Příběh mrtvého kytaristy Míťi

Vydání: 2007/20 Učitelé postižení za komunismu, 17.5.2007, Autor: Jan Paulas

Když přemýšlím, o čem vypovídá pražská výstava Bodies, napadá mě následující příběh. Píše se rok 1947 a v americkém New Yorku otevřeli výstavu preparovaných lidských těl. Mrtvoly jsou aranžovány do různých komických poloh – jak hrají golf, šachy, hází koulí... Mrtvá těla tvůrci výstavy získali v Sovětském svazu od pochybných dodavatelů. Je známo, že ve vyšetřovnách NKVD, ve věznicích a zejména v gulazích zmizely beze stopy miliony lidí. A tak se mohlo stát, že jistému Dmitriji K. zavřeli skoro celou rodinu, bratra popravili, manželku ve vězení znásilnili, děti dali na převýchovu, dům a veškerý majetek zkonfiskovali. Sám Dmitrij prošel krutým bitím, vynuceným přiznáním, potupným soudním líčením, pak následovala deportace na Sibiř do jednoho z gulagů. Prožil zde hotové peklo. Hlad, špína, otrocká práce a mráz přitom nebylo to nejhorší, co ho čekalo. Přežil zde pomalu zázrakem několik let a s podlomeným zdravím ho poslali zase jinam. Všude kolem něho denně umírali lidé, naposledy třeba kamarád Gríša. A pak přišli nějací pánové a Míťu si odvedli do zvláštní místnosti, tentokrát ho ale nezbili, mohl si naopak zakouřit, dali mu najíst, dostal i sklenku vodky, pak ještě tabletku, prý vitamíny, něco jim podepsal... A probudil se až v New Yorku. Vlastně to už nebyl on, bylo to jen jeho tělo. Ale co se to s ním stalo? Míťa kouká jako blázen, jak tam sedí nahý na nablýskaných parketách, nohu přes nohu a hraje... na kytaru. Lidé kolem něj chodí, usmívají se, nějaký student se zájmem sledoval jeho lýtkový sval... No, mohl dopadnout hůř, to zas musí uznat. Kámoš Sergej tam skáče na jedné noze jako střelená srna a něco kulatého cpe do koše, který je (bůhví proč) u stropu a Sáša, chácháá.. to je legrace, ten Sáša, co tak nenáviděl všechny společenské akce, tancuje na parketu s vlastní kostrou. A na konci toho čisťounkého sálu je prodejní stánek a lidé si tam kupují Míťu, Sergeje, Sášu, Gríšu a další jako magnet na ledničku, jako záložku do knížky či nálepku na hrneček... Sdílet článek na: 

Sekce: Kultura, Zpravodajství, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 38 17. – 23. září 2019

Světec, který spojuje národy

Novým blahoslaveným, který má blízko k naší zemi, je od neděle 15. září P. Richard Henkes. Jeho beatifikace se konala v německém Limburku a přijeli na ni i poutníci z Česka či Polska.

celý článek


Kapucíni evangelizovali v centru Prahy

Týden nové evangelizace prožili bratři kapucíni a jejich přátelé v centru Prahy. Akce se konala nejen uvnitř kostela sv. Josefa, ale i v jeho okolí – na jednom z nejrušnějších…

celý článek


Hlas, který voněl svobodou

Ve věku 90 let minulý týden v Římě zemřel dlouholetý ředitel české sekce Vatikánského rozhlasu, kněz a jezuita P. Josef Koláček. Přinášíme vzpomínku jeho blízkého…

celý článek


Postoj „vše pro dítě“ převládá

„Mamííí! On mi bere bagrrr!“ rozléhá se dětským hřištěm a podsaditý hošík rve z rukou menšímu kloučkovi erární hračku a chystá se ho s ní mlátit po hlavě.…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2019

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay