Poutník se vydává Bohu na milost

Vydání: 2015/17 Akce K: hlídali nás jako zločince, 21.4.2015, Autor: Alena Scheinostová

Se sílícím sluncem a delšími dny zvolna začíná poutní sezona. Jednotlivci, společenství i celé farnosti se vydávají na místa, kde se modlili naši předkové, žili zde světci, odehrály se tu mimořádné příběhy zachycené v kronikách i legendách.
 
Nerozhoduje způsob dopravy, konkrétní místo ani rychlost, s jakou se dostaneme do cíle. Pouť je především otázkou vnitřního ticha a otevřenosti vůči Božímu vedení. Ilustrační snímek Aleš Masner
 
Bohatá návštěvnost českých a moravských poutních míst vyvolává pochyby o tradovaném neznabožství Čechů. A stoupající popularita dlouhých poutních cest se svatojakubským „Caminem“ v čele odhaluje inspirativnost putování dokonce i pro lidi bez vyznání.
 
Vratký dnešek, kdy rok za rokem přicházíme o mnoho zažitých jistot a představ o světě, jako by znovu oživoval starobylou metaforu lidského života coby putování k cíli – příměr, který je niterně vlastní právě křesťanům. Pouť na Velehrad, do Králík, do Staré Boleslavi nebo na Lomec (a na desítky „malých“ poutních míst) se stává obrazem životní pouti člověka k Bohu. A dává podněty k hlubšímu rozjímání nad „stezkami Páně“. Pustit se na pouť znamená vykročit ze svých zaběhaných jistot a „vydat se na milost“ Bohu: i na sebelépe připravené pouti je někdy nutné improvizovat, snést nepohodlí, otevírat se novým a neznámým věcem. Přesně to pomáhá mnoha poutníkům získat během cesty nový vhled, nečekaný horizont. Právě tak dokáže Bůh velmi silně promlouvat.
 
Kulturní paměť uchovává obraz poutníka obtíženého hříchy, který za pokání putuje na vzdálené místo, aby si vyprosil odpuštění. Kající rozměr byl poutím vlastní v minulosti a trvá dodnes – různá putování s kajícím úmyslem se u nás někdy pořádají i v zimě a s minimem jídla, aby se podtrhl jejich odříkavý charakter, a stejně jako v minulosti bývá i dnes pouť uložena jako pokání při svátosti smíření. Možnost přistoupit ke zpovědi by neměla chybět na žádné pouti – dokladem nechť jsou aleje zpovědnic na hlavní velehradské pouti. A proseb za uzdravení, o pomoc v obtížném rozhodování, za děti, rodiče či blízké mířilo k Bohu z nejrůznějších poutních míst bezpochyby přinejmenším právě tolik, co kdy znělo proseb o odpuštění hříchů.
 
Je-li už prosebná, děkovná, kající či výroční, nechybí křesťanské pouti ještě jeden rozměr, jímž je charakter výjimečného času, svátku. Poutník, neúnavný organizátor a propagátor putování Mons. Jan Peňáz, farář ve Křtinách u Brna, zdůrazňuje: „Každá pouť je pro mě především velkou radostí. Radostí ze stvoření, které vidím kolem sebe, radostí z Božího daru zdraví a pohybu i z toho, jak se Boží stvořitelská moc odráží v díle lidských rukou – v chrámech, domech, cestách.“
 
Ať už Mons. Peňáz vede pouti ke Jménu Panny Marie do Křtin (kam mimochodem lidé putují již přes osm set let), na Velehrad (i zde poutní tradice dosahuje celých staletí) či ve stopách své maminky na Vranov, trvá na tom, že právě cíl putování dává celé pouti charakter a smysl. „A její význam prohlubuje, že následujeme cesty nesčíslněkrát prochozené a prověřené generacemi předků,“ dodává křtinský poutník. Nezáleží přitom podle něj tolik na rychlosti či způsobu dopravy – růženec se lze modlit nebo píseň zazpívat i v autobuse či autě. „Jde o to, abychom nedorazili přesně na čas, ale měli před poutní mší prostor ke ztišení – i kdyby to mělo být jen cestou ze vzdálenějšího parkoviště,“ říká Mons. Peňáz.
 
Následující dvoustrana chce být inspirací, kam zamířit a jak putovat – ať už s chutí cestujeme sami a jen se spacákem a karimatkou nebo raději využijeme zázemí poutních domů, servisu farností a přítomnosti i opory společníků. S jezuitou P. Janem Regnerem se podíváme na smysl putování pro růst ve víře. Nahlédneme pod ruce organizátorům podzimní romské pouti ke Svatému otci, zamíříme s řeholníky do Hájku u Prahy či s německými sousedy do Dobré Vody u Hartmanic. 

 

Sdílet článek na: 

Sekce: Články, Téma



Aktuální číslo 7 14. – 20. února 2017

Papežův diplomat v Česku

Mons. Paul Richard Gallagher je tajemníkem Svatého stolce pro styky se státy, čili ministrem zahraničí. V závěru minulého týdne přijel do Prahy a jednal se zástupci vlády i ČBK.

celý článek


Trojí čas kardinála Martiniho

15. února by se dožil devadesátin někdejší milánský arcibiskup a kardinál Carlo Maria Martini (1927–2012). Patřil mezi přední reformní osobnosti katolické církve za…

celý článek


Církev ke zdravotníkům: Služte životu

Světový den nemocných 11. února, který věřící letos prožili již po pětadvacáté, přitáhl pozornost církve k otázkám a dilematům zdravotní péče. Po dvaceti letech…

celý článek


Naší službou je přinášet mír

Vatikánský „ministr zahraničí“ Mons. PAUL RICHARD GALLAGHER zavítal minulý týden do České republiky na oficiální návštěvu. Zeptali jsme se ho na účel jeho návštěvy…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay