Pocta svatému Athanasiovi

Vydání: 2007/36 Kněží v důchodu, 4.9.2007

Příloha: Perspektivy

Koncem června vyzdvihl Benedikt XVI. při své generální audi enci zásluhy Athanasia (nar. kol. roku 300), kněze, biskupského sekretáře a posléze biskupa v Alexandrii, metropoli Egypta, který byl tehdy římskou provincií. Jeho jméno bývalo nehezky zčeštěno na „Atanáše“. Doslova znamená „nesmrtelný“. Athanasios věnoval celý svůj život oponování a pranýřování tzv. arianismu, učení, podle kterého Kristus má jen jednu přirozenost, lidskou. Doplatil na to několikerým vyhnanstvím.
Začal už v roce 325 na prvním „ekumenickém“ koncilu v maloasijské Nicei (Nikáji). Každou neděli nahlas recitujeme „nicejsko-cařihradské krédo“, říká se mu též „athanasiánské“ (tomu kratšímu se říká „apoštolské“). Říkáme tam slova „jedné podstaty s Otcem“ (řecky „homoúsios“). Ani si neuvědomujeme, že se odříkáme starého christologického bludu. Tím méně, že tento blud má tuhou životnost – dokonce i v myslích samotných křesťanů – dodnes. Přijmout zvěst, že do osoby Kristovy se vtělil sám Bůh, Stvořitel nebe a země, je pro mnohé „tvrdou řečí“, pro Židy rouháním, pro Řeky bláznovstvím. Když to sdělil Pavel Řekům na athénském Areopágu, opáčili mu diplomaticky, že si ho poslechnou zas „někdy jindy“. V kolika myslích dnešních současníků, i těch pokřtěných, vězí právě takový Řek?
Nikájský koncil tehdy svolal císař Konstantin. Ten, který učinil křesťanství oficiálním náboženstvím svého impéria. Zasadil se o jednotu trůnu a oltáře, proto sklízí dodnes vděk jedněch, ale výhrady druhých. Zdá se, že mu šlo nejen o křesťanství, ale také (možná dokonce víc) o stabilitu říše. Tím spíše jeho synu, Konstantinu II. Arianismus se světské vrchnosti jevil jako jednodušší, pochopitelnější, přijatelnější. Athanasios proto okusil i její nepřízeň. Arianismus proto znepokojoval starou církev ještě mnoho století. Zejména prý nově pokřtěné končiny v Evropě.
K novému životu ho vzkřísilo osvícenství, moderna. Ariánské pojetí k nám doléhá nejen ze spisů Ernesta Renana aj., ale i z populárního muzikálu Jesus Christ – Superstar. Hlásí se k němu nejeden z našich bližních, který chce jít s dobou a blahovolně nepopírá historickou existenci Ježíše z Nazareta. Nihil novum sub sole – nic nového pod sluncem.
od Sdílet článek na: 

Sekce: Perspektivy, Přílohy, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 42 17. – 23. října 2017

Olomouc má nové pomocné biskupy

Mohutný potlesk zněl v sobotu olomouckým dómem. Věřící tak děkovali za vysvěcení nových pomocných biskupů Antonína Baslera a Josefa Nuzíka.

celý článek


Bohoslužby i z horských hřebenů

Sledovat mši svatou „na dálku“ umožňuje také televize Noe a Radio Proglas. Obě stanice nabízejí přímé přenosy několikrát do týdne.

celý článek


Křesťan a demokracie

Jak posílit demokracii v nejisté době? Co mohou křesťané, zvláště křesťanští politici, udělat pro posílení demokracie? Nad těmito otázkami se zamýšlí Iveta Radičová,…

celý článek


Latina je výrazem jednoty

Má jedno nezpochybnitelné prvenství. Je vůbec první ženou, která před čtyřiceti lety začala učit na české katolické teologické fakultě. Aktivity Markéty Koronthályové…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay