Pocta svatému Athanasiovi

Vydání: 2007/36 Kněží v důchodu, 4.9.2007

Příloha: Perspektivy

Koncem června vyzdvihl Benedikt XVI. při své generální audi enci zásluhy Athanasia (nar. kol. roku 300), kněze, biskupského sekretáře a posléze biskupa v Alexandrii, metropoli Egypta, který byl tehdy římskou provincií. Jeho jméno bývalo nehezky zčeštěno na „Atanáše“. Doslova znamená „nesmrtelný“. Athanasios věnoval celý svůj život oponování a pranýřování tzv. arianismu, učení, podle kterého Kristus má jen jednu přirozenost, lidskou. Doplatil na to několikerým vyhnanstvím.
Začal už v roce 325 na prvním „ekumenickém“ koncilu v maloasijské Nicei (Nikáji). Každou neděli nahlas recitujeme „nicejsko-cařihradské krédo“, říká se mu též „athanasiánské“ (tomu kratšímu se říká „apoštolské“). Říkáme tam slova „jedné podstaty s Otcem“ (řecky „homoúsios“). Ani si neuvědomujeme, že se odříkáme starého christologického bludu. Tím méně, že tento blud má tuhou životnost – dokonce i v myslích samotných křesťanů – dodnes. Přijmout zvěst, že do osoby Kristovy se vtělil sám Bůh, Stvořitel nebe a země, je pro mnohé „tvrdou řečí“, pro Židy rouháním, pro Řeky bláznovstvím. Když to sdělil Pavel Řekům na athénském Areopágu, opáčili mu diplomaticky, že si ho poslechnou zas „někdy jindy“. V kolika myslích dnešních současníků, i těch pokřtěných, vězí právě takový Řek?
Nikájský koncil tehdy svolal císař Konstantin. Ten, který učinil křesťanství oficiálním náboženstvím svého impéria. Zasadil se o jednotu trůnu a oltáře, proto sklízí dodnes vděk jedněch, ale výhrady druhých. Zdá se, že mu šlo nejen o křesťanství, ale také (možná dokonce víc) o stabilitu říše. Tím spíše jeho synu, Konstantinu II. Arianismus se světské vrchnosti jevil jako jednodušší, pochopitelnější, přijatelnější. Athanasios proto okusil i její nepřízeň. Arianismus proto znepokojoval starou církev ještě mnoho století. Zejména prý nově pokřtěné končiny v Evropě.
K novému životu ho vzkřísilo osvícenství, moderna. Ariánské pojetí k nám doléhá nejen ze spisů Ernesta Renana aj., ale i z populárního muzikálu Jesus Christ – Superstar. Hlásí se k němu nejeden z našich bližních, který chce jít s dobou a blahovolně nepopírá historickou existenci Ježíše z Nazareta. Nihil novum sub sole – nic nového pod sluncem.
od Sdílet článek na: 

Sekce: Perspektivy, Přílohy, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 17 24. – 30. dubna 2018

Kardinál Josef Beran už je doma

Kardinál Josef Beran je po více než půl století zpátky doma. Přivítaly ho zvony chrámů v celé republice. Ze země odjel v roce 1965, ale ve své svatovítské katedrále…

celý článek


Studenti se na Velehradě zabývali odpovědností

Více než šest set mladých lidí přijalo minulý týden pozvání na Studentský Velehrad. Setkání, které od čtvrtka do neděle na poutním místě už počtrnácté uspořádalo…

celý článek


Desátá Noc kostelů už za měsíc

Jubilejní Noc kostelů se v českých a moravských diecézích uskuteční už za necelý měsíc. Brány chrámů se otevřou v pátek 25. května. Právě v těchto dnech se připravují…

celý článek


Selhání, za které platíme dodnes

Kdysi filipo-jakubská noc, nedávno Vatra míru, dnes „pálení čarodějnic“. Poslední označení v sobě skrývá historii, na niž bychom neměli zapomenout a na kterou se…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2018

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay