Pohostinnost srdce pro 70 žen

Vydání: 2006/45 Co se vaří a peče v klášterech, 7.11.2006, Autor: Gabriela Plačková

Příloha: Doma

Ženské hlasy se ozývají z chodeb i hlavního prostoru kostela svatého Vojtěcha v pražských Dejvicích. Kostelem se rozléhá zvuk kytary a zpěv. Probíhá zde totiž jednodenní Setkání pro manželky pořádané Centrem pro rodinu při Arcibiskupství pražském. Jeho tématem je Pohostinnost srdce. Kateřina Lachmanová, autorka knížky Vězení s klíčem uvnitř, ve své dopolední přednášce ženám připomíná také Ježíšova slova: „Co jste udělali z nejposlednějšímu z vás, mně jste udělali.“ Podle Lachmanové můžeme někdy druhého potěšit vlastním úsměvem, který se zdá být malým činem, ale zato k němu nepotřebujeme mít tučné konto. Přednášející upozorňuje na příběh biblické Marty, která pro své hosty sice připravovala spoustu pokrmů, ale již jí nezbývala síla věnovat se jim samotným. Přitom je důležité umět se v klidu posadit a dát svým hostům něco ze svého srdce. Jde o ochotu zabývat se trápením druhého, nejen ho vyslechnout a jít si po svých, ale udržet, je-li to třeba, jeho problém v hlavě a pomáhat třeba střelnou prosbou či modlitbou. Kateřina Lachmanová také připomíná důležitost nedělat rozdíly v lidech, kterým jsme ochotni pomáhat – těm, kteří jsou nám sympatičtější, se pomáhá snáze, ale my máme pomáhat bez rozdílu.

Raději den
„Na myšlenku pořádání takovýchto setkání nás přivedla mimo jiné zkušenost z manželských setkání pořádaných Živou rodinou. Jejich setkání jsou ale několikadenní a potkala jsem řadu žen, které si mi stěžovaly, že jejich manželé nechtějí na taková setkání jezdit, a tak nemají možnost se jich účastnit,“ říká paní Eva Jelínková, která před osmi lety začala Setkání pro manželky společně se Zdenou Hegerlíkovou pořádat. Setkání se konají dvakrát do roka a každé má své téma.
„Dnes přijelo zhruba sedmdesát žen, běžně se jich zde schází kolem padesátky. Více jich přijelo asi hlavně kvůli Katce, která má dopolední i odpolední přednášku,“ uvažuje Eva Jelínková. Původně byla setkání koncipována spíše pro ženy z Prahy a okolí, ale při práci ve skupinkách se ukázalo, že přicestovalo také několik žen z Brna či z dalších vzdálenějších míst. „Přijela nás sem celá skupinka a setkání se nám líbí. Nelitujeme své cesty sem, i když je dlouhá. Je to pro mne možnost odpočinout si od každodenní práce – mám šest dětí – a něco nového se dozvědět,“ říká paní Klára. Jednotlivé skupinky, vedené vždy jednou animátorkou, tvoří 8 – 10 žen. V jedné z nich ženy hovoří o vlastní zkušenosti s pohostinností a o problémech, které s ní mohou souviset. Na přetřes se tak například dostane problém se stanovováním hranic sobě i druhým. Ve skupince je většina žen středního věku. Počáteční plachost se postupně rozpouští a po jedenapůlhodinové diskusi si spolu ženy živě vyměňují své životní zkušenosti.

Umět říci ne
V chodbách přiléhajících k sálu se hovoří, na stolečcích leží různé knížky, brožurky a kazety, které si mohou účastnice setkání zakoupit. Ženy si dopřávají občerstvení, povídají si mezi sebou, jiné posedávají u jídla samy a přemýšlejí. Zaznívá smích a je cítit, že ženám je tu příjemně. „Já jsem dnes na setkání poprvé. Zaujalo mě téma a už první přednáška mi pomohla nahlížet na tuto věc zase trochu jinak. Člověk snadno ustrne a myslí si, že má již ve věcech jasno,“ říká paní Magdaléna. Během pauzy na oběd je možné navštívit zdejší prodejnu Karmelitánského nakladatelství či využít možnosti svátosti smíření. Obchůdek je přeplněný a prodavač sotva stíhá obsluhovat. Začátek odpolední přednášky se dokonce kvůli koupichtivým ženám o několik minut odkládá.
Opět se začíná zpěvem a hrou na kytaru, na niž zahrála Jana Svobodová ze Ztracené kapely a animátorka jedné ze skupinek. Vracíme se k tématu pohostinnosti srdce a Kateřina Lachmanová se v odpolední přednášce dostává právě k hranicím, které si člověk musí ve své ochotě a snaze pomáhat také stanovovat. Za své hranice zodpovídá každý sám a někdy se stává, že je má příliš veliké, někdy zas malé. Proto je třeba nalézat správnou míru. Naše „ne“ se někdy prý bojíme vyslovit z obavy, abychom druhým nezpůsobili bolest, ale neuvědomujeme si, že naše „způsobit bolest“ je něco jiného než „ublížit“. Zubař nám také někdy způsobí bolest, protože je to u ošetření nezbytné. Abychom sami mohli své blízké hostit dobrotou svého srdce, musíme se nejprve naučit přijímat dobrotu od Boha. Jak říká Kateřina Lachmanová: uvelebit se v Boží lásce. Protože pokud bude hořkost v našem srdci, nebudeme pohostinnosti schopni.
Odpoledne se chýlí ke konci. Po adoraci a mši svaté se ženy rozcházejí domů, kde je zase čeká běžný život s manžely a dětmi. Právě tam mohou začít uvádět v život, co během této soboty načerpaly. Sdílet článek na: 

Sekce: Doma, Přílohy, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 38 19. – 25. září 2017

Fatimské poselství putuje Českem

Na tři týdny se k nám po padesáti letech vrací socha Panny Marie Fatimské, kterou biskupové dovezli z národní pouti do Fatimy. Poutě do Portugalska se na sté výročí zjevení…

celý článek


Na fatimské světlo nezapomenete

Do Českomoravské Fatimy v Koclířově zamíří na počátku října i hosté z Portugalska. „Fatima je jen zdůraznění některých stránek evangelia,“ říká v rozhovoru…

celý článek


Tajemství Nejsvětějšího Salvátora

Na konci roku 1989 jsem po jedenácti letech kněžského působení „v ilegalitě“ navrhl kardinálu Tomáškovi, že obnovím pastoraci vysokoškoláků v pražském kostele Nejsvětějšího…

celý článek


Zahajujeme předvolební seriál

Přestože mu ještě není padesát, je nejzkušenějším českým poslancem. V Parlamentu zasedá s krátkou přestávkou od roku 1990 – nejprve za Křesťansko-demokratickou stranu,…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay