Příběhy nacházejí děti v obrázcích

Vydání: 2016/22 Brno dostává pomocného biskupa, 24.5.2016, Autor: Alena Scheinostová

Příloha: Doma

Malířka a ilustrátorka RENÁTA FUČÍKOVÁ je autorkou řady knih s tématy z českých i světových dějin. Je právě ilustrované čtení dobrou cestou, jak dětem historii přiblížit?


Tak vidí císaře Karla IV. výtvarnice Renáta Fučíková – historicky věrně, a přitom osobitě.Repro KT

Proč „oprašovat“ dávné postavy a události a vyprávět o nich dětským čtenářům?

Četla jsem dřív, než jsem začala chodit do školy. Když to moje maminka zjistila, začala mě zásobovat docela náročnou literaturou, takže už ve čtyřech letech jsem četla Petiškovy Staré řecké báje a pověsti. Pak jsem taky často navštěvovala dědečkovu skříň s knihami. Děda byl archeolog, historické literatury měl spoustu.

Pokud čtete tak záhy takovýhle typ příběhů, zaryjí se do vás a nepustí. Dodnes dávám přednost příběhům z minulosti a nejraději mám mýty a legendy. Možná proto, že v nich je přece jen určitý prostor pro fantazii. Třeba letos jsem celé jaro ilustrovala a vyprávěla rytířské legendy: o Beowulfovi, o Artušovi a Lancelotovi, o Karlu Velikém a Rolandovi, ale i o svatém Václavu a Podivenovi.

V edici nakladatelství Práh „Největší Češi“ jste už představila například sv. Ludmilu, sv. Václava a jeho bratra Boleslava, Jana Amose Komenského, Antonína Dvořáka či Tomáše Garrigua Masaryka. Co vznik edice inspirovalo a co je vaším klíčem pro výběr osobností?

Vznik podnítila knižní produkce Dálného východu, kde před deseti lety podobné knihy vycházely po desítkách. U nás ne, tady se dlouho upřednostňovaly spíše klasičtější textové knihy a encyklopedie – mám na mysli literaturu pro děti a mládež. Dnes už vychází hodně svěžích ilustrovaných knih, které podávají vědu neotřelým způsobem. Někdy se přizpůsobují vkusu dětí a jsou zjednodušující. Jiné jsou zase dost avantgardní, takže osloví spíše dospělé.

Já se snažím po celou dobu o jakousi stejnorodou linii a držím se střední cesty: snažím se, aby ilustrace měly co nejvyšší výtvarnou hodnotu, ale aby zároveň dokázaly zasáhnout co nejširší publikum. Pojetí textů je naprosto stejně důležité, snažím se v nich nezahlcovat čtenáře přehnaným množstvím dat, ale rozhodně je nepíšu strohé nebo snad anekdotické.

Osobnosti vybírá nakladatel, často s ohledem na aktuální výročí. Nejsou to snadná témata, mnohdy jde o spleť osudů, jako tomu bylo v knize o prvních Přemyslovcích, jindy zase o velice nejednoznačný výklad událostí – to se týkalo příběhu Jana Husa. V takových případech hledám v tématu nějakou další oporu. U Přemyslovců to byl mnich Kristián, synovec sv. Václava a strýc sv. Vojtěcha. U husitů zase příběh opomíjeného Petra Chelčického a jeho hluboký pacifismus.

Jedním z titulů v této edici je také jubilující Karel IV. Čím je vám blízká tato postava?

Kniha o Karlu IV. je už druhým, ale vylepšeným vydáním. Pořadí původních ilustrací se trochu změnilo, aby odpovídalo časové posloupnosti. Přibylo však mnoho podrobností: Karlovo zrání v Lucembursku pod ochranou prastrýce Balduina, Karlovo námořní dobrodružství, jeho diplomatická a také zákonodárná činnost. Významné místo získala předělová událost v císařově životě: osudový úraz, který ho málem připravil o život. Přidala jsem i válečnickou tematiku nebo téma, o němž se také mnoho neví: Karlův několikaletý pobyt v Braniborsku.

Karel IV. je skutečně nejlepší panovník, jakého jsme kdy měli, ale je zde zobrazen ze všech stran, tedy i tak, jak ho někdy vidět nechceme. Včetně jeho role v papežském schizmatu.

Suplují, nebo doplňují vaše knížky školní dějepisnou látku? Je podle vašeho názoru a zkušeností takováto četba dobrým způsobem, aby dětem vyprávěné události utkvěly a aby jim porozuměly?

Moje knihy určitě dějepis nesuplují. Ale jistě mohou být užitečnou pomůckou v rukou učitele i rodičů. Obraz se totiž dětem zafixuje v paměti snáze než číslice, protože v sobě nese děj, příběh, zatímco číslo je vždycky jen číslo.

Právě v knize o Karlu IV. jsem připojila kromě data, kdy se udály některé významné události, také Karlův věk. Myslím, že většina čtenářů ocení možnost porovnat se osobně s velikánem našich dějin. Když přestavoval katedrálu, tak mu bylo pouhých 25 let! Univerzitu založil a byl strůjcem výrazného urbanistického projektu v pouhých 32 letech! Když se konečně dočkal dědice, bylo mu už 45 let. A v 57 letech táhl do války proti Braniborsku a vyhrál ji.

Proč jste se rozhodla ilustrovat také Bibli, a to dokonce už podruhé? Je obtížné najít svůj výraz u tak proslulého díla, které navíc už bylo tolikrát výtvarně ztvárněno?

Biblické příběhy ilustruju dokonce podruhé. První vydání, staré dvacet let, získalo dvě významná ocenění v zahraničí, u nás se potom umístilo v Nejkrásnější knize roku. Vinou jednostranně nevýhodné smlouvy mi však původní nakladatelství tyto ilustrace cíleně zablokovalo.

Naštěstí jsem od jiného nakladatelství dostala nádhernou možnost vyprávět biblické příběhy podruhé. Jsem o dvacet let zralejší, můj syn zatím dospěl, avšak díky němu stále dokážu rozlišit, co může malý čtenář vnímat, a samozřejmě získávám zpětnou vazbu i na besedách a čteních.

Biblické příběhy vyprávím všem dětem, nejen těm z věřících rodin. Je to neuvěřitelně silný zážitek stát u promítacího plátna, na kterém běží moje ilustrace, a vyprávět malým školákům o Noemovi, Abrahamovi, Mojžíšovi, Danielovi. Mnohé děti tyto příběhy slyší poprvé. Ilustrace jim pomáhají pochopit sdělení, historické poselství Starého zákona, etický rozměr Desatera, na němž stojí evropská kultura.

Letos se chystám ilustrovat a vyprávět samostatně i Nový zákon. Výtvarné vyjádření se bude opírat o antickou stylizaci – o římskou barevnost, o helénistický humanismus. Ale to bude jenom rámec, osa vyprávění je samozřejmě jednoznačná.

 

Sdílet článek na: 

Sekce: Články, Doma, Přílohy



Aktuální číslo 49 29. listopadu – 5. prosince 2016

Církev se staví na vlastní nohy

Jak si stojí ekonomika římskokatolické církve po majetkovém narovnání? Shrnutí přinesli její představitelé na historicky první tiskové konferenci o hospodaření církve minulý týden.

celý článek


Stane se přímluvcem v nebi?

Je to sedmdesát let, co se ujal stolce svatého Vojtěcha. Po koncentračním táboře v Dachau ho nicméně čekaly další krušné chvíle, které mu připravili komunisté.

celý článek


Vše se vyřeší v Otcově náruči

Na závěr Svatého roku milosrdenství, na slavnost Krista Krále 20. listopadu, podepsal papež František apoštolský list Misericordia et misera (Milosrdenství a ubožačka).…

celý článek


Odcházím, protože jsem unavený

Nový církevní rok začíná jako emeritní biskup. O uvolnění z funkce požádal předčasně, zájem o farnosti v pražské arcidiecézi přesto neztrácí. Biskup KAREL HERBST SDB.

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2016

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay