26. března–1. dubna 2024
Aktuální
vydání
13
Předchozí vydání
Hledat
Archivní článek

Bůh promlouvá do křiku dnešního světa

5. 12. 2017

|
Tisk
|

O skutečném autorství apoštola Petra, co se týče jeho druhého listu, panují od začátku dohady. Přesto od nejstarších dob figuruje na seznamech posvátných spisů. V druhém čtení této neděle uslyšíme, že nakonec „den Páně přijde jako zloděj“.

Vydání: 2017/49 Papež jako vyslanec míru a pokoje, 5.12.2017, Autor: Jaroslav Brož

Příloha: Perspektivy 49


Druhý Petrův list reaguje ve své poslední kapitole na postoj, který není v novozákonních spisech běžně doložen. Někteří lidé obviňují Pána z otálení. Kdysi to nejspíš byli horliví věřící, kteří se nadchli velkolepou životní perspektivou křesťanské víry. Kristus brzy přijde a viditelně před celým světem potvrdí, že oni, jeho vyznavači, přece jen měli pravdu. Dosud se ale nic takového nestalo. Dlouhodobá rutina všedního dne, malé i větší projevy nepřijetí od většinové společnosti, a k tomu ještě roztržky a rivalita ve vlastních řadách, kde by člověk právem čekal postoj vstřícnosti a služby – to vše se nasčítá a nahromadí a promění se v pocit „existenciální únavy“.
Boží sliby nejsou liché
Od výše zmíněného pocitu už je jen krůček k přijetí názoru a životního postoje těch, které apoštol Petr nazývá „posměvači“. Duchovní únava z čekání na slíbený příchod Páně z nich udělala zaryté skeptiky, kteří rezignovali na jakékoli čekání. Doktrinálním východiskem je pro ně přesvědčení, že svět je stále stejný, „tak, jak to bylo od počátku stvoření“ (2 Pt 3,4). Navazují tím na řecké epikurejce nebo židovské saduceje, kteří popírali Boží prozřetelnost. Existuje-li Bůh, tak se do světa nevměšuje. Pokud ho vůbec stvořil, zanechal nám ho jako uzavřenou soustavu přírodních sil a lidských tužeb. V tomto světě se nedá s Bohem počítat. Nikdy se s ním nepočítalo a počítat nebude.
Toto smýšlení má i novověký plášť, a sice v rozmanitých tvářích praktického materialismu – projevujících se snad i u některých Kristových vyznavačů – nebo v osvícenském deismu, který dodnes přežívá v některých akademických premisách a na nich stavěných hypotézách. Skutečnost, že Ježíšův slavný příchod dosud nenastal, je jen jeden z mnoha důkazů, že Boží sliby jsou liché.
„Posměvači“ napadají přímo podstatu biblické víry. Zpochybňují nejen paruzii, ale přímo i existenci živého Boha. Je Bůh pouhým výtvorem lidské představivosti, projekcí lidských tužeb nebo společenským superegem? Neexistuje-li skutečný živý Bůh, který může mluvit a jednat, pak neexistují ani skutečná zaslíbení.
Odpovědět pokáním a obrácením
Jak osvobozující je skutečnost, přítomná na každé stránce Bible, v níž živý Bůh promlouvá do křiku a hluku dnešního světa. Apoštol Petr nazývá Boží přísliby svící „svítící v temném místě, dokud se nerozbřeskne den a jitřenka vám nevzejde v srdci“ (2 Pt 1,19).
Liturgické čtení druhé adventní neděle vysvětluje Boží „váhavost“ jako projev milosrdenství a trpělivosti. Kéž na ni člověk odpoví pokáním, obrácením, k němuž zval a zve také Jan Křtitel. Je-li podstatou biblické víry slovo živého Boha, které čeká na své naplnění, pak naše adventní obrácení nemůže spočívat v ničem jiném, než že se budeme znovu s vírou a nadějí učit naslouchat Božímu slovu.
„Den Páně přijde, jako přichází zloděj“ (2 Pt 3,10). Obraz nočního zloděje s oblibou užíval sám Ježíš a po něm apoštolské spisy. Bůh se jistě nechce projevovat jako nějaký zákeřný lupič. Lidová metafora chce ukázat, že Boží hodnocení našeho života – které je jediné spravedlivé – se zakládá na tom, jak žijeme nyní, v přítomném okamžiku. Ve skutečnosti jsme totiž tím, co děláme, jak smýšlíme, jak cítíme a jak toužíme každý náš všední den.
Co kdybychom si v jednom adventním dnu zahráli sami se sebou hru na skutečný život? Dělejme jen to, co si chceme ponechat do dalších dnů a do celé věčnosti. Dělá mi radost zaposlouchat se do Božích slov? Chci se znovu nadchnout pro velké Boží perspektivy, které mi Bůh otevírá v Písmu? Pak vezmi a čti. Pán chce mluvit k tvému srdci.
Svobodný čas Páně
Advent neslibuje příchod kdekoho a kdečeho. Je to „adventus Domini“, přicházení Pána, který se chce prolomit do světa svázaného domnělými nutnostmi, nezbytnostmi, neodkladnostmi a všelijakými vyslovenými i nevyslovenými „já přece musím...“. Advent je svobodný čas Páně. Kdo se mu oddá, ten pozná, že jeden den dokáže obsáhnout plnost tisíce let, protože je odleskem věčnosti.

Ochrana vašeho soukromí je naší prioritou

Abyste mohli co nejlépe využívat služby portálu Církev.cz, včetně nakupování, používáme my a někteří naši partneři tzv. cookies (malé soubory uložené ve vašem webovém prohlížeči). Díky nim si například pamatujeme, zdali jste přihlášeni, vámi provedená a preferovaná nastavení, co máte v košíku, jak máte seřazené a vyfiltrované produkty apod.

Díky nim vám také nenabízíme nevhodnou reklamu a pomáhají nám v analýzách sloužících k dalšímu rozvoji portálu.

Potřebujeme však váš souhlas s jejich zpracováváním. Děkujeme, že nám ho dáte, a ujišťujeme vás, že se k vašim datům chováme maximálně zodpovědně v souladu s platnou legislativou