Aby byla radost jako na Starém bělidle

Vydání: 2013/9 Lidé se loučí s Benediktem XVI., 26.2.2013, Autor: Jan Paulas

Příloha: Doma

 

„Babička už jede!“ rozlehlo se po domě; pan Prošek, paní, Bětka nesouc na rukou kojence, děti i dva velicí psové, Sultán a Tyrl, všecko vyběhlo přede dvéře vítat babičku. Z vozu slézá žena v bílé plachetce, v selském obleku. Děti zůstaly stát, všecky tři vedle sebe, ani z babičky oka nespustily!

Idylický obrázek, který zná již několik generací od útlého dětství: příjezd babičky na Staré bělidlo. Ilustrace Adolf Kašpar

Kdo by neznal malebnou scénu z Babičky, kterak přijíždí na Staré bělidlo. Božena Němcová napsala tuto snad nejznámější českou knihu v nelehké době a jako vzpomínku na šťastné dny dětství, které byly spojeny právě s příchodem jednoho z prarodičů. Škoda že česká literaturu nemá také knihu Dědeček, aby to bylo spravedlivé. I když to možná není tak docela pravda. Před pár lety totiž spisovatel Jan Novák vydal knihu Děda, v níž vzpomíná právě na druhého prarodiče. Jen jeho vzpomínky už nejsou tak idylické. Prožíval totiž dětství v 50. letech, v době nástupu komunismu, a jeho dědeček se mu vryl do paměti jako hospodář, jemuž komunisté sebrali pole i koně. Ten svět měl tedy do Starého bělidla hodně daleko, ale i tento prarodič měl na dětský svět a zrání budoucího spisovatele určující vliv. Jinak by asi ani nenapsal oceněný román o bratrech Mašínech Zatím dobrý.

Mívají víc času než rodiče

Prarodiče jsou zkrátka důležitými aktéry dětství svých vnoučat a jejich vklad je někdy naprosto zásadní. O tom svědčí i osobnosti, které jsme oslovili (na str. B), aby prozradily, jakou roli v jejich životě sehráli prarodi-
če.

Se speciální pedagožkou a psychoterapeutkou Hanou Imlaufovou se v dnešním tématu zamýšlíme právě nad tím, čím jsou prarodiče svým vnoučatům přínosem – a to i v náboženské rovině – a čeho by se měli naopak vyvarovat. Často totiž bývají součástí denního praktického chodu rodiny víc, než tomu bývalo dříve – vodí děti do školky i do školy, vyzvedávají je, hlídají, píší s nimi úkoly, čtou jim pohádky, zkrátka mají na ně během týdne víc času než jejich rodiče. Z toho plynou ovšem také některá nedorozumění. „Pokud jsou prarodiče vtaženi do chodu mladé rodiny a počítá se s jejich pomocí, mohou více prožívat sounáležitost s rodinou, ale mnohdy – zejména když bydlí všichni v jednom domě – se pak obtížně hledají hranice mezi rodiči a prarodiči,“ říká pedagožka a radí, co je základem takového vzájemného porozumění.

Sdílet článek na: 

Sekce: Přílohy, Doma, Články

Diskuse

Stručně Michal 27.2.2013 23:04

Zobrazit vše Zobrazit vybrané

Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 25 18. – 24. června 2019

Bude stát mariánský sloup?

Napětí, strkanice, ale i modlitby a smírná gesta doprovázely sobotní pokus sochaře Petra Váni vrátit zpět na Staroměstské náměstí mariánský sloup.

celý článek


Jubileum Katolických novin

Před 70 lety v předvečer slavnosti Božího těla vyšlo první vydání Katolických novin, předchůdců dnešního KT.

celý článek


Střet s komunisty na Boží tělo

Před 70. lety, na svátek Božího těla 19. června 1949, se biskupové v čele s kardinálem Josefem Beranem svým pastýřským listem otevřeně postavili nastupující komunistické…

celý článek


Boje s šípem i láskou

„Kdo je hrdina?“ ptá se malé dítě rodiče, který poté váhá mezi obrazem knížete Václava, Jaromíra Jágra, nedávným válečným odbojem či postavou ze Star Wars. Kdo…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2019

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay