméně nutná při samotném rozvoji talentu mimořádně nadaného dítěte. Na jedné straně je na místě ho rozvíjet, neboť jde o hřivnu, která by se neměla zakopat. „Ale mělo by se to dít v určité rozumnosti, aby se dítěti neuzavíral jiný svět, aby se nestalo, že se velmi rozvíjí v jedné oblasti, ale nemá možnost jiných zážitků,“ varuje Hana Imlaufová. Zkrátka i zde platí pravidlo, že velká jednostrannost či nasazenost pro něco přináší ochuzení jinde. Třeba u chlapců je podle psycholožky velmi důležité, aby se aspoň trochu věnovali sportu – nejen kvůli posílení fyzické kondice, ale také proto, že pro rozvíjení sebedůvěry potřebují zažít přijetí mužským kolektivem.

„Často se setkávám s dospělými, kteří při vzpomínce na své dětství říkají, že museli chodit pouze do hudební školy, ale nikdy se nenaučili žádný sport, a nemohli si tak zahrát s druhými třeba volejbal, protože byli pohybově nešikovní. Nebo naopak byli tlačeni pořád do sportu a dnes je mrzí, že neumí hrát na žádný hudební nástroj,“ říká Hana Imlaufová. Rodiče by podle ní tedy měli mít na paměti, aby potomkovi pořád nastavovali široké spektrum pohledu na okolní svět.

V pasti očekávání

Někdy jsou za tímto jednostranným zaměřením dítěte velké ambice jeho rodičů, kdy do své ratolesti projektují své představy, či dokonce nesplněné sny. Někdy se takové dítě může dostat do určité pasti: rodiče do něj už příliš investovali a teď od něj něco očekávají. Rodičovské investice se pak mohou stát prostředkem manipulace, aniž si to sami rodiče uvědomují. Proto je podle Imlaufové velmi důležité, aby spolu rodiče o dětech hovořili. „Mohou si být zpětnou vazbou, kdy jeden z nich pozná, že požadavky druhého jsou příliš velké. I když je nejčastějším červeným světlem samo dítě, které se rodiči v určitém věku vzepře.“

Ochrana vašeho soukromí je naší prioritou

Abyste mohli co nejlépe využívat služby portálu Církev.cz, včetně nakupování, používáme my a někteří naši partneři tzv. cookies (malé soubory uložené ve vašem webovém prohlížeči). Díky nim si například pamatujeme, zdali jste přihlášeni, vámi provedená a preferovaná nastavení, co máte v košíku, jak máte seřazené a vyfiltrované produkty apod.

Díky nim vám také nenabízíme nevhodnou reklamu a pomáhají nám v analýzách sloužících k dalšímu rozvoji portálu.

Potřebujeme však váš souhlas s jejich zpracováváním. Děkujeme, že nám ho dáte, a ujišťujeme vás, že se k vašim datům chováme maximálně zodpovědně v souladu s platnou legislativou