12.–18. března 2024
Aktuální
vydání
11
Předchozí vydání
Hledat
Archivní článek

Postoj „vše pro dítě“ převládá

17. 9. 2019

|
Tisk
|

„Mamííí! On mi bere bagrrr!“ rozléhá se dětským hřištěm a podsaditý hošík rve z rukou menšímu kloučkovi erární hračku a chystá se ho s ní mlátit po hlavě. „No jo, chudáčku, tys ho měl dřív, viď?“ přiběhne okamžitě maminka, hladí ho a hned nabízí synovi „něco lepšího“…

Vydání: 2019/38 Světec, který spojuje národy, 17.9.2019, Autor: Kateřina Šťastná

Příloha: Doma 38


Napadá mě: Jak se asi zachová takový hošík o pár desítek let později, když mu někdo nevědomky před domem zabere jeho parkovací místo?
Nebo jiná situace – u rybníka: „Copak to nedokážeš pochopit? Já se tady normálně potřebuju v klidu vykoupat, bez těch ryb,“ křičí jedenáctiletý kluk na svou babičku. Ta se snaží zachovat klid, ale je vidět, že jí není příjemné být takto středem pozornosti.
„Děti se stávají vzácným zbožím. Přibývá jedináčků. Tato tendence se projevuje téměř nábožnou úctou k dítěti, podřizováním se jemu i jeho přáním, psychologickou poddajností nebo přehnanou shovívavostí rodičů,“ uvádí Amedeo Cencini v knize Máš-li mě rád, nedovol mi všechno (KNA 2016).
V podivném skleníku
Rodinná terapeutka Eva Labusová vysvětluje, že v některých případech se stává potomek součástí uspokojení osobních tužeb i jisté soutěživosti rodičů. Nejde tu o dítě, ale o jejich potřeby. A v podstatě čím ambicióznější rodiče jsou, tím hůř pro dítě: „Postaveno do středu rodičovské pozornosti a zahrnováno nepřiměřenými nároky i důležitostí, těší se dítě mnoha zdánlivým výhodám, které se ale nakonec obrátí proti němu a mohou mu doslova zdevastovat život. Protože žije často mimo realitu, v podivném skleníku. Na jednu stranu je přetěžované, na druhou rozmazlené,“ říká terapeutka a dodává, že takové dítě nemá kde získat přirozenou odolnost ani empatii a schopnost navazovat zdravé vztahy.
Dětský psycholog Jaroslav Šturma souhlasí, že přibývá dětí, které jsou vychovávány, jako by byly středem světa. Nasvědčuje tomu i široká nabídka a poptávka po knižních titulech nabízejících cesty, jak z toho ven. „Rodiče k nám do poraden přicházejí s tím, že mají problém. Mnozí by nejraději slyšeli, kdybychom jim řekli, že to je nějaká porucha, třeba hyperaktivita, ADHD nebo něco podobného. Ne úplně rádi slyší, že je potřeba učit se rozlišovat, co je tomu dítěti předem dáno, s čím se narodilo a co je reakce na podmínky, jaké mu dávám, jak ho vedu. Že je to i v mých rukách,“ říká Jaroslav Šturma. Pro mnoho rodičů je těžké změnit postoj od „tady to dítě máte a něco s ním dělejte“ na „pomozte mi vidět, jak v interakci s dítětem mohu rozvíjet to nejlepší v něm, a zároveň tříbit plevel, který se v něm také rozrůstá“.


Ochrana vašeho soukromí je naší prioritou

Abyste mohli co nejlépe využívat služby portálu Církev.cz, včetně nakupování, používáme my a někteří naši partneři tzv. cookies (malé soubory uložené ve vašem webovém prohlížeči). Díky nim si například pamatujeme, zdali jste přihlášeni, vámi provedená a preferovaná nastavení, co máte v košíku, jak máte seřazené a vyfiltrované produkty apod.

Díky nim vám také nenabízíme nevhodnou reklamu a pomáhají nám v analýzách sloužících k dalšímu rozvoji portálu.

Potřebujeme však váš souhlas s jejich zpracováváním. Děkujeme, že nám ho dáte, a ujišťujeme vás, že se k vašim datům chováme maximálně zodpovědně v souladu s platnou legislativou