Vydání: 2016/6 Papež je nejoblíbenější osobností, 2.2.2016, Autor: Roman Joch

Příloha: Perspektivy 6

Dnešní USA přitom nejsou v dobrém stavu. Platí-li pro některou zemi „blbá nálada“, je to dnešní Amerika. Ten stav je dlouhodobý a týká se posledních dvou prezidentů, tj. celého dosavadního století.
Republikán George W. Bush uvízl snahou demokratizovat arabský islámský svět v nákladné a nepopulární válce v Iráku, v důsledku čehož se Spojené státy výrazně zadlužily a staly se celosvětově neoblíbenými. Navíc na podzim 2008 vypukla finanční krize, z níž se Amerika dodnes plně nedostala (na rozdíl od ČR, která v roce 2015 zaznamenala na poměry západního světa neuvěřitelně vysoký hospodářský růst – 4,5 % HDP, což je nejvíc v Evropě). Tato krize vedla na sklonku Bushova prezidentství k ještě většímu zadlužení USA.
Američané proto v listopadu 2008 zvolili „anti-Bushe“, kterým byl demokrat Barack Obama. Ten ve snaze pomoci ekonomice se zadlužil ještě více – už astronomickou výši dluhu za Bushe Obama zdvojnásobil (!), aniž to Americe hospodářsky výrazněji pomohlo.
V zahraniční politice je Obama pokládán za slabého a USA za lehkou váhu. Bushův omyl spočíval v tom, že byl v zahraniční politice příliš aktivní; Obamův omyl tkví v tom, že je v ní příliš málo aktivní. Američané mají dojem, že USA ztrácejí ve světě respekt a svět Amerikou pohrdá. To je horší, než když vás nenávidí: když vás někdo nenávidí, stále k vám může mít respekt; když vámi někdo pohrdá, nemá k vám respekt žádný. Američané to chápou tak, že toto století se jim zatím vůbec nepovedlo.
Americká levice (v USA nazývaná „liberalismus“ či „progresivismus“) je charakterizovaná takto: větší daně pro bohaté, více podpory chudým, větší vstřícnost vůči etnickým, rasovým a sexuálním menšinám, větší podpora jejich kolektivním právům. Americká pravice (v USA nazývaná „konzervatismus“) je charakterizovaná takto: nízké daně pro všechny, tedy i pro bohaté, zachování co nejvíc z židovsko-křesťanské morálky ve společnosti, žádná kolektivní práva pro rasové a sexuální menšiny nad rámec individuálních práv stejných pro všechny.
Kdyby situace ve Spojených státech nevypadala pesimisticky, volby v roce 2016 by nejspíš byly standardní v tom smyslu, že demokratický kandidát (spíše kandidátka) na prezidenta by byla více či méně radikální nebo středová liberálně-progresivní osoba a kandidát republikánů na prezidenta by analogicky byl více či méně radikální či středový konzervativní politik. Možná to tak ještě dopadne, uvidíme – stranické primárky v USA budou probíhat od 1. února až do 7. června a Amerika není Rusko, takže tam vůbec není předem zřejmé, kdo primárky, natož v listopadu definitivní prezidentské volby, vyhraje.
Situace dnešních USA, jak jsem zmínil výše, ale standardní není – což umožnilo vznik fenoménu Donald Trump, který poslední půlrok americkou politiku válcuje.
Kdo je Donald Trump?
Newyorčan, miliardář (většinu majetku ovšem zdědil po otci, nevydělal ho sám), realitní magnát, mediální hvězda – sponzor a moderátor několika televizních „reality show“. Doposud neideologický, finančně vždy podporoval demokraty i republikány. Chvástavý egocentrik.
Má více bývalých manželek než všech 44 dosavadních amerických prezidentů dohromady (z nichž jediný byl jednou rozvedený a podruhé ženatý: Ronald Reagan). Trump je dvakrát rozvedený, potřetí ženatý. První manželkou byla česká modelka, druhou americká a současnou třetí je modelka slovinská (že by dobrá zpráva pro nás: záliba ve slovanských ženách?).
Jaký je jeho program? Za prvé: nulová tolerance k ilegálním imigrantům z Latinské Ameriky, postavení zdi na hranicích s Mexikem, deportace minimálně jedenácti milionů hispánských ilegálních imigrantů z USA. Za druhé: zdůrazňování toho, jak jsou všichni politici zkorumpovaní a neschopní a jak je on nezkorumpovatelný (má tolik peněz, že si ho nikdo nekoupí) a schopný. Za třetí: je tak schopný, že učiní Ameriku opět velkou, velkolepou, a to jak doma, tak v zahraničí. Za čtvrté: uvalí cla na zboží ze zahraničí, především z Číny, Japonska a Mexika. A za páté: po krvavých útocích islamistů v Paříži v pátek 13. listopadu 2015 chce stop-stav pro vstup muslimů do USA. Jeho program tudíž není klasicky levicový, či pravicový; je mimo škálu levice–pravice. Je populistický a nacionalistický.
V preferencích je Trump zatím naprosto úspěšný. Kandiduje v republikánských primárkách a vede. Má šanci je vyhrát a má šanci vyhrát i prezidentské volby v listopadu. Samozřejmě není jisté, zda se tak stane – jak už jsem zmínil, Amerika není Rusko, kde (ať se děje, co se děje) volby vyhraje Vladimir Vladimirovič…
Proč je tak populární?
Co je příčinou Trumpovy popularity? Odtrženost amerických elit – demokratických i republikánských, levicových i středo-pravicových – od lidu, jeho problémů, starostí a obav.
Mnozí středoví voliči ze střední třídy mají dojem, že pravicoví republikánští politici apelují na jejich křesťanské hodnoty, ale když se dostanou k moci, neudělají pro tyto hodnoty nic, vždy ustoupí jejich levicově-liberálním odpůrcům a zajímají je jen daňové úlevy pro bohaté a korporace. Zároveň mají dojem, že levicoví demokratičtí politici se starají jen o etnické, rasové a sexuální menšiny, dávají jim nová privilegia a na bělochy ze střední třídy kašlou.
Tento střed je nyní v Americe velice zradikalizován a jeho příslušníci naštvaní. Nejvíce bílí muži středního věku ze střední třídy. Dokonce byl pro ně vymyšlen název „Marťané“ (od MARs: Middle American Radicals). Bílí muži ze střední třídy vždy tvořili páteř americké společnosti, ale dnes mají dojem, že jim osud, budoucnost, „americký sen“ unikají. A skutečně, průměrná délka života amerických bílých mužů se poprvé v dějinách zkracuje. Průměrná délka dožití mužů i žen všech etnicko-rasových skupin se s nárůstem prosperity prodlužovala, u bílých mužů se ovšem tento trend za poslední léta zastavil a obrátil. Stoupá u nich také míra alkoholových, drogových závislostí – a sebevražd.
Mnozí bílí muži ze střední třídy mají dojem, že všichni ostatní mají své lobbistické, politické hnutí: černoši, Latinoameričané, ženy (feministky), gayové, lesby atd. Jen oni, bílí muži, prý ne. A tito naštvaní bílí muži ze střední třídy a středního věku tvoří základnu Donalda Trumpa. Může za to jak špatná hospodářská situace, tak fakt, že to liberální levice s politickou korektností a privilegii pro menšiny přehnala. Těmto lidem nyní došla trpělivost – trpělivost s politickou korektností, trpělivost s politickým establishmentem, trpělivost s ilegální imigrací. A katalyzátorem jejich výbuchu je Donald Trump.
Jeho nejsilnější zbraní je odpor k ilegální imigraci. Otázka ilegální imigrace se stává – v Americe i v Evropě – velice mocnou politickou zbraní. Možná dokonce tou nejsilnější. Lidé akceptují, když jejich bohatství a vliv ve společnosti příliš nerostou, ale nesou velice nelibě, pokud klesají, navíc ve prospěch někoho jiného, „odlišného“. Vysoká imigrace je dobrá pro bohaté: muži jako levná pracovní síla ve firmách a ženy jako služky v domácnostech. Je však nepříjemná pro chudé a nižší střední třídu: představuje pro ně konkurenci.
Trumpovi stoupenci mají dojem, že on je ten, kdo první a nahlas ohledně imigrantů i elit řekl: „Král je nahý!“ Proto se k němu reflexivně hrnou.
Trump nakonec nemusí nominaci získat, a pokud ji získá, nemusí volby vyhrát. Jestli je však vyhraje, politická korektnost liberální levice a odtrženost elit (levicových i pravicových) od lidí způsobí, že 45. prezidentem USA se stane „tribun lidu“ s oranžovou kšticí – Donald Trump.