Do Třebenic za křemičitanem hlinitým

Vydání: 2006/24 Pastorační reforma, 14.6.2006, Autor: Aleš Palán

Příloha: Doma

Jméno severočeských Třebenic proniklo do všech sdělovacích prostředků 11. září 2004, kdy byl na zdejší faře brutálně zavražděn P. MUDr. Ladislav Kubíček. Památku tohoto výjimečného muže připomíná dnes pamětní deska a busta. Ačkoliv dveře fary už nebývají otevřeny tak dokořán jako za Kubíčkova života, návštěva Třebenic rozhodně stojí za to.
Už třeba kvůli křemičitanu hořečnatohlinitému. V této lokalitě navíc uvedená sloučenina obsahuje 2% oxidu chromitého, což jí dodává nádhernou tmavočervenou barvu. Že nevíte, o čem je řeč? Třeba vám pomohou děti, které mají chemii ve škole. Nebo vám napoví technický název pyrop a informace, že třebenické pyropy se velmi dobře brousí, mají typickou barvu a dosahují kvality drahokamů. Ano, okolí Třebenic je jediným místem v ČR – a tedy i na světě – kde se průmyslově těžil český granát!
Třebenický luteránský kostel je zase jedním z mála českých chrámů, kde se platí vstupné a který je každé pondělí veřejnosti uzavřen. V jeho prostorách se totiž nachází Muzeum českého granátu. Někoho zaujme historie těžby granátu, jiného potěší krásné šperky z tohoto kamene vytvořené, další neodolá a v pokladně si nějaký kámen koupí.
Šanci může mít i ten, kdo bude chtít najít český granát na vlastní pěst. Hledač může mít dokonce takové štěstí jako v roce 1928 rolník Tendler, který při kopání trativodu nalezl poklad: 160 denárů z přelomu 10. a 11. století a úlomky stříbrných ozdob. V okolí Třebenic byly dokonce nalezeny už tři diamanty. Pokud vám toto číslo připadá malé, vězte, že jde o jediný nález nejen v ČR, ale i v celé Evropě. A kde je psáno, že se někde neschovává ještě diamant čtvrtý?
Zemědělci, ekologové a všichni Třebeničtí však budou mít mnohem větší radost z návštěvníka, který si s sebou na procházku nevezme krumpáč, nýbrž dalekohled. Třeba proto, aby se mohl rozhlédnout do krajiny ze strmého vrchu Košťálov, který se spolu se stejnojmennou zříceninou hradu tyčí nad městem. Z té výšky vypadá všechno lidské pachtění malicherné. Stejně tak i národnostní spory, které Třebenice rozdělovaly na přelomu 19. a 20. století. V městečku byly tehdy dvě spořitelny, dva hasičské sbory a dokonce dvě nádraží – jedno tam, kde ho chtěli Němci, druhé na místě, kde si ho přáli Češi. Inu, dohodnout se, to byl vždycky kumšt. Sdílet článek na: 

Sekce: Doma, Přílohy, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 46 14. – 20. listopadu 2017

Daň z náhrad znovu ve hře

Církevní restituce. Až do minulého týdne uzavřené téma se znovu stává součástí politického boje při povolebním vyjednávání o nové vládě.

celý článek


Češi pro Haiti: od adopcí k dílnám

Déle než měsíc strávila Klára Löffelmannová z Arcidiecézní charity Olomouc (ACHO) na Haiti. Po návratu se podělila o své zkušenosti.

celý článek


Potřebovali bychom také sochu Odpovědnosti

Před několika desítkami let mluvil rakouský lékař a zakladatel logoterapie Viktor Frankl o tom, že je sice hezké, že na východním pobřeží Spojených států příchozí…

celý článek


DARUJTE KATOLICKÝ TÝDENÍK

Už začínáte přemýšlet nad dárky pod stromeček? Tím naším můžete povznášet, inspirovat a (in)formovat po celý rok!

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay