Betlém, příběh vzácného přátelství

Vydání: 2006/51 Vánoční dvojčíslo, 19.12.2006, Autor: Václav Štaud

Příloha: Doma

Není asi na Moravě betlém, který by přitahoval větší pozornost návštěvníků. V brněnském minoritském kostele svatých Janů se o vánočním čase vystřídají doslova tisíce rodin s dětmi, obdivujících líbeznou poezii dávného biblického příběhu.
Betlém je originální především svými rozměry – táhne se přes většinu bočních oltářů pravé chrámové strany. Na bezmála 19 metrech délky a čtyřech metrech výšky vidíme asi 50 figur lidí a zvířat, až 80 centimerů vysokých. K tomu množství plastik palem, staveb, bezpočet andílků. Na hrazení a v pozadí betléma jsou ještě vyřezány desítky reliéfů. Jako první z nich návštěvníka vítá sám otec menších bratří, svatý František.
S klášterem spolupracuje restaurátorská dílna, která má betlém v trvalé péči. Její vedoucí Martin Bednařík říká, že už postavení betléma je každoročním oříškem, trvá to plné dva dny. Dřevěné, částečně kolorované postavy jsou pak až do Hromnic plné života. Nejen z ústřední scény betlémské stáje, ale i ze všech koledníků, pastýřů hřejících se u ohňů, králů i jejich doprovodu vyzařuje dramatičnost děje. Pohodu svaté noci dotvářejí vlídné rysy každé z postav. To všechno souvisí s nezvyklým způsobem zrodu této scény. Většina betlémů, ať jsou velké či malé, ze dřeva, sádry, keramiky či papíru, vznikala sériovou výrobou. Mnoho originálních, a často také cenných, betlémských scén bylo prostě zakoupeno od výrobců nebo je někdo vytvořil jednorázově na objednávku farností. I řezbář Jaroslav Vaněk, tvůrce minoritského díla, zhotovil ve svém ateliéru betlémy pro čtyři další kostely. Ale příběh vzniku této jeho největší práce byl úplně jiný, celoživotní. Jako u některých vzácných betlémářských děl například ve východních Čechách nebo na Třebíčsku. Když s ním Mistr Vaněk začínal, jako inspirace mu sloužilo nadšení jeho maličkých synků. A když končil, radovali se z každé nové postavy už odrůstající vnuci. Minoritský betlém nebyl pouhou zakázkou, ale Vaňkovou velikou láskou a korunou jeho celoživotního uměleckého díla.

Dílo rostlo 40 let
Na počátku bylo bombardování centra Brna v předjaří roku 1945, kdy byl zasažen i kostel sv. Janů. Stavba naštěstí nevyhořela, ale i tak bylo zničeno mnoho uměleckých předmětů. Patřila mezi ně podstatná část cenného barokního betléma. Minorité proto u kutnohorského rodáka Jaroslava Vaňka objednali náhradu. Jenže poškozených kostelů bylo v Brně víc a přednost tehdy dostala jejich komplexní obnova. Vaněk minoritům vytvořil alespoň jesle s Dítětem a slíbil pokračování, jak jen to bude možné. Tento slib pak plnil plné čtyři desítky let.
V roce 1949 vznikla betlémská chýše s postavami Marie a Josefa, krátce nato postavil Mistr mezi první koledníky i své syny. Jeden přichází k Ježíškovi s rybou, druhý s mísou jablek. Oba dodnes patří k nejobdivovanějším plastikám celého betléma. Potom nebylo Vánoc, abychom u minoritů neobdivovali novou sochu nebo celou jejich skupinu. Vše bylo dlouhodobě promýšleno a také v modlitbách meditováno, dřevěný příběh se rozvíjel do velikosti i krásy. Každý pohyb, gesto, výraz tam má svůj význam a hluboký smysl.
K výsledku přispělo i pevné přátelství řezbáře Vaňka a dlouholetého správce kostela sv. Janů, provinciála minoritů P. Norberta Škrdlíka. Betlém pokládali za své „společné dítě“ a trvale se při jeho zrodu ovlivňovali a obohacovali. Jejich duševní spojení nepřerušily ani roky Škrdlíkova věznění v 50. letech, kdy Vaněk podle jeho přání rozšiřoval betlém sám. Trvalou pečeť dostal vzácný vztah ve chvíli, kdy se mezi adorujícími postavami objevil také starý řeholník s věrnými rysy otce Norberta.
To bylo na sklonku 80. let, kdy oběma mužům už začaly ochabovat síly. Norbert je věnoval jako obdivovaný kazatel a farář duchovnímu růstu Brňanů, Jaroslav zase výhradně sakrálnímu umění, úpravě liturgických prostor po II. vatikánském koncilu a restaurování dřevěných i kamenných náboženských plastik v Brně a širokém okolí. Od úmrtí Jaroslava Vaňka uplynulo letos v říjnu 15 let a brzy budeme stejně vzdáleni i od chvíle, kdy jsme na poslední cestě minoritským chrámem doprovodili otce Norberta. Jejich společné dílo však nepřestává oslovovat nové a nové generace dětí a jejich rodičů. Věřících i těch, které pouze dojímá nadčasový příběh zrození Lásky. Sdílet článek na: 

Sekce: Přílohy, Doma, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 33 15. – 21. srpna 2017

Olomouc žije setkáním mládeže

Nejvýznamnější událost mladých křesťanů v tomto roce – Celostátní setkání mládeže – vrcholí tento týden v Olomouci.

celý článek


Rodiny prošly metropolí

Oslavit rodinu se do centra Prahy vydaly stovky účastníků Pochodu pro rodinu.

celý článek


Přestat pít? Když to nejde

Není snad falešnějšího obrazu alkoholika: často opilý, špinavý a páchnoucí muž, povalující se v hospodě a pak ve škarpě. Jistě je nemálo takových. Skutečnost, jak…

celý článek


Vrátit se k modlitbě s papežem

Na duchovní straně 10 každý měsíc zveřejňujeme papežské modlitební úmysly. Jak vznikají a k čemu slouží? Ptali jsme se P. FrédéricA FornosE SJ, ředitele Světové…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay