Čemu se směješ?

Vydání: 2004/42 Polští kněží u nás, 28.10.2004, Autor: Iva Tereza Grosskopfová

Příloha: Doma

IVO PEŠÁK
Kamarád a kolega V. Upíra Krejčího. Vystudoval konzervatoř, hrál v symfonickém orchestru v Poděbradech. Poté začal spolupracovat s Banjo bandem Ivana Mládka. Má vlastní kapelu Rokec a s Upírem Krejčím vytvořili skupinu Dýzaboys, s níž hrají na diskotékách. Také maluje obrazy a říká, že každý, kdo s malováním začne, se musí dotknout biblických témat.

Jak vnímáte víru v Boha?
Přečetl jsem bibli. Mám za to, že to patří ke vzdělání. Myslím, že víra má např. z hlediska morálky velký význam. Znám věřící lidi, kteří ráno vstanou a řeknou: „Pane Bože, děkuji ti za to, že jsem vstal do tak hezkého dne.“ Probudí se s tím pocitem, že vše je dobré a že to má velký smysl. Sám se k Bohu také obracím. Žiji v zemi s křesťanskou tradicí a to samozřejmě musí člověka ovlivnit. Kristus pro mne nikdy neskončil a neskončí. Každý si musí najít svoji vlastní pozici, ačkoli jsou lidé, kteří k řešení těchto otázek vůbec nemusejí dojít...

Jste tím, zač vás lidé považují, tedy především bavič?
Mám zkušenost, že si většina lidí představuje, že jsem ten typ, s nímž je vždy zábava. Stalo se mi to i s Ivanem Mládkem. Něco jsme natáčeli a já měl říci nějakou vážnou věc. Ivan mi najednou říká: „Čemu se směješ?“ Jenže já jsem to opravdu říkal vážně. Tehdy jsem odpověděl: „Já se nesměju, já tak vypadám!“ Dělám věci naprosto vážně a všichni v tom hledají nějakou legraci. Jsou přesvědčeni, že už se mnou někde byli, a většina lidí mi ihned tyká. Ale já jsem rád, že to tak je. Humor je pro mne přirozená věc.

Co je pro vás podstatné?
Chci bavit druhé, to je jedna stránka věci, ale také jsem, bohužel, svědkem toho, že ne vždy mají lidé k sobě dobrý vztah. A já mohu být třeba tím, kdo je spojí dohromady. Jednou jsme hráli s Mládkem v Klicperově divadle a když jsme skončili, přišli za námi dva mladí lidé a děkovali nám. Říkali, že byli těsně před rozvodem - hned příští den se měli rozvádět. Jenže najednou si uvědomili, že se spolu tak nádherně smáli. A díky tomu se rozhodli, že spolu zůstanou.

Co vás dokáže vyvést z míry?
Hrozně mne štvou lidi, kteří lžou. Zajímavé je v naší republice, že vlastně stát předpokládá, že lidé kradou a lžou. To je podle mého chyba státu; je to obrácený přístup, než by měl být. Sdílet článek na: 

Sekce: Doma, Přílohy, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 38 17. – 23. září 2019

Světec, který spojuje národy

Novým blahoslaveným, který má blízko k naší zemi, je od neděle 15. září P. Richard Henkes. Jeho beatifikace se konala v německém Limburku a přijeli na ni i poutníci z Česka či Polska.

celý článek


Kapucíni evangelizovali v centru Prahy

Týden nové evangelizace prožili bratři kapucíni a jejich přátelé v centru Prahy. Akce se konala nejen uvnitř kostela sv. Josefa, ale i v jeho okolí – na jednom z nejrušnějších…

celý článek


Hlas, který voněl svobodou

Ve věku 90 let minulý týden v Římě zemřel dlouholetý ředitel české sekce Vatikánského rozhlasu, kněz a jezuita P. Josef Koláček. Přinášíme vzpomínku jeho blízkého…

celý článek


Postoj „vše pro dítě“ převládá

„Mamííí! On mi bere bagrrr!“ rozléhá se dětským hřištěm a podsaditý hošík rve z rukou menšímu kloučkovi erární hračku a chystá se ho s ní mlátit po hlavě.…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2019

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay