Poprvé ve vězení

3.12.2015, Autor: Kateřina Šťastná

Blížím se k areálu jiřické věznice. Mám za úkol udělat vánoční reportáž z vězení. Mísí se ve mně velká zvědavost, ale i strach – z toho, co uvidím, jak to ustojím, jak to zvládnu, jak to napíšu. Ostnaté dráty, velké betonové plochy, prostor mezi plotem, určený k „vycházkám“ tak, jak ho známe z televize, to vše ve mně budí zvláštní pocity. Co všechno asi vykonali ti, kdo tam jsou – a s nimiž budu mluvit?
Procházím bezpečnostním rámem, odevzdávám telefon (ten nemám povolený) a ukazuji diktafon (ten povolený mám). Zaklapávají se za mnou mříže a vcházím. Na první pohled to tu vypadá jako v každé jiné budově. Dlouhé chodby, spousty dveří. Žádné oprýskané zdi. Vlastně je to tu i docela hezké. Představa filmového vězení je tomu na hony vzdálená. Přesto je tu taková zvláštní atmosféra. Cítím se nesvá, když na mě zírají dva páry očí odsouzených mužů, okolo nichž procházíme do vedlejší budovy. Ale bude hůř. Uvnitř mě čeká skupinka šesti mužů, kteří jsou ochotni si se mnou povídat.
Jeden po druhém vchází do kaple, kde na ně čekám – zdraví mě a podávají mi ruku. Tři roky, pět, osm… Co asi spáchali? Sami o tom nechtějí mluvit. „Dělal jsem, co jsem dělat neměl.“ „Jsem tu, protože jsem žil bez Boha,“ zní odpovědi. Jeden z mužů, poměrně mladý, má francouzskou hůl – možná po autonehodě? Jiný má zlomený nos a na něm velkou, ještě ne úplně srostlou jizvu. Někteří jsou hodně svalnatí. Napadá mě, že dozorci musejí být dost v kondici, aby je zvládli.
Jedno mají ti muži ale společné. Někde hluboko uvnitř je smutek, bolest. Jsou to úplně normální lidé jako každý z nás. Většina má rodiny a děti. A kdyby mohli, jistě by si vybrali „jiný“ život. 
Byla jsem tu sotva hodinu a půl. Přesto zůstal dojem možná na celý život. Jak to asi ponesou ti, kdo tady jsou roky? Zatímco opouštím věznici, myslím na ty, kteří ji opustit nemohou. Na jejich ženy a děti. Co bude dál? Jsou tu naposledy? Těžko říct.
 
Sdílet článek na: 

Sekce: Blogy, Články



Aktuální číslo 46 14. – 20. listopadu 2017

Daň z náhrad znovu ve hře

Církevní restituce. Až do minulého týdne uzavřené téma se znovu stává součástí politického boje při povolebním vyjednávání o nové vládě.

celý článek


Češi pro Haiti: od adopcí k dílnám

Déle než měsíc strávila Klára Löffelmannová z Arcidiecézní charity Olomouc (ACHO) na Haiti. Po návratu se podělila o své zkušenosti.

celý článek


Potřebovali bychom také sochu Odpovědnosti

Před několika desítkami let mluvil rakouský lékař a zakladatel logoterapie Viktor Frankl o tom, že je sice hezké, že na východním pobřeží Spojených států příchozí…

celý článek


DARUJTE KATOLICKÝ TÝDENÍK

Už začínáte přemýšlet nad dárky pod stromeček? Tím naším můžete povznášet, inspirovat a (in)formovat po celý rok!

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay