Pohostinnost srdce pro 70 žen

Vydání: 2006/45 Co se vaří a peče v klášterech, 7.11.2006, Autor: Gabriela Plačková

Příloha: Doma

Ženské hlasy se ozývají z chodeb i hlavního prostoru kostela svatého Vojtěcha v pražských Dejvicích. Kostelem se rozléhá zvuk kytary a zpěv. Probíhá zde totiž jednodenní Setkání pro manželky pořádané Centrem pro rodinu při Arcibiskupství pražském. Jeho tématem je Pohostinnost srdce. Kateřina Lachmanová, autorka knížky Vězení s klíčem uvnitř, ve své dopolední přednášce ženám připomíná také Ježíšova slova: „Co jste udělali z nejposlednějšímu z vás, mně jste udělali.“ Podle Lachmanové můžeme někdy druhého potěšit vlastním úsměvem, který se zdá být malým činem, ale zato k němu nepotřebujeme mít tučné konto. Přednášející upozorňuje na příběh biblické Marty, která pro své hosty sice připravovala spoustu pokrmů, ale již jí nezbývala síla věnovat se jim samotným. Přitom je důležité umět se v klidu posadit a dát svým hostům něco ze svého srdce. Jde o ochotu zabývat se trápením druhého, nejen ho vyslechnout a jít si po svých, ale udržet, je-li to třeba, jeho problém v hlavě a pomáhat třeba střelnou prosbou či modlitbou. Kateřina Lachmanová také připomíná důležitost nedělat rozdíly v lidech, kterým jsme ochotni pomáhat – těm, kteří jsou nám sympatičtější, se pomáhá snáze, ale my máme pomáhat bez rozdílu.

Raději den
„Na myšlenku pořádání takovýchto setkání nás přivedla mimo jiné zkušenost z manželských setkání pořádaných Živou rodinou. Jejich setkání jsou ale několikadenní a potkala jsem řadu žen, které si mi stěžovaly, že jejich manželé nechtějí na taková setkání jezdit, a tak nemají možnost se jich účastnit,“ říká paní Eva Jelínková, která před osmi lety začala Setkání pro manželky společně se Zdenou Hegerlíkovou pořádat. Setkání se konají dvakrát do roka a každé má své téma.
„Dnes přijelo zhruba sedmdesát žen, běžně se jich zde schází kolem padesátky. Více jich přijelo asi hlavně kvůli Katce, která má dopolední i odpolední přednášku,“ uvažuje Eva Jelínková. Původně byla setkání koncipována spíše pro ženy z Prahy a okolí, ale při práci ve skupinkách se ukázalo, že přicestovalo také několik žen z Brna či z dalších vzdálenějších míst. „Přijela nás sem celá skupinka a setkání se nám líbí. Nelitujeme své cesty sem, i když je dlouhá. Je to pro mne možnost odpočinout si od každodenní práce – mám šest dětí – a něco nového se dozvědět,“ říká paní Klára. Jednotlivé skupinky, vedené vždy jednou animátorkou, tvoří 8 – 10 žen. V jedné z nich ženy hovoří o vlastní zkušenosti s pohostinností a o problémech, které s ní mohou souviset. Na přetřes se tak například dostane problém se stanovováním hranic sobě i druhým. Ve skupince je většina žen středního věku. Počáteční plachost se postupně rozpouští a po jedenapůlhodinové diskusi si spolu ženy živě vyměňují své životní zkušenosti.

Umět říci ne
V chodbách přiléhajících k sálu se hovoří, na stolečcích leží různé knížky, brožurky a kazety, které si mohou účastnice setkání zakoupit. Ženy si dopřávají občerstvení, povídají si mezi sebou, jiné posedávají u jídla samy a přemýšlejí. Zaznívá smích a je cítit, že ženám je tu příjemně. „Já jsem dnes na setkání poprvé. Zaujalo mě téma a už první přednáška mi pomohla nahlížet na tuto věc zase trochu jinak. Člověk snadno ustrne a myslí si, že má již ve věcech jasno,“ říká paní Magdaléna. Během pauzy na oběd je možné navštívit zdejší prodejnu Karmelitánského nakladatelství či využít možnosti svátosti smíření. Obchůdek je přeplněný a prodavač sotva stíhá obsluhovat. Začátek odpolední přednášky se dokonce kvůli koupichtivým ženám o několik minut odkládá.
Opět se začíná zpěvem a hrou na kytaru, na niž zahrála Jana Svobodová ze Ztracené kapely a animátorka jedné ze skupinek. Vracíme se k tématu pohostinnosti srdce a Kateřina Lachmanová se v odpolední přednášce dostává právě k hranicím, které si člověk musí ve své ochotě a snaze pomáhat také stanovovat. Za své hranice zodpovídá každý sám a někdy se stává, že je má příliš veliké, někdy zas malé. Proto je třeba nalézat správnou míru. Naše „ne“ se někdy prý bojíme vyslovit z obavy, abychom druhým nezpůsobili bolest, ale neuvědomujeme si, že naše „způsobit bolest“ je něco jiného než „ublížit“. Zubař nám také někdy způsobí bolest, protože je to u ošetření nezbytné. Abychom sami mohli své blízké hostit dobrotou svého srdce, musíme se nejprve naučit přijímat dobrotu od Boha. Jak říká Kateřina Lachmanová: uvelebit se v Boží lásce. Protože pokud bude hořkost v našem srdci, nebudeme pohostinnosti schopni.
Odpoledne se chýlí ke konci. Po adoraci a mši svaté se ženy rozcházejí domů, kde je zase čeká běžný život s manžely a dětmi. Právě tam mohou začít uvádět v život, co během této soboty načerpaly. Sdílet článek na: 

Sekce: Doma, Přílohy, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 50 12. – 18. prosince 2017

Kudy putuje Betlémské světlo?

Už tuto neděli zamíří Betlémské světlo z Vídně a Lince do České republiky. Rozvezou ho skauti. Přinášíme i příběh dvanáctiletého Rakušana Tobiase Flachnera, který…

celý článek


Svěřit se do Božích rukou

Už jen za pár dnů uslyšíme během půlnoční mše vyprávění z Lukášova evangelia o tom, jak se betlémských pastýřů „zmocnila velká bázeň“, když jim anděl Páně…

celý článek


Aby se i dospělí divili...

„Pod stromek bych chtěl lego, tablet a mobil,“ žádá si kluk. „V žádném případě!“ vyděsí se maminka, načež pořídí všechno – a k tomu ještě něco nepotřebného,…

celý článek


DARUJTE KATOLICKÝ TÝDENÍK

Už začínáte přemýšlet nad dárky pod stromeček? Tím naším můžete povznášet, inspirovat a (in)formovat po celý rok!

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay