26. března–1. dubna 2024
Aktuální
vydání
13
Předchozí vydání
Hledat
Archivní článek

Politika jako jedna z cest ke svatosti

2. 5. 2007

|
Tisk
|

Vydání: 2007/18 Křesťan a regionální politika, 2.5.2007, Autor: Jiří Macháně

Když se řekne křesťan angažovaný v politice, nota bene v regionální politice, představí si většina lidí muže středního a vyššího věku, zřídka pak ženu. David Macek, člen zastupitelstva Jihomoravského kraje a také místopředseda lidovců, tento zažitý obraz popírá. Třicetiletý ženatý sociolog, sportovec a ctitel dobrého moravského vína nám odpověděl na otázky týkající se politiky „velké“ i „malé“.

Jak jste se vlastně dostal k politice?

Při přípravě na přijímací zkoušky ze sociologie jsem se seznámil se sociálním učením církve. Začal jsem hledat vlastní cestu, jak ho uplatňovat, a přitom jsem (přesně před deseti lety) vstoupil do KDU-ČSL.

Jaké byly vaše politické začátky?
Na fakultě sociálních studií se vše točilo kolem globálních témat, zvláště životního prostředí, která dnes plní stránky denního tisku. Začal jsem každé pondělí chodit do klubu brněnských komunálních politiků, kde se naopak diskutovalo o velice konkrétních záležitostech. Prvních několik let jsem v podstatě naslouchal a sledoval starší kolegy. Po škole jsem chtěl být asistentem poslance nebo senátora – a to se mi splnilo.

Je rozdíl mezi „velkou“ a regionální politikou?
Na úrovni obce nebo kraje jste pod mnohem větší kontrolou občanů. Když o vás pak v novinách píší něco ošklivého, lidé vás už déle znají zblízka jako dobrého chlapíka a vědí, že byste něco takového snad nikdy neudělal. Na úrovni celostátní je toto o poznání náročnější. Navíc tu nestačí jen dobře pracovat, ale je nutné to také „umět prodat“ přes média.

Když je regionální politik křesťanem, vnímá ho okolí spíš pozitivně nebo negativně?
Tak to se musíte zeptat toho okolí. Pokud jde o mé kolegy z jiných politických stran, vyplácí se mi, když je beru vážně a jsem otevřený. Někdy se mi pak začnou sami otevírat a vzniká mezi námi ovzduší důvěry. To překvapivě vůbec nestírá odlišnosti – právě naopak. Teprve osobní vztahy vytvářejí klima pro rozhovory, které naplno odhalují naše rozdílné pohledy na svět. Na své víře, hlavně ideálu bratrství, tak můžu v politice klidně stavět.

To ale asi bude trochu jinak v Čechách než na Moravě...
Od našich členů ze středních Čech a sudetských oblastí vím, že když se u nich v kraji nebo městě řekne lidovec, je to vlastně nadávka. Na moravském venkově je to trochu jinak. Věřící politici určitě v některých oblastech s nižší religiozitou zápasí se silnějšími předsudky.

Když jsou v zastupitelstvu křesťané, bývá spolupráce s církví, respektive farností lepší?
Snad každý z nás je hrdý na to, že může své farnosti či sboru nějak pomoci. A v KDU-ČSL je procento křesťanů zdaleka nejvyšší. V některých obcích však bylo potřeba například opravu kostela (ale i radnice) „takticky“ odložit, až jeho dezolátní stav začal vadit i těm, kdo do něj nechodí.

Na politiky se ve společnosti spíš nadává. Jak to je třeba v prostředí farnosti, v kostele, když sedí mezi lidmi? Jste tam dost pod drobnohledem...
Během studií na Lateránu v Římě mě jeden slovenský doktorand vyzbrojil poučkou: Politici jsou tu od toho, aby lidé měli na koho nadávat. Takže když už mi smysl schůzování opravdu uniká, tohle mě vždycky trochu upokojí a rozesměje. Jinak ale musím říct, že mě má velká brněnská farnost mile překvapuje. Jednak vím o konkrétních lidech, kteří se za mě i mé politikou zkoušené manželství modlí. A třeba před volbami do Evropského parlamentu přinesl farní zpravodaj rozhovor s jedním z farníků – předních kandidátů. Taková důvěra samozřejmě zavazuje a podpírá.

Obracejí se na vás lidé s problémy?
Obracejí, i když možná méně než na „praktičtěji“ zaměřené kolegy. Mám totiž v zastupitelstvu na starosti zahraniční komisi.

Je v politice těžší žít křesťanství ve srovnání s „běžnějšími“ profesemi?
Chápu politiku jako jednu z mnoha cest ke svatosti.

Je to tedy náročnější?
Líbí se mi realismus konstituce Gaudium et spes, která „žene“ povolané laiky do politiky a na druhou stranu konstatuje, že je to „obtížné a zároveň vznešené umění“. Mikuláš Lobkowicz kdesi napsal, že dobrá politika dnes vyžaduje kompetenci, jakou má zkušený vědec, usuzovací schopnost mudrce, rozhodnost průmyslového kapitána, prohnanost trhovce a nesobeckost světce... K tomu připočtěme mimořádně náročné slaďování profesního a rodinného života. Mohou mít mladí křesťané před sebou atraktivnější výzvu?

Co nesmí regionální politik, který je tak na očích, jak jste sám zmiňoval, nikdy udělat?
Dát si na Velký pátek v restauraci řízek (smích). Ale vážně: politik je silný tehdy, když je slabý. Solidní politik si je vědom vlastní nedostatečnosti, a proto trvale čerpá od lidí lepších než je sám. Běda tomu, kdo podlehne iluzi o vlastní výjimečnosti. Brzy totiž nemá co nabídnout, tedy kromě vlastního zbytnělého ega.

Proč by měl křesťan, který dělá regionální politiku, být členem nějaké strany? Říká se, že v komunální politice hraje hlavní roli osobnost...
Osobnost hraje na místní úrovni důležitou roli. Ovšem kvalitní osobnosti potřebují dobré zázemí. V rámci strany se také snadněji jedná na krajské či celostátní úrovni. A volič může při volbě zavedené strany očekávat, že ohlídá případné výstřelky konkrétního politika.

Hodně se mluví o identitě lidovců. Uvnitř vaší strany také probíhají dohady, zda má mít v názvu křesťanská. Proč by neměla?
Tato diskuse je pro KDU-ČSL velmi důležitá. Ať se to komu líbí nebo ne, veřejnost nás spojuje v dobrém i ve zlém s církvemi, zvláště s církví katolickou. Samozřejmě, že KDU-ČSL je na církvi nezávislá. Ale většina lidí na nás stejně klade nároky jako na křesťany v politice a nic víc nerozlišuje. Pokud chceme s tímto „sladkým údělem“ oslovit více voličů, pak bychom se měli víc než dosud inspirovat u těch osobností (laiků i kněží), k jejichž popularitě v české společnosti patří i to, že jsou poctivými křesťany.

Není nehlášení se ke křesťanství takový „postbolševický komplex“?
Hodně lidem možná nevoní slovo „křesťanská“ v našem názvu. Pokud by však vycítili, že se k němu nehlásíme, pak nás odsoudí (poprávu) dvojnásobně: Podívejte, jsou to křesťané a ještě se za to stydí. S tím komplexem máte kus pravdy, ale táhne se to snad už od Jiráska.
V odkazu na křešťanství se skrývá naše šance a základní rozlišovací znak. Jde jen o to, jakou tvář budeme jako křesťané v politice společnosti nastavovat – zda útočně fundamentalistickou, ustrašeně stydlivou nebo vlídně sebevědomou. Hodně tu spoléhám na uzdravující vanutí Ducha mezi veřejně angažovanými křesťany v církevních hnutích a studentských farnostech.

I ostatní strany mají v programech rodiny a sociální záležitosti. Co tedy znamená „lidová“ v názvu vaší strany?
Aktuálně odkazuje k Evropské lidové straně, k níž KDU-ČSL jako jediná parlamentní strana z Česka plně náleží. A kdo se někdy potkal s členy KDU-ČSL, třeba na tradičních lidoveckých plesech, tak ví, že jsme stranou obyčejných lidí. Není mezi námi moc těch, kdo by byli nějak nadprůměrně bohatí a nejsou zase mezi námi ani lidé, kteří by odmítali pracovat a žili jenom ze sociálních dávek. Většina našich členů jsou obyčejní lidé, kteří se kromě svého zaměstnání a rodiny navíc ještě starají o věci veřejné ve svých obcích a městech.


Ochrana vašeho soukromí je naší prioritou

Abyste mohli co nejlépe využívat služby portálu Církev.cz, včetně nakupování, používáme my a někteří naši partneři tzv. cookies (malé soubory uložené ve vašem webovém prohlížeči). Díky nim si například pamatujeme, zdali jste přihlášeni, vámi provedená a preferovaná nastavení, co máte v košíku, jak máte seřazené a vyfiltrované produkty apod.

Díky nim vám také nenabízíme nevhodnou reklamu a pomáhají nám v analýzách sloužících k dalšímu rozvoji portálu.

Potřebujeme však váš souhlas s jejich zpracováváním. Děkujeme, že nám ho dáte, a ujišťujeme vás, že se k vašim datům chováme maximálně zodpovědně v souladu s platnou legislativou