26. března–1. dubna 2024
Aktuální
vydání
13
Předchozí vydání
Hledat
Archivní článek

Příběh mrtvého kytaristy Míťi

17. 5. 2007

|
Tisk
|

Vydání: 2007/20 Učitelé postižení za komunismu, 17.5.2007, Autor: Jan Paulas

Když přemýšlím, o čem vypovídá pražská výstava Bodies, napadá mě následující příběh. Píše se rok 1947 a v americkém New Yorku otevřeli výstavu preparovaných lidských těl. Mrtvoly jsou aranžovány do různých komických poloh – jak hrají golf, šachy, hází koulí... Mrtvá těla tvůrci výstavy získali v Sovětském svazu od pochybných dodavatelů. Je známo, že ve vyšetřovnách NKVD, ve věznicích a zejména v gulazích zmizely beze stopy miliony lidí. A tak se mohlo stát, že jistému Dmitriji K. zavřeli skoro celou rodinu, bratra popravili, manželku ve vězení znásilnili, děti dali na převýchovu, dům a veškerý majetek zkonfiskovali. Sám Dmitrij prošel krutým bitím, vynuceným přiznáním, potupným soudním líčením, pak následovala deportace na Sibiř do jednoho z gulagů. Prožil zde hotové peklo. Hlad, špína, otrocká práce a mráz přitom nebylo to nejhorší, co ho čekalo. Přežil zde pomalu zázrakem několik let a s podlomeným zdravím ho poslali zase jinam. Všude kolem něho denně umírali lidé, naposledy třeba kamarád Gríša. A pak přišli nějací pánové a Míťu si odvedli do zvláštní místnosti, tentokrát ho ale nezbili, mohl si naopak zakouřit, dali mu najíst, dostal i sklenku vodky, pak ještě tabletku, prý vitamíny, něco jim podepsal... A probudil se až v New Yorku. Vlastně to už nebyl on, bylo to jen jeho tělo. Ale co se to s ním stalo? Míťa kouká jako blázen, jak tam sedí nahý na nablýskaných parketách, nohu přes nohu a hraje... na kytaru. Lidé kolem něj chodí, usmívají se, nějaký student se zájmem sledoval jeho lýtkový sval... No, mohl dopadnout hůř, to zas musí uznat. Kámoš Sergej tam skáče na jedné noze jako střelená srna a něco kulatého cpe do koše, který je (bůhví proč) u stropu a Sáša, chácháá.. to je legrace, ten Sáša, co tak nenáviděl všechny společenské akce, tancuje na parketu s vlastní kostrou. A na konci toho čisťounkého sálu je prodejní stánek a lidé si tam kupují Míťu, Sergeje, Sášu, Gríšu a další jako magnet na ledničku, jako záložku do knížky či nálepku na hrneček...
Ochrana vašeho soukromí je naší prioritou

Abyste mohli co nejlépe využívat služby portálu Církev.cz, včetně nakupování, používáme my a někteří naši partneři tzv. cookies (malé soubory uložené ve vašem webovém prohlížeči). Díky nim si například pamatujeme, zdali jste přihlášeni, vámi provedená a preferovaná nastavení, co máte v košíku, jak máte seřazené a vyfiltrované produkty apod.

Díky nim vám také nenabízíme nevhodnou reklamu a pomáhají nám v analýzách sloužících k dalšímu rozvoji portálu.

Potřebujeme však váš souhlas s jejich zpracováváním. Děkujeme, že nám ho dáte, a ujišťujeme vás, že se k vašim datům chováme maximálně zodpovědně v souladu s platnou legislativou