Příběh celé Bible je jako detektivka

Vydání: 2014/45 Česko pomáhá pronásledovaným, 4.11.2014, Autor: Martin T. Zikmund

Nejlepší je vypravit se na cestu Starým zákonem s notnou dávkou zvědavosti – radí učitel Starého zákona na Evangelické teologické fakultě UK PETR SLÁMA.

Ondřej Rada: Exodus. Repro KT
 
Křesťané přejali Starý zákon. Byla to samozřejmost?
 
Pro ty „úplně nejprvnější“ to samozřejmost byla. Ještě si ale neříkali křesťané a nepovažovali se za nové náboženství. Ježíšovi učedníci a jeruzalémský křesťanský sbor byli do jednoho Židé. Svou víru v Ježíše jako Mesiáše chápali jako naplněná zaslíbení svých židovských Písem svatých. Byli zde farizeové, saduceové, revolucionáři i pietisté všech možných odstínění… a byli zde ti, kdo uvěřili v Ježíše. Pro nežidovské okolí představovali Židé poněkud nezařaditelnou množinu, jejíž příslušníci se neustále handrkují o jakési detaily ohledně svého značně abstraktního Boha (Sk 23,29).
 
Jak dlouho tento stav trval?
 
Situace se změnila, když se díky misijnímu působení apoštola Pavla k novému hnutí přidávalo stále více řeckojazyčných pohanů. V Antiochii v dnešním východním Turecku se jim poprvé začalo říkat křesťané. Tam také vybublal spor, jestli se noví věřící mají stát napřed Židy (Ga 2). Jeruzalém tvrdil, že ano. Pavel tvrdil, že ne. Kristova milost podle něj spočívá právě v tom, že se součástí nově definovaného Božího lidu může stát – v zákrytu za Kristem – kdokoli a hned.
 
Některá přikázání Bible (třeba o obřízce) již po Kristu neplatí. To vedlo ve 2. století po Kr. některé křesťany k domněnce, že už neplatí Starý zákon jako celek. Právě pokus zbavit se Starého zákona ale církev odmítla coby blud a jako k součásti svého Písma svatého se k němu výslovně přihlásila. Jestli je na tom všem něco nesamozřejmého, pak právě tento okamžik.
 
My křesťané nazýváme Starý zákon starým. Pro Židy to ale neplatí. Nedráždí je to?
 
Židé označení Starý zákon skutečně nepoužívají, protože dává smysl pouze ve spojení s Novým zákonem, který oni jako Písmo nepřijímají. Hovoří raději o Písmu nebo o Čtení (Mikra, ze stejného slovesného kořene k-r-a je utvořen i arabský Korán). Někdy se mezi nimi ozve hořkost – to když jsou v polemikách biti po hlavě verši ze Starého zákona, který je přece jejich knihou. Středověký židovský učenec Maimonides však zase vyjadřuje uspokojení, že se díky křesťanství po celém světě rozšířila známost biblického Boha.
 
V čem se Starý a Nový zákon doplňují a v čem nikoli?
 
Nový zákon je překvapivým a jednostranným vyvrcholením Starého zákona. Připomíná mi poslední kapitolu dobře napsané detektivky: Když ji čtu od začátku, neměl bych už od poloviny vědět, jak to dopadne. Když ji dočtu, souvislosti se poskládají, zpětně se mi rozsvítí význam toho, co jsem četl předtím. Ale stejně jako by byl nesmysl číst jen poslední kapitolu detektivky, je dobré si neustále připomínat, jakéhože dramatu je Nový zákon šťastným koncem.
 
Jak je podle vás čtenářsky a křesťansky nejlépe vstoupit do světa Starého zákona?
 
To záleží na momentálním rozpoložení. Starý zákon má důmyslnou dějovou osnovu. Jsou to takové „staré pověsti křesťanské“, krásný epos našich vlastních dějin jakožto Božího lidu. Jsou v něm nakousnuta ústřední témata, která řeší Nový zákon, započat rozhovor, jenž se vede až do dnešního dne – a my se k němu můžeme připojit. Nejlepší je, když se na cestu Starým zákonem vypravíme s notnou dávkou zvědavosti.
 
Není tajemstvím, že jste v Izraeli nejen studoval, ale také se tam čas od času podílíte na archeologických vykopávkách. Co nového přinesla archeologie pro porozumění Starému zákonu a jak si s tím mají křesťané poradit?
 
Řekl bych, že biblická archeologie je tak trochu Starým zákonem Starého zákona: před našima očima díky archeologii vyvstává mnohem členitější a mnohoznačný příběh starověkého Předního východu, jehož je Starý zákon, toto svědectví o Hospodinu a jeho lidu, překvapivým a jednostranným vyvrcholením.
 
Čím vás osobně obohacuje Starý zákon ve vašem prožívání křesťanské víry?
 
Čtu si ho, jsou to známé ulice se stále novými scénami a podle životních okolností si uvědomuji, že tady už jsem byl, ale tohohle si nevšiml.

 

Sdílet článek na: 

Sekce: Články, Téma

Diskuse

Příběh se musí číst celý Nyvlt 4.11.2014 12:39

Zobrazit vše Zobrazit vybrané

Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 40 27. září – 3. října 2016

Papež: Svatý je jen mír, nikoli válka

Duchovní magnet, klenot apeninského pohoří, přední turistický poutač Umbrie – středověké Assisi, rodiště Prosťáčka Božího, se stalo minulý týden znovu místem…

celý článek


Říjnová slavnost na moravském Slovácku

Stejně jako každý rok se i letos na počátku října rozzáří Uherský Brod jedinečnou manifestací mariánské úcty. Na růžencovou tradici i současnost jsme se zeptali správce…

celý článek


Neuhnout, i když trakaře padají

„Při tom nesmíš pouze jedno zapomenout, přítelíčku, podle větru, dav jak ráčí, rychle točit korouhvičku“ (Vrchlický). Postavit se této masové vrtkavosti ve své…

celý článek


Můj cíl je rozeznít Notre–Dame

Jeden z nejlepších světových varhaníků OLIVIER LATRY sedá už 31 let za varhany v pařížském kostele Matky Boží. O tom, jak k němu katedrála promlouvá, hovořil s KT…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2016

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay