Podívej, mami, co jsme s tátou udělali...

Vydání: 2007/50 Role můžu v adventu, 11.12.2007, Autor: Jakub Hučín

Změny ve fungování mužů kolem vánočních svátků nelze příliš oddělit od toho, co je pro současné rodiny typické obecně: snaha zapojit muže častěji do veškerého dění v rodině, přiblížit víc muže-otce dětem a jejich výchově, téměř kompletní zaměnitelnost mužsko-ženských rolí v rodině. Protože tyto situace na muže vytvářejí větší tlak a vyžadují po nich, aby se této nové roli přizpůsobili, mnozí se snaží z podobných situací vykroutit a utéci. Zůstávají potom jako pozorovatelé zpovzdálí, aniž by věděli, co mají vlastně dělat.

Postmoderní doba nemilosrdně zbavuje muže jejich role na všech frontách – už nejsou ti jediní živitelé a ochránci rodiny, nemusí vykonávat tvrdé práce, aby zajistili rodinu. O zajištění rodiny se rovnoměrně dělí se svými ženami a zbytek doplní služby, které si lze koupit. Ztrácí tak svoji tradiční identitu a řada z nich by na otázku „Jaká je role muže v dnešní společnosti?“ ani nedokázala najít uspokojivou odpověď.
Podobně je tomu i během vánočních příprav a slavení. Pořídit stromeček dokáže žena stejně jako muž, zabít a vykuchat kapra není třeba, neboť ho takto připraveného lze již koupit, pečení a vaření se mužů moc netýká, takže vlastně neexistuje žádná typicky mužská vánoční činnost. Většina z nich proto jen čeká na pokyny svých manželek a dělá to, co je zrovna potřeba: odtáhnout plné nákupní tašky z obchodu domů, umýt okna (to vlastně potřeba není, mytí oken je v zimě naprosto nelogické, přesto se tento „vánoční zvyk“ v mnoha rodinách stále drží) a vygruntovat, vzít děti ven na procházku, aby se nepletly v kuchyni, postavit a ozdobit s dětmi stromeček a udělat vánoční výzdobu, zamíchat bramborový salát a tak dále.
Na první pohled jsou i zde muži vesměs ztraceni – nejsou pevně ukotveni v žádné obvyklé roli. Někteří jsou v těchto situacích ztraceni i na druhý a třetí pohled, protože v nich nedokáží najít nic, co by jim bylo blízké a vlastní. Ti skončí jako vykonavatelé manželčiných přání, aniž by je chtěli jakkoli znehodnocovat či zesměšňovat – prostě pomáhají, kde je potřeba, a někteří i s dobrým pocitem, že se díky jejich pomoci daří zorganizovat svátky docela dobře. Takových mužů není málo, ale je třeba říci, že v dnešní době postupně ubývají. Tato pozice byla pro muže typická zejména v 80. a 90. letech minulého století. Čím víc se ale v současnosti mluví o krizi mužské role a o tom, jak se muži snaží najít své místo v rodině, tím víc forem typicky mužského zapojování do rodinného života (včetně toho předvánočního a vánočního) se objevuje.

PROŽÍT NĚCO S TÁTOU
Rád bych uvedl dvě oblasti, v nichž se mnozí muži našli a ve kterých je ženy dokáží jen těžko zastoupit. První souvisí s mužským smyslem pro akci a dobrodružství a druhá s mužskou hravostí. Jeden z výzkumů, který u nás kdysi proběhl a který byl zaměřen právě na mužskou pozici v rodině, ukázal, že harmonické a spokojené rodiny bývají ty, v nichž muži-otcové dokážou pro rodinu naplánovat zajímavý a smysluplný způsob trávení volného času. A toto je právě oblast, která přichází ke slovu během vánočních svátků – jednak je žena-matka obvykle zaujatá jinými věcmi, než je naplňování volného času pro rodinu (mám na mysli zejména děti, které mají volného času hodně), a jednak je tato situace ideální pro to, aby děti mohly něco prožít právě s tátou. A pokud tátové dokáží dát prostor své fantazii a vymyslet nějakou zajímavou výpravu (od muzea až po zříceninu zasypanou sněhem), zprostředkují dětem intenzivní zážitky a své ženě umožní mít i prostor pro sebe. Mužská hravost přichází ke slovu tam, kde je možné vánoční přípravy nějak zajímavě technicky vylepšit. Je známo, že muži si rádi hrají se světélky nebo se zvuky – patří sem zazvonění Ježíška, když jsou všichni u večeře, pohybující se betlém, různě se rozsvěcující světélka... A zase mnohé z toho mohou připravovat muži-otcové spolu s dětmi. Netřeba zdůrazňovat, že dobré plody takového „společného hraní“ nese zejména spolupráce otec-syn: utužuje vzájemný vztah (pocit, že „my chlapi“ tady něco spolu kutíme), vzor takového otce pomáhá vytvářet mužskou identitu synka, a ten se může i něco praktického přiučit. To, že jsou chvíle strávené jen s tátou pro děti velmi důležité, je vidět i z toho, že děti mamince vždycky nadšeně vypráví o tom, kde s tátou byli nebo co společně vyrobili.

Za barevnější Vánoce
Na závěr bych rád uvedl ještě jednu oblast, kde se v poslední době muži čím dál víc ukazují ve své typické a nezaměnitelné pozici. Souvisí to s hledáním mužské spirituality. Protože jsou obvyklými návštěvníky kostela spíše ženy, nemají děti moc šancí vidět, jak víru prožívá muž, který svůj osobní vztah k Bohu většinou ukrývá v srdci, aniž o tom s okolím mluví nebo to dává nějak najevo. A pokud děti vidí tátu, jak se modlí u jeslí nebo jak zpívá koledy, nebo dokonce v chrámovém sboru, je to pro ně silný zážitek, protože táta nezpívá tak často – takže to už něco znamená. Mám teď před očima jednoho přítele, s nímž jsem jednou zpíval v jakémsi kostelním sboru a on s sebou vzal na vánoční bohoslužbu svého asi sedmiletého synka. Ten z něj po celou dobu nespustil zrak a s očima navrch hlavy se díval, jak táta ve vymrzlém kostele zpívá. Troufnu si tvrdit, že právě tento okamžik mu dal zakusit Vánoce jako něco hodně důležitého a vážného, neboť viděl, jak je táta bere vážně. Těžko říct, jestli muži budou mít někdy svou velkou vánoční roli, osobně si myslím, že ne. Přesto mohou tento čas okořenit něčím, co je typicky mužské – mužským dobrodružstvím, hravostí, ale i vážností. Prožitek dětí a celé rodiny je pak o to barevnější.


Sdílet článek na: 

Sekce: Téma, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 38 19. – 25. září 2017

Fatimské poselství putuje Českem

Na tři týdny se k nám po padesáti letech vrací socha Panny Marie Fatimské, kterou biskupové dovezli z národní pouti do Fatimy. Poutě do Portugalska se na sté výročí zjevení…

celý článek


Na fatimské světlo nezapomenete

Do Českomoravské Fatimy v Koclířově zamíří na počátku října i hosté z Portugalska. „Fatima je jen zdůraznění některých stránek evangelia,“ říká v rozhovoru…

celý článek


Tajemství Nejsvětějšího Salvátora

Na konci roku 1989 jsem po jedenácti letech kněžského působení „v ilegalitě“ navrhl kardinálu Tomáškovi, že obnovím pastoraci vysokoškoláků v pražském kostele Nejsvětějšího…

celý článek


Zahajujeme předvolební seriál

Přestože mu ještě není padesát, je nejzkušenějším českým poslancem. V Parlamentu zasedá s krátkou přestávkou od roku 1990 – nejprve za Křesťansko-demokratickou stranu,…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay