Příběh jednoho moravského kluka

Vydání: 2017/31 Pietro Parolin navštíví Rusko, 1.8.2017, Autor: Jan Paulas

Před čtvrtstoletím – 4. srpna 1992 v 16.15 – v pražském Arcibiskupském paláci dotlouklo srdce kardinála Františka Tomáška. Bylo mu 93 let a odcházel jako národní ikona odporu proti komunistickému režimu.


František Tomášek se svou maminkou (1969). Snímek Daniel Havránek

Životní příběh Františka Tomáška má začátek ještě za rakousko-uherského mocnářství. Narodí se 30. června 1899 ve Studénce na Moravě. Jeho děd měl v tomto kraji v podhůří Oderských vrchů svůj grunt, který ale podědil nejstarší syn. Františkův otec je ve Studénce řídícím učitelem a v kostele varhaníkem. Zemře v necelých čtyřiceti letech (Františkovi je teprve sedm), a tak se nedožije chvíle, kdy jeho syn habilituje jako docent pedagogiky a katechetiky. To bude v roce 1945. Ale do té doby se ještě mnohé udá.

Nelehká situace vede matku-samoživitelku k tomu, že se s dětmi odstěhuje do Olomouce, aby mohly studovat. Proto mezi Františkovými sourozenci najdeme dva lékaře, profesora i učitelku. Když vypukne Velká válka, František narukuje jako septimán a má jít na frontu. Ale pak onemocní – tuberkulózou. Z vojny je propuštěn jako invalida. Jenže tím je ohrožena i jeho cesta ke kněžství. „Lékař mi nechtěl napsat doporučení, že mohu studovat bohosloveckou fakultu. Začal jsem tedy studovat s pomocí Boží na vlastní riziko,“ vzpomíná později biskup Tomášek na své rozhodnutí stát se knězem s tím, že toto povolání v něm zrálo mezi desátým a dvacátým rokem věku. „Chtěl jsem se věnovat takovému povolání, které maximálně slouží člověku. První mě napadlo stát se lékařem. Ale i ten nakonec zemře a jeho služba končí. Na rozdíl od něho kněz slouží i s pohledem do života věčného, když se duše odloučí od těla, proto jsem se rozhodl stát se knězem.“

Kněžské svěcení přijme v létě 1922 z rukou olomouckého arcibiskupa Stojana, který ho silně ovlivní a bude mu životním vzorem. Bude to on, kdo mladému knězi vloží do srdce přesvědčení, že „hlavní podmínkou pro růst kněžského dorostu je dobrá křesťanská rodina“. Dobrá výchova v rodině bude tak jedním z životních témat budoucího arcipastýře. Zatím je ovšem pouhým katechetou, který střídá moravské farnosti a děti ho mají rády. Je shovívavý a má smysl pro humor. V roce 1934 je povolán učit na bohosloveckou fakultu do Olomouce a o čtyři roky později zde získá doktorát teologie. Začíná publikovat odborné práce z pedagogiky a katechetiky. A prezident Beneš ho rok po válce jmenuje mimořádným profesorem těchto oborů.

Slibnou pedagogickou i kněžskou dráhu ale přetne únorový puč 1948. Dál už bude fungovat všechno jinak. A Františka Tomáška čekají už jen samé obtížné kroky. Nejen o nich, ale i o málo známých stránkách jeho života pojednává tato dvoustrana.

JAN PAULAS (s využitím knihy Kardinál Tomášek. Generál bez vojska…?, Vyšehrad 2003)

 

 

Sdílet článek na: 

Sekce: Články, Téma



Aktuální číslo 42 17. – 23. října 2017

Olomouc má nové pomocné biskupy

Mohutný potlesk zněl v sobotu olomouckým dómem. Věřící tak děkovali za vysvěcení nových pomocných biskupů Antonína Baslera a Josefa Nuzíka.

celý článek


Bohoslužby i z horských hřebenů

Sledovat mši svatou „na dálku“ umožňuje také televize Noe a Radio Proglas. Obě stanice nabízejí přímé přenosy několikrát do týdne.

celý článek


Křesťan a demokracie

Jak posílit demokracii v nejisté době? Co mohou křesťané, zvláště křesťanští politici, udělat pro posílení demokracie? Nad těmito otázkami se zamýšlí Iveta Radičová,…

celý článek


Latina je výrazem jednoty

Má jedno nezpochybnitelné prvenství. Je vůbec první ženou, která před čtyřiceti lety začala učit na české katolické teologické fakultě. Aktivity Markéty Koronthályové…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay