Ad: Počátek ankety, možná i diskuse

Vydání: 2006/40 Cizinci v české církvi, 3.10.2006

Příloha: Perspektivy

Perspektivy 17/2006
Postavení kněze je naprosto nezastupitelné. Můžeme mít tisíce vzdělaných jáhnů i laiků, ale rozdíl mezi nimi a knězem bude asi jako mezi medikem a chirurgem. – Přes tuto nezastupitelnost je kněz stejný člověk jako my. Mé první „vážné“ setkání s knězem proběhlo na obecné škole v hodinách náboženství. Do smrti si budu pamatovat, že nemám trápit zvířata, že když potkám starou babičku s nákupem, zanesu jí ho domů, a že v neděli budu chodit do kostela a budu se tam chovat slušně.
Významným mezníkem v mém životě bylo, když mě, desetiletého, vyzval zmíněný pan farář, abych hrál ve všední dny při mši na varhany (učil jsem se na klavír); od dvanácti jsem směl hrát i v neděli. A tak se dvaatřicet let snažím dělat varhaníka. Protože obcházet vesnice pěšky je při současném počtu kněží (a varhaníků) nepraktické, vlastním už dvacet let vozidlo, v němž objíždíme s kněžími kostely a cestou si povídáme.
Poznal jsem spoustu těch, kteří byli opravdovými přirozenými autoritami, duchovními vůdci a dobrými rádci. Poznal jsem i ty méně šťastné. Mezi nimi i mladého kněze duševně nemocného. Dodnes je mi záhadou, jak mohl být vysvěcen. Také kněze, který šel do semináře na maminčino přání - „aby byl dobře zaopatřen“. Dnes se díváme na tyto prvorepublikové zvyklosti téměř pohrdavě. Ale ten poslušný syn byl i poslušným knězem a přes nemoci stáří sloužil ve své farnosti do 86 roků. Poslední mši celebroval tři týdny před smrtí. Každý kněz má dobré i méně dobré povahové rysy. Každý má své záliby a koníčky a netřeba se tvářit, že by se měl za ně omlouvat. Každý kněz má též své radosti a bolesti. I když se mi leckterý se svou bolestí svěřil, nikdy jsem neměl odvahu se zeptat, zda prosí Boha, aby mu ji odňal, nebo zda ji hrdinně nese a obětuje. Nevím jaké to je být knězem, i když mi byl leckterý z nich hodně blízko. Někdy jsou to paradoxy. Stařeček, který prošel uranovými doly v padesátých letech, má neustále úsměv na tváři, jásá nad nedělním třicetihlavým shromážděním a radostně káže čtyřicet minut, protože má tak velké publikum. Třicetiletý kluk, který je plný skepse právě z těch třiceti duší, když vesnice má čtyři sta obyvatel. Doporučuji zvolit si heslo: „I kvůli jednomu člověku to stojí zato.“ Mně to v mém varhaničení pomáhá, třeba to pomůže i některému faráři.
Celá společnost trpí především krizí autority. Na rozdíl od redakce si nemyslím, že by „radostná zvěst“ upadala v zapomnění. Pracuji v kolektivu asi osmdesáti lidí. Jsme tam dva, kteří se účastníme bohoslužeb. Ale ten indiferentní zbytek jsou lidé, kteří mají city, hledají, touží po štěstí a nezajímají se jen o peníze a hmotné věci. Ale oni tu autoritu před sebou nemají; a kdyby ji měli, báli by se, že jim vezme svobodu. Nenašel jsem mezi nimi jediného „špatného“. Každý má srdce a duši. Že se těžko přibližujeme, to je naše chyba. Stále se strašíme zlým světem, aniž bychom současně dodali, že jsme jako křesťané nespadli z Marsu, nýbrž že jsme součástí tohoto světa, a ten je takový, jaký jsme si ho vytvořili.
Vnitřnímu životu kněží moc nerozumím. Nemám příslušné teologické vzdělání a nechci se plést do věcí, které neznám. Chtěl jsem jen říci, že přes veškeré těžkosti a protivenství lidé dokáží ocenit dobrého kněze, i když sami nejsou praktikujícími věřícími. A postavení kněží ve společnosti se bude odvíjet od jejich schopnosti a odvahy přijmout tento svět za svůj a nebát se lidem nabídnout správnou cestu. Že to nejde provádět stylem příkaz - zákaz, je všem zřejmé.
Jaroslav Hut, varhaník Sdílet článek na: 

Sekce: Perspektivy, Přílohy, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 49 5. – 11. prosince 2017

Papež jako vyslanec míru a pokoje

„Vaše Svatosti, přinášíte nám sílu a naději ve svém pochopení pro naše potřeby, naše touhy po míru, národním smíření a sociálním souladu,“ řekla nositelka…

celý článek


Diváci ČT nahlédnou do hospice

„Tak jako řeka Jordán byla posledním úsekem cesty, který zbýval Izraelcům po útěku z egyptského otroctví, tak i hospic Jordán chce doprovázet lidi na posledním úseku…

celý článek


V kolotoči úvěrů, úroků a splátek

Půjčí rychle a za pár minut. A ještě nám prý vrátí. Všudypřítomná reklama k tomu navíc přidává, že náš život bez toho či onoho výrobku není úplný nebo šťastný...

celý článek


DARUJTE KATOLICKÝ TÝDENÍK

Už začínáte přemýšlet nad dárky pod stromeček? Tím naším můžete povznášet, inspirovat a (in)formovat po celý rok!

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay