Poutě, které utvářely národ

Vydání: 2019/32 Papež píše kněžím list k povzbuzení, 6.8.2019, Autor: Jaroslav Šebek

Příloha: Perspektivy 32

Před osmdesáti lety se na Chodsku uskutečnila jedna z největších národních manifestací v době protektorátu. Novodobé dějiny poutí svědčí o jejich mimořádném vlivu nejen na život církve, ale i české společnosti jako celku.


Z vavřinecké pouti u Domažlic 15. srpna 2015. Snímek Jiří Strašek


Na Vavřinečku u Domažlic se v neděli 13. srpna 1939 sešlo více než 100 tisíc poutníků, aby si připomněli nejen patrona místa, ale především vyjádřili svou lásku k vlasti, která byla už pět měsíců okupována nacisty. Kázání tehdy pronesl vyšehradský kanovník Bohumil Stašek (1886–1948), známý především jako významný lidovecký politik. Zdůraznil v něm potřebu národního sebevědomí a vyzdvihl propojení mezi vírou v Boha a v národ, která se „vždy spojovala v srdcích nejlepších českých lidí“. Na závěr emotivní promluvy vyzval k národní přísaze věrnosti Matce vlasti. Celé shromáždění pak navzdory přítomnosti německých vojáků na závěr spontánně zazpívalo národní hymnu. Tato pouť je určitě jedna z nejznámějších, ale nebyla ojedinělou akcí, v níž se věřící přihlásili k národním hodnotám v tíživém čase okupace.

Projev národní sounáležitosti

Prakticky hned poté, co 15. března německé kolony vjíždějí do Prahy a dalších českých měst, se kostely stávají místem národní sounáležitosti. Ta se projevuje i velkými akcemi na známých poutních místech. Jednou z prvních manifestací byla pouť na horu Říp 30. dubna 1939, které se účastnilo kolem 60 tisíc lidí. Veřejné církevní aktivity zároveň přitáhly pozornost širších vrstev obyvatel. Rovněž při nich si velmi agilně počínal právě kanovník Stašek. Jednou z nejvýznamnějších vlasteneckých akcí, kterou pomáhal uskutečňovat, byl slavnostní pohřeb ostatků Karla Hynka Máchy, narychlo převezených z Litoměřic na podzim 1938. Uložení Máchových pozůstatků na vyšehradském hřbitově v květnu 1939 bylo spojeno s velkým průvodem pražskými ulicemi, inscenovaným jako národní manifestace. Účelem této slavnosti bylo potlačení poraženecké nálady a připomenutí povinnosti zachovat víru v sebe, v národ, život a budoucnost. Během slavnostního pohřbu na Vyšehradě pronesl Stašek kázání, v němž vyzdvihl, že český národ zůstane věrný práci národních buditelů a nezapomene na jejich odkaz.

Tyto akce neponechala okupační moc bez odezvy a vyvinula na protektorátní vládu tlak, aby zamezila politicky motivovaným projevům během těchto shromáždění. Na rozšíření poutních slavností speciálně upozorňuje i zpráva německé bezpečnostní služby z prvního měsíce války, když konstatuje: čeští klerikálové získali v prvních měsících existence Protektorátu na popularitě, protože církev nabízí příležitost k shromáždění většího množství lidí pod záminkou církevních ceremonií, což jim umožňuje uchování vědomí českého národního společenství. Odplata gestapa čekala i na patera Staška. V rámci nacistické policejní akce Albrecht I., realizované v souvislosti se zahájením druhé světové války, byl dopoledne 1. září 1939 zatčen – stejně jako řada dalších českých kulturních a intelektuálních elit (např. Josef Čapek). V koncentračním táboře přišel o oko a tři roky po válce na následky podlomeného zdraví zemřel.

Češi – národ husitů?

Mobilizačně působily na národ během okupace také odkazy na husitské tradice. Připomínka Husovy smrti v červenci 1939 posloužila jako příležitost k protiněmeckým demonstracím a jeho pomník v centru Prahy, u něhož se shromáždilo 50 tisíc lidí, byl obsypán květy, stejně jako tomu bylo v prvních dnech po německém vpádu i u Myslbekova Svatého Václava. Na den Husova upálení se konala velká shromáždění v hlavních nekatolických kostelích v Praze a v Novém Městě nad Metují byl dokonce odhalen i zcela nový Husův pomník.

Tradice národně orientovaných poutí však nezačala až v dobách nacistické poroby, objevovala se v české společnosti již během moderní doby, kdy se utváří české národní vědomí. Rozšířenou formu představovaly tzv. tábory lidu na konci 60. let 19. století. První z těchto „táborů“ se konaly na Řípu a další pak na různých památných místech české historie, samozřejmě včetně lokalit, jež měly také vztah k husitskému zápasu. Velkolepě se připomínalo poutěmi do Husince i narození M. Jana Husa v roce 1869 a rozmach zájmu o něj podpořily i dobové akademické, umělecké i veřejné autority. Na oblibě v této době získaly také národní poutě do Kostnice. Na těchto poutích zaznívaly především politické požadavky a od této doby se zároveň v širším povědomí fixovalo podání historie, které následuje vzory z husitského hnutí. Stalo se to ovšem až po prohrané prusko-rakouské válce, kdy si český národ začíná po rakousko-uherském vyrovnání hledat nový program. Pro český venkov zůstával důležitou duchovní figurou Jan Nepomucký, ale obecně vzato začal jeho význam ve společnosti upadat. Velké národní akce se přitom do Prahy svolávaly právě ve dnech jeho svátku (16. května), protože se předpokládalo, že dorazí velké množství lidí z regionů. Současně však národní manifestace masového charakteru svatojánskou slávu poněkud zastiňovaly, jako tomu bylo v případě položení základního kamene Národního divadla v roce 1868.

Více v článku, který lze nalézt v aktuálním vydání Katolického týdeníku, který je k mání elektronicky na www.katyd.cz/predplatne v řadě kostelů a ve vybraných novinových stáncích a knihkupectvích.

Jaroslav Šebek. Autor je historik

 

 

Sdílet článek na: 

Sekce: Články, Perspektivy, Přílohy



Aktuální číslo 43 22. – 28. října 2019

Kdo by se děsil, kdo by se třás?

Někdo má ty hřbitovní procházky rád. Náhrobky dokážou prozradit mnohé: jak si místní cení svých předků, jak se jim žije dnes. Jiný se ale krchovu zdaleka vyhne. Je…

celý článek


Spřátelit se s vlastní smrtí?

Legalizovat eutanazii chce skupina poslanců v čele s Věrou Procházkovou z Hnutí Ano. Návrh zákona, který minulý týden dokončila skupina poslanců, bude ještě připomínkován…

celý článek


Stavba svatovítských varhan jde do finále

Ochutnávkou krásy a možností budoucích svatovítských varhan byl inaugurační koncert 14. října přímo ve varhanářské dílně Gerharda Grenzinga ve španělském El Papiolu.…

celý článek


Misionář, „který utekl smrti“

P. MATEUSZ DZIEDZIC působí od roku 2009 jako misionář ve Středoafrické republice (SAR). Vrátil se tam i přesto, že ho v roce 2014 zajali místní ozbrojení povstalci. S KT…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2019

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay