Před očima Číhošť

16.5.2013, Autor: Václav Štaud

 

Prožíváme Rok eucharistie, který se vyšší mocí dostal do stínu Roku víry a cyrilometodějského jubilea. Snažím se to chápat a moc bych si přál, aby Rok eucharistie přinesl alespoň změnu chování lidí v kostelích. Ne, nejedná se mi o přístup turistů. Když si někdo ani v dospělosti nedokázal osvojit pravidla slušného chování třeba v divadle nebo ve výstavní místnosti, těžko se změní v sakrálním prostoru. Hluční a neuctiví turisté naštěstí přicházejí a zase rychle odcházejí. Věřící ale zůstávají a právě těch se týká můj povzdech.

Vadí mi, že z našich chrámů (na štěstí ještě ne ze všech!) mizí úcta ke svátostnému Ježíši. Možná to souvisí s všeobecným úpadkem autorit. Nebo je to odraz zcivilnění církve? Vztahy až posvátného obdivu k duchovnímu stavu byly vystřídány srdečnými kontakty a přátelstvím, což může do víry mladých lidí vnášet důvěru a opravdovost. Bohužel už málokdy vidíme, že by podobné změny byly motivací k oživení vztahů vůči našemu Pánu.

Hlavně venkovský kostel se stal pevností před zloději, kam se prostý věřící za Kristem celý týden nedostane. Měli bychom tedy lidem alespoň v neděli dopřát chvíli ticha a soukromé modlitby. Jenže „živost“ mnohé farnosti jako by se měřila tím, jak hlučně, ba vyzývavě se chová. Zvláště tam, kde je víc bohoslužeb, hučí v mezidobí kostel jako včelí úl. I když jsou většinou k dispozici jiné prostory jako předsíně nebo farní klubovny. Jako by lidé zapomněli, proč do kostela vlastně jdou. Jejich pokřižování při příchodu a odchodu také o mnohém svědčí. Kdepak vážné přihlášení se k Nejsvětější Trojici! U kropenky stále častěji vidíme jen bezmyšlenkovitý klikyhák.

A když kritizuji prostý lid Boží, nemohu opomenout ani služebníky oltáře. Jistě, jejich obětavost je chvályhodná. Ale ať ministrují, vykonávají službu lektorů, akolytů nebo jinak pomáhají knězi, měli by si být v prvé řadě vědomi, že středem a srdcem katolického kostela je Ježíš ve svátosti oltářní. Jenže z původně důstojného pokleknutí se stalo zvláštní pukrle nebo směšné zhroucení mladého těla. Místo úklony před oltářem už i v katedrálách sledujeme podivné škubnutí hlavou, připomínající nervovou nemoc.

Je dobře, že naše farnosti jsou živé a radostné. Dobré vztahy hřejí, pohled na zástupy dětí je povzbuzující. Ale já čekám víc! Těším se, až uvidím ruku kněze, ukazující na svatostánek jako kdysi P. Josef Toufar v Číhošti. Těším se, že konečně uslyším důrazné napomenutí: „Ztište se! Nezapomínejte, že uprostřed nás přebývá sám Boží Syn!“ Číhošťský mučedník dokázal předejít dobu a ve své farnosti už před šesti desetiletími vytvářel ovzduší vzájemného porozumění, lásky a pomoci. Ale na prvním místě byl u něho svátostný Ježíš. Ukázal na něj a zaplatil krví. My máme před očima jeho příklad, a navíc k nám konečně přišla i doba příhodná. Využijme jí!

Sdílet článek na: 

Sekce: Články, Redaktoři, Blogy

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 21 21. – 27. května 2019

Chrámy zvou k noční návštěvě

Více než 1 600 kostelů a modliteben se tento pátek zapojí do Noci kostelů. Stovka z nich poprvé.

celý článek


Redakci KT navštívil nuncius

Minulé úterý zažila redakce vzácnou návštěvu. Do týdenní porady se zapojil apoštolský nuncius Charles D. Balvo.

celý článek


Pouť se čtenáři na Velehradě

Pro čtenáře, posluchače a diváky křesťanských médií připravili jejich tvůrci společnou pouť na Velehradě. Uskuteční se na Den dětí – v sobotu 1. června.

celý článek


Jak žít v náboženské pustině

Kostel praská ve švech. Na nedělní mši svaté se sejde tolik lidí, že musejí stát. Věková skladba je pestrá. Takové poměry jsou v některých oblastech spíše vzácným jevem.

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2019

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay