Předvánoční čtení nejen pro děti

Vydání: 2006/49 Mediální hvězdy církve, 4.12.2006

Příloha: Doma

Ten vánoční čas
V Hollywoodu objevili to tajemství asi jako první: pokud je nějaký snímek úspěšný, následuje neomylně jeho pokračování s pořadovým číslem dvě. Nakladatelství Vyšehrad vydalo loni knížku říkadel a písniček s doprovodným CD Hrajeme si u maminky, a tak po jeho komerčním i kritickém úspěchu letos v podstatě nemohlo nepřijít s „dvojkou“ nazvanou Ten vánoční čas. Přes rozdílnost názvů jde o jakési prodloužení předchozího titulu: autorkou textu je opět Jiřina Rákosníková, ilustraci si vzal na starost (spíše na radost) Jan Kudláček, ke knize kvartového formátu je přiloženo CD s písničkami. Kniha se v podobě říkadel, písniček a zvyků vydává po proudu adventních dnů, aby se přes Štědrý den dostala až ke Třem králům. Trnkovsky jemné obrázky Jana Kudláčka se chvílemi stávají víc než jen ilustracemi – text a noty jakoby spíše „ilustrovaly“ tyto hřejivé malby.
Oproti předchozí knize neupravil lidové popěvky na CD Jiří Pavlica (ve dvou skladbách nyní pouze uslyšíme hlas primáše Hradišťanu), ale Marko Ivanovič. Jako dirigent orchestru Národního divadla a komponista alternativního souboru Agon přistupuje k aranžím poučeně, ale Pavlicovo jiskření mu schází. Zůstává otázkou, zda bude poslech až minimalisticky pojatých verzí písniček pro malé děti odchované televizními pohádkami tím pravým impulzem.
Cíl knihy totiž zůstává nemalý: podnítit děti (a rodiče) k aktivnímu uchopení hudby a jejím prostřednictvím celé vánoční tradice. Domácí muzicírování by mohly usnadnit i akordové značky pro kytaru u jednotlivých skladeb – ty zde evidentně chybí.
Publikace přesto o několik koňských délek vkusu a opravdovosti vítězí nad všelijakými Dádami a dalšími cukrkandlovými parodiemi Vánoc. Kdo si knihu Ten vánoční čas položí na stůl místo adventního kalendáře plného čokoládiček zakoupeného v nejbližším marketu, rozhodně neprohloupí. Vánoce jsou totiž v mnohém podobné opravdové lásce: koupit se nedají, lze je ale prožít. Tato kniha k tomu jemně a nenásilně vybízí.
ALEŠ PALÁN
(Jiřina Rákosníková: Ten vánoční čas, ilustrace Jan Kudláček, hudba Marko Ivanovič; Vyšehrad 2006)


Lentilka
pro dědu Edu Co se začne dít v rodině, když pradědečka přivedou strážníci, protože nevěděl kudy domů? O tom vypráví knížka Ivony Březinové. Otevírá téma, které, i když se začíná dotýkat stále více lidí, je doposud trochu tabu. Oním tématem je Alzheimerova choroba.
Tímto degenerativním onemocněním mozku u nás v současné době trpí zhruba 150 tisíc lidí. A bude hůř. Dožíváme se totiž stále vyššího věku, a toto je nemoc především starých lidí. Onemocní jí přibližně každý třetí člověk starší 85 let. Dosud na ni neexistuje lék. Asi udiví, že Ivona Březinová si takové téma zvolila pro dětskou knížku. Inspiroval ji k tomu psychiatr Petr Žižkovský, který vede centrum pro seniory. Vyprávěl jí o tom, jak se nemoc projevuje, jak člověka proměňuje i jak se s ní vyrovnává celá rodina. Podotkl také, že by bylo užitečné vysvětlit dětem, co se to vlastně s jejich dědečkem nebo babičkou děje, když najednou netrefí domů, jedí polévku vidličkou, nosí každou botu jinou, rozpálenou žehličku si položí na noviny nebo ukazují na maminku a donekonečna se ptají, kdo je ta paní.
Tak vznikl příběh jedné rodiny, která je postavena před fakt, že pradědeček není jen chvilkově roztržitý a zapomnětlivý, ale nevyléčitelně nemocný. Knížka však není depresivní. Popisuje nejrůznější příhody, které děda Eda, stávající se velkým dítětem, prožívá, a jež ho logicky sbližují s pětiletým vnukem Honzíkem. Jednoho dne mamince dojdou síly. A tak začne Honzík chodit do školky a děda do stacionáře pro seniory. Maminka si je odpoledne vyzvedává a oni porovnávají, kdo si užil větší zábavu, kdo hrál lepší hry.
Jde o vůbec první dětskou knížku u nás, která zpracovává téma Alzheimerovy choroby. Je dobře, že vznikla. Jak dodává její autorka: „Ta nemoc se nebude ptát, jestli o ní chceme slyšet. Prostě tu je a čím dál tím víc bude.“
PAVLÍNA FORMÁNKOVÁ
(Ivona Březinová: Lentilka pro dědu Edu, ilustrovala Eva Mastníková; Albatros 2006, pro děti od 6 let)


O Půlpánovi
Je to jednoznačně dobrá zpráva: havlíčkobrodská Literární čajovna Su- zanne Renaud začala opět vydávat knihy. Mezidobí, které bylo vyplněno jinými podnikatelskými aktivitami, je minulostí, a cesta ke knižním lahůdkám, mnohdy spojeným s petrkovským působištěm básníka Bohuslava Reynka, je opět doširoka otevřena. Chtělo by se zvolat „sláva“ i „konečně“ zároveň. Ono petrkovské spříznění je patrno i v titulu O Půlpánovi – vždyť autorem těchto nepohádek (však jsou také v podtitulu knihy nazývány příhody) je Reynkem ctěný sběratel lidové slovesnosti Henri Pourrat (1887–1959). Pourratovy průpovídky, žerty, někdy i minihorory jsou českému čtenáři již známy. Čajovna Suzanne Renaud vydala v roce 1997 od tohoto autora O očích řeřavých a havlíčkobrodské nakladatelství Hejkal o dva roky dříve Poklady z Auvergne.
Příběhy, které si čítával již v mládí, ve všech třech případech vybral a přeložil básníkův syn Jiří Reynek. Syrovost lidových příběhů francouzského venkova 19. století v něm našla zasvěceného převaděče časem i prostorem. Z jeho pera nevychází zadumané archaické ohlédnutí, ale aktuální text pracující s groteskou a ironií jako rovnovážnými výrazovými prostředky. S jazykovým citem nezatíženým plytkostmi žurnalistiky a literárních klišé přistupuje překladatel k textu bez sentimentu, a právě proto hluboce niterně a s vlídným pochopením.
Knihu O Půlpánovi uvádí na obálce motiv z obrazu Albrechta Dürera. Nejde však ani tak o paralelu výtvarně-slovesnou, jako spíš hudebně-slovesnou. Stejná malba oškubaného pěvce totiž provází i francouzskou edici kompaktních disků H. I. F. Bibera – oblíbeného hudebního skladatele Jiřího Reynka. Pokud bychom v barokní Biberově impulzivní hudbě dokázali rozpoznat doslova beatové názvuky, v Pourattově nezředěném textu bychom zahlédli motivy známé z absurdního dramatu a textů, jejichž autoři je pokládají za postmoderní. Pokud současní rockeři občas pořádají koncerty „pro všechny dobré lidi“, sbírka příhod O Půlpánovi by mohla být čtením pro všechny dobré čtenáře. Nic polovičního – jak by mohl napovídat titul knihy – v tom není.
ALEŠ PALÁN
(Henri Pourrat: O Půlpánovi a jiné příhody; Literární čajovna Suzanne Renaud 2006)
Sdílet článek na: 

Sekce: Doma, Přílohy, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 33 15. – 21. srpna 2017

Olomouc žije setkáním mládeže

Nejvýznamnější událost mladých křesťanů v tomto roce – Celostátní setkání mládeže – vrcholí tento týden v Olomouci.

celý článek


Rodiny prošly metropolí

Oslavit rodinu se do centra Prahy vydaly stovky účastníků Pochodu pro rodinu.

celý článek


Přestat pít? Když to nejde

Není snad falešnějšího obrazu alkoholika: často opilý, špinavý a páchnoucí muž, povalující se v hospodě a pak ve škarpě. Jistě je nemálo takových. Skutečnost, jak…

celý článek


Vrátit se k modlitbě s papežem

Na duchovní straně 10 každý měsíc zveřejňujeme papežské modlitební úmysly. Jak vznikají a k čemu slouží? Ptali jsme se P. FrédéricA FornosE SJ, ředitele Světové…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay