Ponrepo nebyl první. Dřív promítali v Brně

Vydání: 2007/46 Česká kina po 100 letech, 13.11.2007, Autor: Aleš Palán

„Scény s oslepující nádherou a fantazií v okouzlujících barvách. Obecenstvo při jednom obraze pláče, při druhém propuká v bouřlivý smích.“ Těmito nabubřelými proklamacemi lákal na začátku 20. století Viktor Ponrepo zvědavce do svého kočovného kinematografu. Postavy na plátně zatím nemluvily, děj nepodbarvovala ani živá klavírní produkce, nýbrž promítačův komentář, o „okouzlujících barvách“ nemohlo být ani řeči. Přesto šlo o něco jedinečného: ty obrázky se hýbaly!

Ponrepův slavný den přišel 15. září 1907, kdy v Karlově ulici v Praze otevřel svůj „podnik živých fotografií“. Ano: je to už 100 let, kdy začal promítat první stálý český biograf. Nedávné oslavy tohoto jubilea zůstávají čtenářům ještě v živé paměti.
Toto výročí má ovšem jedno velké ale. Ponrepův biograf nebyl prvním svého druhu na našem území! Již 8. června 1907 – tedy o čtvrt roku dřív – začal v Brně Dominik Morgenstern provozovat biograf s názvem The Empire Bio Co. Proč bylo českou filmovou historií Morgensternovi jeho prvenství upřeno? Z toho nejprostšího a nejhanebnějšího důvodu: Morgenstern byl totiž Němec... Ostatně: Ponrepo nebyl ani prvním průkopníkem, který by se svým bioskopem jezdil po venkovských štacích. Už v roce 1896 byl vydán první živnostenský list k promítání po hospodách a boudách panu Ignáci Schächtelovi – dalšímu Němci.

Pašijové hry
Na tom, že vůbec první filmová představení na našem území mohli vidět diváci v Karlových Varech a Praze už v roce 1896, se historikové naštěstí shodnou. Diskuse se nevedou ani o tom, kdy se u nás poprvé natáčelo. Bylo to před 110 lety a předmětem zájmu filmařů bylo tradiční divadelní představení Pašijových her na Šumavě. Církevní motivy najdeme i u některých českých němých filmů, např. historického dramatu Stavitel chrámu či příběhu ze současnosti Varhaník u sv. Víta.
Česká kinematografie vždy stála – snad kromě několika roků na konci šedesátých let – ve stínu kinematografií jiných zemí. Přesto už v jejích počátcích najdeme jména minimálně evropského formátu. Podstatný podíl na etablování filmové produkce mělo vybudování Barrandovských ateliérů ve třicátých letech.
Počet natočených snímků nadále rostl. Stoupal i počet kin. Nejvíc jich na našem území bylo v roce 1965 – plných 3710. Nyní jich je zhruba 500, stovka letních kin a dvacet multiplexů. Je to málo, nebo hodně? Ohrožují multikina filmovou produkci? Zůstává dost prostoru pro nekomerční a duchovní filmy? Pojďme se do českých kinosálů podívat.


Sdílet článek na: 

Sekce: Téma, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 3 16. – 22. ledna 2018

Břevnov má nového opata

Dlouhých sedmdesát let dělí od sebe dvě opatské benedikce na Břevnově. Toto slavnostní požehnání a uvedení do úřadu přijal Anastáz Opasek v roce 1947, P. Prokop Siostrzonek…

celý článek


Kdo na Hrad? Zeman, nebo Drahoš?

Do druhého kola prezidentských voleb postupuje Miloš Zeman se 38,6 % a Jiří Drahoš s 26,6 % hlasů. Jaký vztah mají k církvi?

celý článek


Podrobně k počátkům Vatikánského rozhlasu

Před rokem ohlásil šéf vatikánských médií Dario Viganò reformu, která se dotkla i Vatikánského rozhlasu. Zatímco digitální kanály sloučené pod značku Vatican News…

celý článek


Mlčení kolem Laudato si’

Zanedlouho má vyjít odborně i jazykově opravené nové české vydání encykliky Laudato si’ s podtitulem O péči o společný domov, což bude příležitost se aspoň v katolickém…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2018

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay