Vydání: 2019/39 Tři národy ve Zlatých Horách, 24.9.2019

Výročí připomene v předvečer sobotní Národní svatováclavské pouti odhalení papežovy busty ve Staré Boleslavi či děkovná mše s doprovodným programem v Brně.
Benedikt XVI. při své návštěvě 26.–28. září 2009 mluvil o dvacetiletém výročí pádu totality, kázal o využívání svobody, vybízel k solidaritě mezi národy i občany, ale také k odvážnému hlásání evangelia. A činil tak v plynné češtině. Po sv. Janu Pavlu II. byl druhým papežem, který dosud do našich krajin zavítal. Mši svatou na brněnském tuřanském letišti slavil spolu s tisícovkou duchovních pro asi 120 tisíc lidí. Bylo to vůbec poprvé, kdy papež Brno navštívil. Mimo Čechů se setkání zúčastnili i Slováci, Poláci, Rakušané či Němci. „Jedině Kristus může být naší spolehlivou nadějí,“ zdůraznil tehdy papež v homilii.
U příležitosti výročí mučednické smrti sv. Václava ve Staré Boleslavi papež zase uctil ostatky národního patrona. Mši svatou za městem celebroval pro asi 50 tisíc lidí.
Během třídenní návštěvy se Benedikt XVI. mimo jiné poklonil Pražskému Jezulátku, vyslechl Dvořákovo Te Deum v podání Pražské filharmonie, setkal se s politiky, mladými lidmi, rodinami a duchovními, ale také se zástupci jiných církví a akademickou obcí.
Evropa, náš duchovní domov
Výrazným tématem návštěvy byly křesťanské kořeny civilizace. „Evropa je víc než jen světadílem. Je domovem! A svoboda nachází svůj nejhlubší význam v domově duchovním,“ uvedl Benedikt XVI. v promluvě na začátku návštěvy ve Španělském sále Pražského hradu. Připomněl tam též význam hesla na české prezidentské standartě: „Nakonec pravda vítězí, avšak nikoli násilím, nýbrž přesvědčením, hrdinským svědectvím mužů a žen pevných zásad, upřímným dialogem, který upřednostňuje požadavky obecného dobra a odhlíží od soukromého zájmu.“ Podle papežových slov by měli křesťané připomínat Evropě její kořeny. „Ne proto, že by ony kořeny již dávno uschly. Naopak! Je to proto, že stále dodávají kontinentu duchovní a morální výživu, jež mu umožňuje vést smysluplný dialog s lidmi jiných kultur a náboženství,“ uvedl zase při setkání s Ekumenickou radou církví.

Pro mě tam bylo více okamžiků emocionálního charakteru. První byl zážitek novináře, který pokrýval návštěvu papeže ve zpravodajství ČT 24. Myslím, že tehdy padl mýtus, kterým se před tím často operovalo, tedy že jsme národ neznabohů – a že tudíž návštěva papeže nebude většinu lidí zajímat. Někteří kolegové se podivovali: „To snad proměníme zpravodajství v nějakou katolickou televizi?“ Opak se ukázal z reakcí, které jsme obdrželi, a to i od lidí, kteří se k církvi nehlásí nebo nejsou vůbec věřící.
Druhý moment byl ten, že k nám přijela osobnost, která do hloubky zná naše dějiny a společnost. Zažil jsem, ještě jako student, návštěvu papeže Jana Pavla II., který hodně mluvil o pádu komunismu. Takže jsem měl roku 2009 radost, že se papež do našeho regionu vrací, zná ho a rozumí mu. Hovořil o naší zemi zasvěceně a bylo to velmi osobní. Také hodně připomínal křesťanské hodnoty.
A třetí zážitek byl zcela osobní. Měl jsem přátelský vztah s kardinálem Miloslavem Vlkem, a protože jsem po celou dobu návštěvy papeže pracoval a nestihl se jí osobně účastnit, předal mi pak pan kardinál v Arcibiskupském paláci knihu vydanou u příležitosti návštěvy, podepsanou od papeže, a k tomu fotografii, která zachycuje, jak papež právě knihu podepisuje, a ještě pamětní minci. Pan kardinál mi tehdy také děkoval za mediální zprostředkovávání celé návštěvy.