Příběh jednoho moravského kluka

Vydání: 2017/31 Pietro Parolin navštíví Rusko, 1.8.2017, Autor: Jan Paulas

Před čtvrtstoletím – 4. srpna 1992 v 16.15 – v pražském Arcibiskupském paláci dotlouklo srdce kardinála Františka Tomáška. Bylo mu 93 let a odcházel jako národní ikona odporu proti komunistickému režimu.


František Tomášek se svou maminkou (1969). Snímek Daniel Havránek

Životní příběh Františka Tomáška má začátek ještě za rakousko-uherského mocnářství. Narodí se 30. června 1899 ve Studénce na Moravě. Jeho děd měl v tomto kraji v podhůří Oderských vrchů svůj grunt, který ale podědil nejstarší syn. Františkův otec je ve Studénce řídícím učitelem a v kostele varhaníkem. Zemře v necelých čtyřiceti letech (Františkovi je teprve sedm), a tak se nedožije chvíle, kdy jeho syn habilituje jako docent pedagogiky a katechetiky. To bude v roce 1945. Ale do té doby se ještě mnohé udá.

Nelehká situace vede matku-samoživitelku k tomu, že se s dětmi odstěhuje do Olomouce, aby mohly studovat. Proto mezi Františkovými sourozenci najdeme dva lékaře, profesora i učitelku. Když vypukne Velká válka, František narukuje jako septimán a má jít na frontu. Ale pak onemocní – tuberkulózou. Z vojny je propuštěn jako invalida. Jenže tím je ohrožena i jeho cesta ke kněžství. „Lékař mi nechtěl napsat doporučení, že mohu studovat bohosloveckou fakultu. Začal jsem tedy studovat s pomocí Boží na vlastní riziko,“ vzpomíná později biskup Tomášek na své rozhodnutí stát se knězem s tím, že toto povolání v něm zrálo mezi desátým a dvacátým rokem věku. „Chtěl jsem se věnovat takovému povolání, které maximálně slouží člověku. První mě napadlo stát se lékařem. Ale i ten nakonec zemře a jeho služba končí. Na rozdíl od něho kněz slouží i s pohledem do života věčného, když se duše odloučí od těla, proto jsem se rozhodl stát se knězem.“

Kněžské svěcení přijme v létě 1922 z rukou olomouckého arcibiskupa Stojana, který ho silně ovlivní a bude mu životním vzorem. Bude to on, kdo mladému knězi vloží do srdce přesvědčení, že „hlavní podmínkou pro růst kněžského dorostu je dobrá křesťanská rodina“. Dobrá výchova v rodině bude tak jedním z životních témat budoucího arcipastýře. Zatím je ovšem pouhým katechetou, který střídá moravské farnosti a děti ho mají rády. Je shovívavý a má smysl pro humor. V roce 1934 je povolán učit na bohosloveckou fakultu do Olomouce a o čtyři roky později zde získá doktorát teologie. Začíná publikovat odborné práce z pedagogiky a katechetiky. A prezident Beneš ho rok po válce jmenuje mimořádným profesorem těchto oborů.

Slibnou pedagogickou i kněžskou dráhu ale přetne únorový puč 1948. Dál už bude fungovat všechno jinak. A Františka Tomáška čekají už jen samé obtížné kroky. Nejen o nich, ale i o málo známých stránkách jeho života pojednává tato dvoustrana.

JAN PAULAS (s využitím knihy Kardinál Tomášek. Generál bez vojska…?, Vyšehrad 2003)

 

 

Sdílet článek na: 

Sekce: Články, Téma



Aktuální číslo 17 23. – 29. dubna 2019

Svátky naplněné novou nadějí

S novou nadějí a také se změnami, které tuto naději posilují, prožívají velikonoční svátky křesťané v zemích, kde církev čelí diskriminaci nebo přehlížení.

celý článek


Přišli o schránku, ne o poklad

Vidět kostel v plamenech nechá málokoho zcela chladným. Zvlášť když jde o chrám, který reprezentuje západní křesťanství, a navíc vzplane jen několik dní předtím,…

celý článek


Noc kostelů už za měsíc

Za měsíc – 24. května – se otevřou brány kostelů po celém Česku. Přihlášeno je jich už přes 1 360.

celý článek


Charta práv rodiny

V současné době se ve společnosti mnoho diskutuje o rodině, která je v krizi. Hledají se nové představy a někdy je vidět, že i věřící se těžko orientují. Jak být…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2019

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay