Chatrč z větví a bláta rodině nestačila

Vydání: 2015/4 František strhl miliony Filipínců, 20.1.2015, Autor: Pavel Baldínský

Příloha: Misijní banka ubožáků

Čtenář obvykle v řádcích, které čte, hledá napětí. Misionáři, i když prožívají lecjaký napínavý okamžik zcela automaticky, si ale většinou přejí, aby potkávali domorodce, kteří chápou, proč mezi nimi žijí. Jedním z takových je čtyřicátník Gervas, který v AA misijní stanici pracuje jako hlídač.
 
 
Dům pro rodinu hlídače misijní stanice byl postaven na náklady MBU.
 
Je to jednoduchý, nenápadný, tichý a spolehlivý chlapík. Pozorujeme, že je dlouhodobě věrný ideálům a stylu naší misijní pomoci. Nic si pro sebe nenárokuje a velmi dobře si uvědomuje, co pro něho a jeho rodinu znamená jistota zaměstnání. Rodinu založil dávno před naším příchodem do Kamsamba, nyní je otcem osmi dětí, sedmi kluků a jediné dcery – malé Marie. Téměř bez prostředků si postavil skromnou chatrč z větví a bláta, na víc zkrátka nebylo. Chatrč pochopitelně brzo nestačila potřebám jeho rozrůstající se rodiny.
 
Když jsme mu později, podobně jako několika jiným v rámci našich rozvojových aktivit, nabídli finanční asistenci, Gervas byl štěstím a vděčností bez sebe. Okamžitě se aktivně chopil nabídky, sehnal si potřebný počet vypálených cihel, objednal si a nechal dovézt dřevo, písek a vodu. Stavbu jsme mu předem nakreslili, aby věděl, kolik oken s mřížemi a okenicemi a také dveří se zárubněmi bude potřebovat. Dovezl si vlnitý pozinkovaný plech na střechu, obstaral zedníka i truhláře a začal stavět.
 
Před počátkem období dešťů bylo potřeba dům dokončit. Gervas bojoval o čas a obydlí pro své milované. Jediné, co jsme společně konzultovali, byly ceny, nákresy a výpočty, na něž jeho školní dovednosti nestačily. Jinak nás ale nadchl svým smyslem pro odpovědnost. Je vidět, že se leccos v nedostatečném či nedokončeném vzdělání dá nahradit, když v sobě lidi objeví smysl pro odpovědnost a mají-li to štěstí, že při nich někdo stojí a pomůže jim. Misijní banka ubožáků může díky svým velkorysým dárcům v ČR takovým lidem ve své misijní stanici přinášet naději a radost do jejich životů. Domníváme se, že je to správná cesta probouzení jejich vděčnosti k Bohu i k lidem, kteří na ně nezapomínají. Díky všem, že na tyto domorodce nezapomínáte, přestože máte svých starostí dost.
 
Sdílet článek na: 

Sekce: Přílohy, Speciály, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 3 16. – 22. ledna 2018

Břevnov má nového opata

Dlouhých sedmdesát let dělí od sebe dvě opatské benedikce na Břevnově. Toto slavnostní požehnání a uvedení do úřadu přijal Anastáz Opasek v roce 1947, P. Prokop Siostrzonek…

celý článek


Kdo na Hrad? Zeman, nebo Drahoš?

Do druhého kola prezidentských voleb postupuje Miloš Zeman se 38,6 % a Jiří Drahoš s 26,6 % hlasů. Jaký vztah mají k církvi?

celý článek


Podrobně k počátkům Vatikánského rozhlasu

Před rokem ohlásil šéf vatikánských médií Dario Viganò reformu, která se dotkla i Vatikánského rozhlasu. Zatímco digitální kanály sloučené pod značku Vatican News…

celý článek


Mlčení kolem Laudato si’

Zanedlouho má vyjít odborně i jazykově opravené nové české vydání encykliky Laudato si’ s podtitulem O péči o společný domov, což bude příležitost se aspoň v katolickém…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2018

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay