Aby to rodina zvládla

Vydání: 2017/39 Setkání nádherné a nesdělitelné, 26.9.2017, Autor: Kateřina Šťastná

Příloha: Doma

Postarat se o prarodiče, kterým už docházejí síly – anebo je „dát“ do domova pro seniory či nějakého ústavu? Téma, kterým je mnohý zaskočený, i když by nemusel. Nejsme na to totiž sami.


Všechno se dá domluvit tak, aby rodina mohla žít se svými prarodiči doma. Snímek Lubomír Kotek

Vláda letos v létě schválila návrh na dlouhodobé ošetřovné. Až devadesát dní v režimu „nemocenského“ pojištění se tak budou moct starat lidé o své blízké, aniž by jim hrozila ztráta zaměstnání. Pokud jde o nemohoucí seniory, rodina má po tu dobu minimálně čas si ujasnit, co bude dál.

Ale představa, že budu od rána do večera pečovat o nemohoucí babičku, k tomu chodit do práce, poskytovat zázemí dětem a žít „normální“ rodinný život, může působit úzkost, že „to prostě nejde“. Jan Oulík, mluvčí Charity ČR, uklidňuje, že je na rodině, aby rozhodla, jakou část péče o svého dědečka nebo babičku obstará sama, a nakolik si nechá pomoci. „Není cílem, aby rodina byla vyčerpaná, zničená, plná úzkosti, že selhala, nebo že to nezvládne.“ V mnoha případech lze domluvit služby, kdy k seniorovi chodí pečovatelé domů a pomohou s tím, na co sám nestačí – ve frekvenci, jaká je třeba. Pak může bydlet ještě sám, ve svém bytě. „Ale i když se rodina rozhodne, že si vezme stařečka k sobě domů, a on postupně ztrácí soběstačnost a třeba už jenom leží, i tak lze nastavit služby, aby rodina mohla normálně žít,“ říká Jan Oulík. Důležité je v první řadě zjistit, co všechno se v místě našeho bydliště nabízí.

Stanislava Krejčíková, předsedkyně Odborného kolegia zaměřeného na služby pro seniory, k tomu dodává, že mnoho lidí nemá ani tušení, jaké sociální služby se v jejich lokalitě nacházejí – dokud je sami nezačnou potřebovat a vyhledávat. A když zjistí, v čem všem jim tyto služby mohou pomoct, většinou ztrácí i obavy, „že na to budou sami“. Pak se mohou rozhodovat, co všechno chtějí obstarat sami a v čem využijí pomoc zvenčí. Dále Krejčíková povzbuzuje, že i když už starý člověk „jen“ leží, nemusí to nutně znamenat, že rodina nechá všeho a bude 24 hodin denně u něj. V takových případech je možné zvolit formu osobní asistence, která pokryje předem domluvenou část dne. „Vždycky se to dá nastavit, aby se rodina mohla se sociální pracovnicí vystřídat či domluvit, že třeba při osobní hygieně budou přítomni všichni nebo že v týdnu se bude starat víc pracovnice a o víkendu zase rodina. Všechno se dá domluvit tak, aby rodina mohla mít svého seniora doma, aby ji to nepoložilo a všichni byli spokojení,“ povzbuzuje Krejčíková.

Závěrem dodává, že v jejich lokalitě přibývá rodin, které jsou ochotné si své prarodiče vzít domů. Překvapivě to tedy nejsou jejich děti (současní padesátníci a šedesátníci), ale jejich vnuci a vnučky. „Je moc dobře, že se vrací model, kdy se o staré rodiče staráme doma a kdy doma také umírají. Mnohé rodiny se toho sice zprvu obávají, ale pak vydávají svědectví, že jsou za tu zkušenost velmi rádi,“ uzavírá Stanislava Krejčíková.

KATEŘINA ŠŤASTNÁ

 

Sdílet článek na: 

Sekce: Přílohy, Doma, Články



Aktuální číslo 8 19. – 25. února 2019

Oslavy věrozvěstů napříč Evropou

Mezinárodní sympozium v Čenstochové zahájilo jubilejní rok s připomínkou 1 150 let od smrti sv. Cyrila.

celý článek


Teologické fakulty lákají ke studiu

Začátek roku je pro maturující studenty také časem výběru vysoké školy. O jejich zájem s ostatními obory soupeří i teologické fakulty.

celý článek


Jako když přeskočí jiskra

„Křesťané neznající humor žijí daleko od hory blahoslavenství,“ napsal kdysi morální teolog Bernhard Häring a rozhodně to nemyslel jako bonmot. Zkrátka humor ke zdravé…

celý článek


Manželství a spory: ruku v ruce

Prakticky všichni, kdo žijí blízký a intenzivní vztah v manželství, jistě potvrdí, že k němu konflikty patří.

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2019

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay