Pravé bohatství je uvnitř nás

Vydání: 2013/21 Praha oslavovala sv. Jana Nepomuckého, 22.5.2013, Autor: Václav Štaud

V těchto dnech u nás vyšla kniha Bůh a peníze, jejímž spoluautorem je německý benediktin a známý autor duchovní literatury P. ANSELM GRÜN. Při své návstěvě České republiky poskytl KT exkluzivní rozhovor právě na aktuální téma souvislosti ekonomických a duchovních problémů.

Během nedávné brněnské autogramiády si někteří čtenáři od Anselma Grüna vyžádali vedle podpisu knížky i požehnání. Snímek autor

V Bibli najdeme varování, že dvěma pánům, Bohu i mamonu, nelze sloužit. Přitom patří tyto dvě protichůdné oblasti – Bůh a peníze – do našeho života. Jak je sloučit?

Křesťan by především neměl sloužit penězům, ale Bohu. Peníze však samy o sobě špatné nejsou. Špatný může být způsob, kterým je mohu použít. Peníze ohrožují především lidi vnitřně prázdné, kteří potřebují stále víc, aby svoji prázdnotu zaplnili. Proto Ježíš říká, že pravé bohatství je uvnitř nás, a nikoliv kolem nás. I v této oblasti nám radí zachovat si vnitřní svobodu. A se všemi věcmi tohoto světa, tedy včetně peněz, zacházet obezřetným způsobem. Nezískávat je jen pro svou potřebu, ale také proto, abychom mohli pomáhat druhým.

Ve své knize Bůh a peníze vedete rozhovor se špičkovým manažerem firmy Puma. Čím vás tento dialog obohatil?

Měli jsme společný cíl – ukázat, jak rozumně zacházet se stvořením, s lidmi i prostředky. Z rozhovoru vyplynulo, že se oba snažíme nějakým způsobem sloužit člověku. Já jsem se například učil, jak jít cestou k rozumnému hospodaření důsledně. My křesťané máme často velké ideály, ale je potřeba je přesazovat do konkrétního života. A to se může dařit právě prostřednictvím ekonomických strategií.

Sám jste ve svém klášteře právě jakýmsi manažerem. Jak se vám daří skloubit roli mnicha a ekonoma?

Samozřejmě to přináší napětí. Pro mě je to zároveň důležitá duchovní výzva, protože dobrým hospodařením mohu posílit spiritualitu celého společenství. V první řadě mi ale nejde o to, jak vydělat co nejvíc peněz. Významné je i přátelské prostředí mých spolupracovníků. Dobré vedení hospodářství je totiž konkrétní podobou pastorace – aby lidé chodili do práce rádi, viděli, že si jich vážíme. Je důležité, aby hlavním cílem hospodaření nebyly cifry, nýbrž lidé. Když se mi v nich daří probouzet více radosti ze života, i ta čísla jdou dobře nahoru.

A jak vám při konkrétní manažerské práci pomáhá víra?

Víra především znamená důvěru v dobré jádro mého spolupracovníka. To znamená, že se nemusím nechat svazovat neustálým strachem. Kdo pracuje ustrašeně, šíří strach kolem sebe a dostává své okolí pod tlak. Víra naopak pomáhá vytvářet bezpečné prostředí, je zárukou, že čerpáme ze zdrojů Ducha Svatého, a ne z vlastní ctižádosti.

Může dnešní církev u obchodních firem něco obdivovat?

Od dobré firmy se můžeme učit správnému způsobu vedení. Jedna paní, která pracuje pro náboženskou společnost, mi nedávno řekla, že z církve se stává stále hůře pracující podnik. Že sice kopíruje ekonomické zákony, ale ty jsou staré třicet a více let. Často nám chybí jasnost, transparentnost, dialog s lidmi. Není na škodu naslouchat moudrým poradcům.

A co se naopak ekonomové, podnikatelé, manažeři či šéfové firem mohou učit od dnešních mnichů či duchovních správců?

Aby zůstali citlivými a vnímavými ke slabým lidem. Že i v čele firmy mohou působit s láskou, kdy podřízenému signalizují úctu, dávají najevo, že si ho váží. Že jim nejde jen o peníze, nýbrž i o ideály a vyšší cíle. Křesťanství se zasazuje, aby též ve světě ekonomiky bylo zachováno právo člověka na důstojnost. Hospodářství tak může být cestou, jak budovat lidštější svět.

Ale najdou se firmy, které čerpají z duchovních podnětů?

U nás v Německu vidím v řadách manažerů značnou otevřenost. Čtou i knihy, které ukazují „řízení jako duchovní úkol“. Přesně pod tímto titulem nedávno vyšla jedna moje kniha. A přestože její náklad byl obrovský, přes sto tisíc výtisků, všechno lidé zkoupili! V posledních letech mě vedení mnoha velkých německých podniků pozvalo, abych jim přednášel. Zjevně tedy církvi důvěřují. Očekávají od ní, že má co říci i ve světě hospodářství a manegementu. Věří, že lidé skrze víru v sobě mohou dosáhnout vnitřních zdrojů, že víra dokáže v každém člověku i kolem něho probouzet dobro.

Ostatní svět ovšem moudrost křesťanské tradice často nezná. Není pro církev špatným vysvědčením, že své poklady „neumí prodat“?

Dialog se dá vést pouze za předpokladu, že žádná ze stran nebude předem odsuzovat partnera. My například nesmíme k ostatním přistupovat s vědomím, že jsou všichni jen sobci a neznabozi. Nejdřív je třeba naslouchat jejich názorům a pak teprve přemýšlet o křesťanské odpovědi na jejich otázky. Sociální učení církve mělo dříve na svět a podnikání značný vliv. Dnes už je bohužel jen málo teologů, kteří dokážou v této oblasti kompetentně vystoupit. Ekonomika přitom více než co jiného určuje tvář společnosti. Pokud by v sobě nesla víc křesťanského ducha, společnost by to mohlo pozitivně ovlivnit.

Jaké úkoly či poslání by církev měla ještě plnit, aby byla přitažlivá i pro člověka třetího tisíciletí?

Důležité je už to, že církev nabízí prostor domova. Vždyť lidé dnes žijí ve stále větší osamělosti. Církev má ve svých společenstvích vytvářet atmosféru tolerance a vzájemného přijetí. Dalším úkolem je udržovat živou víru, že je nad námi něco dokonalejšího, a tím přispívat k humanizaci světa. Protože společnost jako taková má tendence totalitární, chce skleněného občana, jemuž by ráda viděla do hlavy. Všechno mít pod kontrolou, všechno podle zákonů ekonomiky. Církev má tudíž záměrně vytvářet protiprostor, kde člověk může volně dýchat, kde cítí svobodu. Příkladem může být bohoslužba, která je osvobozená od jakékoliv účelovosti.

Každý člověk touží po určitém blahobytu, ale pro každého to znamená něco jiného. Kde jsou hranice mezi zdravou a nezdravou životní zajištěností? 

Tato otázka se týká zdravé míry. Kdo má strach, začíná být chamtivý a bude se chtít zajišťovat úplně ve všem. Samozřejmě musíme být ve vztahu k budoucnosti prozíraví. Ale měli bychom vědět, že není možné se pojistit úplně proti všemu, co nás v životě potká. I tady podává pomocnou ruku víra. Zodpovědně a přiměřeně se zajistit, ale současně důvěřovat, že jsme v Boží dlani, že o naší budoucnosti moudře rozhodne Bůh. Když však někdo vykřikuje, že se nám Bůh postará úplně o všechno, jde také o špatný extrém.

Jedním z problémů dnešních křesťanů je nedostatek času. Když se snaží dělat svou práci poctivě, často jim nezbývá čas na rodinu a duchovní život. Jak to změnit?

Je důležité mít jasně stanovený denní režim. Jako mnich mám pevně daný čas práce i modliteb. Stejně tak manžel a otec by měl mít svůj pevný čas, který věnuje rodině – jen tehdy se na něj rodina může pevně spolehnout. Je ovšem důležité, aby každý čas byl naplněn kvalitně. Ať se věnuji práci nebo rodině, mám to dělat stoprocentně. A když navzdory plnění těchto zásad vidím, že mi opravdu stále čas chybí, je třeba si věci uspořádat nově, protože něco není v pořádku.

To ve vašem případě znamená, že ani při důležité správě klášterních věcí nebýváte v práci přesčas?

Ano, právě to patří k mým zásadám. Nikdy se nesnažím všechno vyřídit okamžitě a za každou cenu. Důvěřuji Bohu, že každou práci, která zůstává nedokončena ležet na mém stole, mi dopřeje dokončit další den a že to nepřinese škodu.

Jak vnímáte současnou dlouhou ekonomickou krizi? Někteří lidé míní, že u jejího zrodu stály mravní hazardy či zmatení hodnot. Souhlasíte?

Ano. Začalo to bezbřehou žádostivostí lidí v Americe a do jednotlivých zemí v Evropě nákaza prorostla jako důsledek krize hodnot. Kde není daňová a fiskální spravedlnost, tam nemůže ekonomika pracovat ve prospěch občanů. Jsem přesvědčen, že pokud nedojde k nápravě, budou všechny snahy o úspěch bezcenné, i státy se stanou bezcennými a nejvíc utrpí důstojnost jednotlivých prostých lidí.

A jaké je z této situace východisko?

Krize ukazuje, že nejen jednotlivec, ale i celé firmy, ba celé země jako společenství se musí řídit obecně humanistickými hodnotami. Záměrně opustím křesťanské pole a pozvu si na pomoc Platóna. Slavný filozof uvedené hodnoty konkretizuje jako spravedlnost, statečnost, moudrost, přiměřenost a schopnost správně se rozhodovat. Bez spravedlnosti není pokoje. Bez statečnosti se lidé stále jen hrbí, bují populismus. Moudrost otevírá perspektivu do budoucnosti a ani bez zdravé míry a střídmosti nemůže hospodářství dobře fungovat.

Pravidelně jezdíte přednášet do České republiky, vychází zde mnoho vašich knih. Vnímáte nějak i současný citlivý problém majetkového narovníní státu s církvemi?

Mnohé  věci ve vaší zemi jsou podobné jako u nás, ale právě ekonomické a sociální poměry se stále hodně liší. Za dlouhé roky komunismu bylo zničeno mnoho cenných ekonomických struktur, které vaše země musí znovu pracně budovat.

Zdejší společnost je už dlouho velmi liberální a církev to často zahání do obranného postoje. Jsem přesvědčen, že je důležité trvat na spravedlnosti. Pokud vládne nespravedlnost, dokud není usmířena, nelze očekávat požehnání. Církev nemá právo lehkomyslně mávnout rukou a vzdát se všeho, co jí náleží. Současně je rovněž v této oblasti nezbytná moudrost. Pečlivě vysvětlovat, že nějaké prostředky církev ke své práci nezbytně potřebuje. A dávat jasně najevo, že je nežádá proto, aby byla bohatá, nýbrž aby mohla lidem sloužit.

Benediktin P. ANSELM GRÜN (*1945) žije v bavorském klášteře Münsterschwarzach nedaleko Würzburgu. Je doktorem teologie a vyhledávaným duchovním průvodcem doma i v řadě evropských zemí. Napsal už více než 200 knih, z nichž šest desítek vyšlo česky v Karmelitánském nakladatelství. Naposledy právě titul „Bůh a peníze“. Rozhovor vznikl během květnového setkání „Tři dny křesťanské spirituality s Anselmem Grünem“, které se jako každoročně konalo v Brně.

Sdílet článek na: 

Sekce: Články, Rozhovory

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 38 19. – 25. září 2017

Fatimské poselství putuje Českem

Na tři týdny se k nám po padesáti letech vrací socha Panny Marie Fatimské, kterou biskupové dovezli z národní pouti do Fatimy. Poutě do Portugalska se na sté výročí zjevení…

celý článek


Na fatimské světlo nezapomenete

Do Českomoravské Fatimy v Koclířově zamíří na počátku října i hosté z Portugalska. „Fatima je jen zdůraznění některých stránek evangelia,“ říká v rozhovoru…

celý článek


Tajemství Nejsvětějšího Salvátora

Na konci roku 1989 jsem po jedenácti letech kněžského působení „v ilegalitě“ navrhl kardinálu Tomáškovi, že obnovím pastoraci vysokoškoláků v pražském kostele Nejsvětějšího…

celý článek


Zahajujeme předvolební seriál

Přestože mu ještě není padesát, je nejzkušenějším českým poslancem. V Parlamentu zasedá s krátkou přestávkou od roku 1990 – nejprve za Křesťansko-demokratickou stranu,…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay