Ponrepo nebyl první. Dřív promítali v Brně

Vydání: 2007/46 Česká kina po 100 letech, 13.11.2007, Autor: Aleš Palán

„Scény s oslepující nádherou a fantazií v okouzlujících barvách. Obecenstvo při jednom obraze pláče, při druhém propuká v bouřlivý smích.“ Těmito nabubřelými proklamacemi lákal na začátku 20. století Viktor Ponrepo zvědavce do svého kočovného kinematografu. Postavy na plátně zatím nemluvily, děj nepodbarvovala ani živá klavírní produkce, nýbrž promítačův komentář, o „okouzlujících barvách“ nemohlo být ani řeči. Přesto šlo o něco jedinečného: ty obrázky se hýbaly!

Ponrepův slavný den přišel 15. září 1907, kdy v Karlově ulici v Praze otevřel svůj „podnik živých fotografií“. Ano: je to už 100 let, kdy začal promítat první stálý český biograf. Nedávné oslavy tohoto jubilea zůstávají čtenářům ještě v živé paměti.
Toto výročí má ovšem jedno velké ale. Ponrepův biograf nebyl prvním svého druhu na našem území! Již 8. června 1907 – tedy o čtvrt roku dřív – začal v Brně Dominik Morgenstern provozovat biograf s názvem The Empire Bio Co. Proč bylo českou filmovou historií Morgensternovi jeho prvenství upřeno? Z toho nejprostšího a nejhanebnějšího důvodu: Morgenstern byl totiž Němec... Ostatně: Ponrepo nebyl ani prvním průkopníkem, který by se svým bioskopem jezdil po venkovských štacích. Už v roce 1896 byl vydán první živnostenský list k promítání po hospodách a boudách panu Ignáci Schächtelovi – dalšímu Němci.

Pašijové hry
Na tom, že vůbec první filmová představení na našem území mohli vidět diváci v Karlových Varech a Praze už v roce 1896, se historikové naštěstí shodnou. Diskuse se nevedou ani o tom, kdy se u nás poprvé natáčelo. Bylo to před 110 lety a předmětem zájmu filmařů bylo tradiční divadelní představení Pašijových her na Šumavě. Církevní motivy najdeme i u některých českých němých filmů, např. historického dramatu Stavitel chrámu či příběhu ze současnosti Varhaník u sv. Víta.
Česká kinematografie vždy stála – snad kromě několika roků na konci šedesátých let – ve stínu kinematografií jiných zemí. Přesto už v jejích počátcích najdeme jména minimálně evropského formátu. Podstatný podíl na etablování filmové produkce mělo vybudování Barrandovských ateliérů ve třicátých letech.
Počet natočených snímků nadále rostl. Stoupal i počet kin. Nejvíc jich na našem území bylo v roce 1965 – plných 3710. Nyní jich je zhruba 500, stovka letních kin a dvacet multiplexů. Je to málo, nebo hodně? Ohrožují multikina filmovou produkci? Zůstává dost prostoru pro nekomerční a duchovní filmy? Pojďme se do českých kinosálů podívat.


Sdílet článek na: 

Sekce: Téma, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 3 15. – 21. ledna 2019

Panamské Jezulátko přivítalo Čechy

Panama přivítá na Světovém dni mládeže 22.–27. ledna více než 200 tisíc mladých lidí ze 155 zemí světa. Na místě jsou už čeští poutníci se dvěma biskupy.

celý článek


Tři králové v bance i v Senátu

Do Tříkrálové sbírky se stále častěji zapojují i firmy. Většina z nich zve koledníky, které vyšle Charita. V České spořitelně uspořádali sbírku sami zaměstnanci.…

celý článek


Jan Palach: Jak reagovala církev?

Palachův čin otřásl celou tehdejší společností. Reagovali na něj i představitelé církve – a to jak domácí, tak i světové.

celý článek


Karmelitky si staví klášter

Sestra karmelitka se zednickým kladívkem, kolečkem či za volantem traktoru. Takové obrázky lze spatřit v Drastech, osadě nedaleko Prahy. V prostorách bývalého statku tu roste…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2019

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay