Pohádky se špatným koncem, nebo se směšným ďáblem?

Vydání: 2011/30 Ďábel v pohádkách, 20.7.2011, Autor: Aleš Palán

„Dnes už to není, co to bývalo,“ povzdechne si čas od času mnohý pamětník a dodá: „Za mého mládí to bylo něco onačejšího.“ Může mít na mysli kvalitu zednických prací našich řemeslníků, ohleduplnost nejmladší generace při cestování hromadnou dopravou nebo cenu půllitru piva. Ale mohl by mluvit i o pojetí čerta v dětské literatuře. Ani on už zkrátka není takový, jaký kdysi býval…

Možná to jeden čas pedagogové a autoři knih pro mládež trochu přeháněli: ďábel byl vykreslován výhradně v těch nejtemnějších barvách, bez odstínů a možnosti, aby čtenář zlo sám odhalil. Zlo bylo vždy principiální, jasně rozpoznatelné, mělo děsit a varovat – nic jiného se od něj v literárním zpracování neočekávalo. V pohádkách a knihách pro děti už tuplem ne. V těchto příbězích bylo jasně dané, že zaplést se se zlem se nevyplácí, z jeho sevření se už člověk sám nedostane. Nenechme se mýlit pohádkami Boženy Němcové a dalšími, které dnes pokládáme za klasické. I ty už byly často jejich pisateli upravované, aby byly přijatelnější pro měšťanské publikum. (A nedělo se to jen v českém prostředí, ale například i ve Francii.) Pohádky a příběhy, které se vyprávěly za dlouhých večerů ve vesnických staveních, ve své autentické podobě opravdu často děsily – a nejednou končily špatně. Člověk se v takovém příběhu zapletl se zlem, třeba nechtě, a jeho duše propadla peklu – nepřišlo žádné vysvobození na poslední chvíli. Opravdu zbýval jen pláč a skřípění zubů?

Ukázat linii mezi dobrým a zlým

Kam se dnes ten pohádkový archetyp zla poděl? V populárním filmu čertík trapně poskakuje, pitvoří se, koktá a je všem pro smích. Chvílemi dokonce budí soucit – považte: člověku je líto ďábla! Kdo má trochu pod čepicí, dostane se na kobylku i mnohému čertovi ze starší literatury. Hloupý Honza nepřechytračí jen pana krále, ale i vládce podzemní říše. Všem jim vytře zrak a ukáže, že našinec si vždycky poradí. Skutečně vždycky? Co je smyslem dětských knížek, pokud se v této úvaze pohybujeme v polaritě dobro – zlo? Upozornit na hrozící nebezpečí, nebo spíš povzbudit důvěru ve vlastní schopnosti? Jasně ukázat linii mezi dobrým a zlým, nebo spíš čtenáře přivést k tomu, aby si začal uvědomovat, že tato hranice bývá někdy hodně porézní a nejednoznačná? Na tyto a další otázky se pokoušíme odpovědět na této dvoustránce. Zabýváme se jimi z pohledu autora dětské literatury, teologa, psychologa a samozřejmě i čtenáře a posluchače. Vykročme tedy na výpravu za zlem – naštěstí jen tím, jak je prezentováno v dětské literatuře.

Sdílet článek na: 

Sekce: Téma, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 25 19. – 25. června 2018

Chudoba hrozí pětině mladých lidí

Pětinu mladých lidí v Česku, což je asi 300 tisíc, ohrožuje chudoba. Vyplývá to z průzkumu, který pro Charitu ČR a Českou biskupskou konferenci zpracovala agentura Median.…

celý článek


Pane, nauč nás modlit se

Aktuální téma Katolického týdeníku se z různých úhlů věnuje modlitbě a jazyku. Skrze oboje bychom měli duchovně růst. Pro sebe i pro ty, které máme rádi a kterým sloužíme.

celý článek


Do Panamy k Jezulátku

Jaké to bude v Panamě? Setkání mládeže s papežem se tam sice uskuteční až příští rok, ale vedoucí Sekce pro mládež P. Kamil Strak začal minulý týden přípravy přímo…

celý článek


Italové si vždycky nějak pomohou

Diplomat a bývalý arcibiskup Trenta (Tridentu) LUIGI BRESSAN nedávno navštívil Prahu spolu se stovkou obyvatel severoitalského horského regionu v údolí Valle di Ledro. Přijeli…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2018

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay