Při volbě prezidenta argumentovali, že jsem „cizák“

Vydání: 2013/5 Doufáme, že bude prezidentem všech, 23.1.2013, Autor: Miloš Szabo

Sešli jsme se v sídle CERGE-EI, které sídlí na ulici Politických vězňů v Praze, hned vedle sídla komunistické strany. Tento paradox komentoval profesor JAN ŠVEJNAR suchým humorem: „Jak vidíte, dodnes je mezi námi tlustá zeď. Ale musíme žít vedle sebe.“ 

Vaši rodiče žili v zahraničí. Jak se tam dostali?

Můj otec patřil mezi ekonomy, kteří se v roce 1968 podíleli na vypracování ekonomické reformy. Jako expert pracoval v zahraničí. Před Velikonocemi 1970 obdržel výzvu, aby se vrátil do Prahy kvůli novému pasu. Záhy pochopil, že jde o léčku, protože nové pasy bez problémů mohli vyřídit i na československém velvyslanectví. Proto mi zavolal a řekl, abychom jeli navštívit strýčka, kterého jsme jen občas navštěvovali.

A to jste věděl, že máte natrvalo opustit republiku?

Věděli jsme, že máme pravděpodobně odposlouchávaný telefon, proto jsme měli domluvená určitá hesla. Pochopil jsem, že máme vyjet za ním. Nemohl mi však říct žádné podrobnosti ani rady, jak to mám udělat. Musel jsem si poradit sám. Sestře bylo třináct, mně sedmnáct let.

Jak jste si poradil?

Nejrychlejší cesta by byla letadlem, jenže letenka se musela zaknihovat předem, čímž bych dal úřadům avízo. Rozhodl jsem se, že koupím jízdenky na vlak, protože tím méně upozorním na náš plánovaný odjezd. Bylo to šťastné rozhodnutí: dospělí byli sledováni ministerstvem zahraničí, které už bylo převzato prosovětskými silami. Jako nezletilí jsme však spadali pod ministerstvo školství, kde – jak se později ukázalo – se personální změny uskutečnily pomaleji, a my jsme se dostali na seznam teprve dva dny po našem odjezdu. Byly dvě hodiny v noci, když se vlak pohnul z česko-německých hranic.

A vám se otevřely dveře pro studia, vědu i cestování. Vrátil jste se až po listopadu 1989.

Když jsem viděl, že u nás opravdu nastává revoluce přinášející také možné ekonomické změny, dva měsíce jsem doslova dnem i nocí pracoval na studii „Strategie ekonomické transformace Československa“, kterou jsem sem v lednu přišel představit. Tuto studii používaly v různých zemích bývalého sovětského bloku též Světová banka, Mezinárodní měnový fond a další instituce. U nás byla vydána v edici Listy v Lidových novinách a byla přímo i nepřímo používaná v diskusích o transformaci ekonomiky.

Silné osobnosti vyvolávají i negativní reakce. Sám jste to zažil při své prezidentské kandidatuře…

Nebyl jsem naivní, abych neočekával negativní kampaň. Spíše mě překvapila ta urputnost v hledání něčeho špatného. Tenkrát šlo o stranické volby, takže jsem jako nestraník neměl velké šance uspět. Chtěl jsem však ukázat, že existuje i jiný svět myšlení a jiná alternativa přístupu k hospodářské a sociální politice. Byl jsem si jistý, že neschovávám ve skříni žádného kostlivce, a proto byli mnozí překvapení, když žádný skandál neobjevili. Nakonec byl nejsilnějším argumentem opět fakt, že jsem „cizák“. To jsme ostatně viděli také v současné prezidentské kampani.

Mrzelo vás to?

Do určité míry ano, ale dalo se to čekat. Překvapilo mě, že nikoho až tak moc nezajímalo, že jsem skoro dvacet let poctivě působil v této zemi a pracoval pro ni, založil jsem a vedl vědecké a pedagogické instituce na Univerzitě Karlově a Akademii věd, vychoval novou generaci ekonomů, byl poradcem Václava Havla. Velkou oporou mi v těch dnech byla moje žena. Nebyla Češka, vyrůstala v Latinské Americe, pak pracovala v Africe, takže byla v tomto směru velmi kosmopolitní a často mi říkala: „To je součást mladé demokracie, která ještě v sobě nemá žádnou seberegulaci.“ Brala to velmi sportovně.

Co byste popřál novému českému prezidentovi?

Je dobré vědět, že první přímou volbu prezidenta sledují nejen naši občané, ale dá se říct, že celý svět. A že jménem, které jsme si do této funkce vybrali, vysíláme i směrem ven určitý signál, zda chceme pokračovat v určité malosti a sebestřednosti, anebo budeme v Evropě aktivní a staneme se jednou z nejdůležitějších zemí. Prezident bude dělat jméno České republice, proto by měl mít dostatečnou mezinárodní reputaci a renomé. Přeji proto nejen jemu, ale i naší zemi, aby tomu tak v příštích pěti letech skutečně bylo.

Prezidentští rivalové v USA se v čase velké tragédie i během kampaně dokázali spojit. Myslíte, že je to dáno i jejich křesťanským smýšlením?

Jakákoli ideologie je určitě zakořeněna mnohem více v konkrétních projevech než jenom v ohlašovaných myšlenkách. Moje generace vyrůstala v období nejtvrdšího stalinského komunismu a neměla možnost poznat církev ve veřejném sektoru. Náboženství bylo vytlačeno do kostelů, a i to pouze se souhlasem politické moci. Toto myšlení nejde vykořenit ze dne na den - ani změnou politického režimu. Je proto na církvi samotné, jak a čím se umí prezentovat navenek. Zda jenom myšlenkami, či viditelnou službou veřejnosti.

To je v Americe velmi zřetelné. Zdejší občané jsou povětšinou křesťané, a sice často velmi aktivní na lokálních úrovních, kde vykonávají různé dobrovolnické služby. Takže existuje platforma, která kupříkladu spojuje katolíky s presbyteriány anebo demokraty s republikány. Náboženství je úplně normální součástí každého života. A proto mohou – což je pro nás těžko představitelné – oddělovat politiku od náboženství. Stát funguje bez přímého vlivu církve, přesto se každý prezident doposud k Bohu obracel, a to i ve veřejných vystoupeních.

 

JAN ŠVEJNAR (*1952 Praha) žije střídavě v New Yorku a v Praze. V USA přednáší jako profesor a ředitel Centra pro globální hospodářskou politiku na Kolumbijské univerzitě, v ČR jako hostující profesor institutu CERGE při Karlově univerzitě a vedoucí tzv. think-tank projektu IDEA. Roku 2008 kandidoval na post českého prezidenta. Loni o kandidatuře uvažoval znovu, nakonec se boje o Hrad neúčastnil. Jeho manželka Katherine Terrell Švejnarová byla vysokoškolskou učitelkou na Michiganské univerzitě a nečekaně zemřela v 59 letech během rodinné dovolené. Mají spolu dvě děti Lauru a Daniela. Profesor Švejnar rád lyžuje a hraje tenis.

Sdílet článek na: 

Sekce: Články, Rozhovory

Zobrazit vše Zobrazit vybrané

Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 46 14. – 20. listopadu 2017

Daň z náhrad znovu ve hře

Církevní restituce. Až do minulého týdne uzavřené téma se znovu stává součástí politického boje při povolebním vyjednávání o nové vládě.

celý článek


Češi pro Haiti: od adopcí k dílnám

Déle než měsíc strávila Klára Löffelmannová z Arcidiecézní charity Olomouc (ACHO) na Haiti. Po návratu se podělila o své zkušenosti.

celý článek


Potřebovali bychom také sochu Odpovědnosti

Před několika desítkami let mluvil rakouský lékař a zakladatel logoterapie Viktor Frankl o tom, že je sice hezké, že na východním pobřeží Spojených států příchozí…

celý článek


DARUJTE KATOLICKÝ TÝDENÍK

Už začínáte přemýšlet nad dárky pod stromeček? Tím naším můžete povznášet, inspirovat a (in)formovat po celý rok!

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay