Pocta svatému Athanasiovi

Vydání: 2007/36 Kněží v důchodu, 4.9.2007

Příloha: Perspektivy

Koncem června vyzdvihl Benedikt XVI. při své generální audi enci zásluhy Athanasia (nar. kol. roku 300), kněze, biskupského sekretáře a posléze biskupa v Alexandrii, metropoli Egypta, který byl tehdy římskou provincií. Jeho jméno bývalo nehezky zčeštěno na „Atanáše“. Doslova znamená „nesmrtelný“. Athanasios věnoval celý svůj život oponování a pranýřování tzv. arianismu, učení, podle kterého Kristus má jen jednu přirozenost, lidskou. Doplatil na to několikerým vyhnanstvím.
Začal už v roce 325 na prvním „ekumenickém“ koncilu v maloasijské Nicei (Nikáji). Každou neděli nahlas recitujeme „nicejsko-cařihradské krédo“, říká se mu též „athanasiánské“ (tomu kratšímu se říká „apoštolské“). Říkáme tam slova „jedné podstaty s Otcem“ (řecky „homoúsios“). Ani si neuvědomujeme, že se odříkáme starého christologického bludu. Tím méně, že tento blud má tuhou životnost – dokonce i v myslích samotných křesťanů – dodnes. Přijmout zvěst, že do osoby Kristovy se vtělil sám Bůh, Stvořitel nebe a země, je pro mnohé „tvrdou řečí“, pro Židy rouháním, pro Řeky bláznovstvím. Když to sdělil Pavel Řekům na athénském Areopágu, opáčili mu diplomaticky, že si ho poslechnou zas „někdy jindy“. V kolika myslích dnešních současníků, i těch pokřtěných, vězí právě takový Řek?
Nikájský koncil tehdy svolal císař Konstantin. Ten, který učinil křesťanství oficiálním náboženstvím svého impéria. Zasadil se o jednotu trůnu a oltáře, proto sklízí dodnes vděk jedněch, ale výhrady druhých. Zdá se, že mu šlo nejen o křesťanství, ale také (možná dokonce víc) o stabilitu říše. Tím spíše jeho synu, Konstantinu II. Arianismus se světské vrchnosti jevil jako jednodušší, pochopitelnější, přijatelnější. Athanasios proto okusil i její nepřízeň. Arianismus proto znepokojoval starou církev ještě mnoho století. Zejména prý nově pokřtěné končiny v Evropě.
K novému životu ho vzkřísilo osvícenství, moderna. Ariánské pojetí k nám doléhá nejen ze spisů Ernesta Renana aj., ale i z populárního muzikálu Jesus Christ – Superstar. Hlásí se k němu nejeden z našich bližních, který chce jít s dobou a blahovolně nepopírá historickou existenci Ježíše z Nazareta. Nihil novum sub sole – nic nového pod sluncem.
od Sdílet článek na: 

Sekce: Perspektivy, Přílohy, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 50 11. – 17. prosince 2018

Nuncius začal svou misi

Ve čtvrtek předal své pověřovací listiny prezidentu Zemanovi a hned další den se vydal mezi novináře i ze světských médií. Minulý pátek tak nový papežský velvyslanec,…

celý článek


Alžírští mučedníci propojili světy víry

Na devatenáct nových blahoslavených z pěti různých národů se může církev obracet od 8. prosince. V tento den papežský legát kardinál Becciu beatifikoval v severoalžírském…

celý článek


Je to, co vlastníme, vážně „naše“?

Jsme v pokušení zesvětšťovat advent i Vánoce a trávit je konzumně. Na druhou stranu vidíme bídu i v naší zemi – pracující za minimální mzdu nebo oběti exekucí. „Nerodí…

celý článek


DARUJTE KATOLICKÝ TÝDENÍK

Už začínáte přemýšlet nad dárky pod stromeček? Tím naším můžete povznášet, inspirovat a (in)formovat po celý rok!

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2018

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay