26. března–1. dubna 2024
Aktuální
vydání
13
Předchozí vydání
Hledat
Archivní článek

Plná katedrála uctila Karla IV.

17. 5. 2016

|
Tisk
|

Vyvrcholením oslav 700 let od narození Karla IV. se stala sobotní bohoslužba v katedrále sv. Víta, které se zúčastnili představitelé státu, církví i několika evropských panovnických rodů. Poselství s požehnáním zaslal i papež František.

Vydání: 2016/21 Plná katedrála uctila Karla IV., 17.5.2016, Autor: Jiří Prinz


Karel IV. podle dochovaných zpráv miloval obřady. Ten, který se odehrál v sobotu ve svatovítské katedrále, by se mu jistě také líbil. Nechyběly davy přihlížejících, svatováclavská koruna a obřadní svatováclavský meč, ale i žijící příbuzní panovníka (Jindřich I. – velkovévoda lucemburský, Albert II. – kníže monacký, či Alois – princ lichtenštejnský), představitelé státu a biskupové ze zemí spjatých s karlovskou tradicí. Papež zaslal pozdrav, ve kterém naší zemi popřál, aby „křesťanské svědectví osvíceného panovníka inspirovalo k úsilí o hledání skutečného společného dobra“.
Na účastníky udělala slavná bohoslužba a oslavy kulatého výročí narození „Otce vlasti“ dojem. „Jako by si oslavy svého narození režíroval sám Karel IV., napadlo mě. Tak krásně do sebe všechno zapadalo,“ zhodnotila atmosféru bohoslužby spolupracovnice kardinála Duky sr. Dominika Bohušová.
Ještě před mší svatou se v katedrále odehrála slavnostní ceremonie. Důstojníci Hradní stráže nesli hlavní symbol české státnosti – svatováclavskou korunu. Druhý obřad přišel na řadu před čtením evangelia. Kaplan Hradní stráže přinesl svatováclavský meč, který se ve středověku používal při korunovaci králů. Symbolizoval převzetí moci nad královstvím a v závěru korunovačního obřadu jím panovník pasoval nové rytíře.
Působivá liturgie
„Stal se velkým panovníkem proto, že nikdy nezapomínal, že sám bude souzen tím, kdo byl nespravedlivě odsouzen,“ prohlásil o Karlovi a jeho duchovním zázemí ve své homilii kardinál Dominik Duka, hlavní celebrant slavnostní bohoslužby. Její působivost umocňovaly i tóny Janáčkovy Glagolské mše, kterou provedla Filharmonie Hradec Králové. „Celá bohoslužba byl jeden velký, zcela mimořádný zážitek. Na mě osobně ale ze všeho nejvíce zapůsobilo, když se v závěru bohoslužby katedrálou rozlehly tóny státní hymny,“ shrnul své dojmy jeden z přítomných, Petr Fučík z tiskového odboru Kanceláře prezidenta republiky.
Kolem bohoslužby jinak panovala výjimečná bezpečností opatření. „Z bezpečnostního hlediska šlo o zcela mimořádnou akci. Musel jsem fotografovat sám, což bylo velice namáhavé. Normálně bych na akci takovéhoto formátu potřeboval mít k dispozici tři lidi,“ popsal své dojmy fotograf Roman Albrecht ze sdružení Člověk a víra, které dokumentuje křesťanské akce.

Panovník, který sloužil Bohu


Vážení hosté, bratři a sestry!
Vítám vás nejen zde, v katedrále, ale také u obrazovek České televize i rozhlasových přijímačů. V tomto nejvýznačnějším chrámu z těch, které Karel IV. zbudoval, sloužíme mši svatou jako poděkování Bohu za vše, co tento jeho služebník vykonal.
On sám je zde i pochován v královské kryptě poblíž hrobu svatého Václava. Do své rodné země se vrátil po pobytu u francouzského dvora. Tam získal nejen vzdělání, ale i budoucí manželku a také pevné přátelství s pozdějším papežem Klimentem VI. Po návratu do Čech začal krok za krokem uskutečňovat svůj velkorysý plán. V jeho středu stála Praha a v ní i tento chrám. Jeho cíl ale nebyl omezen na město a rodnou zemi. Stal se tak velkým panovníkem, že ovlivňoval celý tehdy známý svět.
Slyšeli jsme čtení ze starozákonní knihy Sírachovcovy a také slova žalmu. Je to jasná řeč, která vyústila v evangelium. To připomnělo opravdové spojení císaře Karla s Kristem. Podobenství o vinném keři a ratolestech pak v druhé rovině může být i narážkou na obnovu vinařství v naší zemi.
Karel IV. v sobě spojoval vysoké vzdělání a víru. Mluvit o něm jako o bigotním sběrateli ostatků může jen neznalý a nevzdělaný člověk. Karel si plně uvědomoval, co je Boží řád naplňující kosmos a odhalující sociální architektoniku spravedlivé společnosti. On sám se cítil jako dělník spolupracující na Božím díle, které má vyvrcholit v Novém Jeruzalémě. Chtěl, aby na něj Praha poukazovala. Proto vše, co budoval, pojal jako velkorysý symbol. Do detailu přesně určil rozestavení kostelů, polohu Nového Města i čas, kdy se má položit základní kvádr kamenného mostu.
Vše bylo vloženo do harmonie hvězdného nebe. Proto shromáždil celé množství ostatků světců podle popisu vítězné církve v Apokalypse svatého Jana. Praha měla být sídlem císařů a centrem jednotné křesťanské Evropy. Karel IV. své české království i město Prahu i svůj lid miloval a povznesl všemi způsoby. Není proto divu, že při svém pohřbu byl nazván Otcem vlasti.
Spolupráce státu a církve slouží všem
Císař Karel se postaral i o vše, co bylo třeba k úplné suverenitě českého království. Získal status arcibiskupství, tedy církevní autonomii. Založil v Praze univerzitu, a tak položil základy naší samostatnosti ve světě vědy. Dal zhotovit novou svatováclavskou korunu, a tak spojil českou státnost s kultem svatého Václava. Byl vědomým obnovitelem a zakladatelem cyrilometodějské tradice, jak o tom podává svědectví vyobrazení obou těchto světců a oltář v katedrále. Ve všem pak věrně následoval duchovní tradice naší vlasti. Jen jedenkrát se odchýlil. To když jeho právní kodex Maiestas Carolina nebyl přijat. Nerespektoval totiž zvykové právo dřívějších dob. Přesto se sám držel jednoho z jeho základních principů: Nový Jeruzalém jako nebeská polis je naplněním spravedlnosti, která vychází z odpuštění. Nikdy nezapomínal, že jednou sám bude souzen tím, kdo byl nespravedlivě odsouzen.
Stát jako nástroj pro fungování společnosti, církev pro řádný život ducha a mravů
Čas jeho vlády byl označen za zlatou dobu našich dějin. Bezpochyby se tak stalo proto, že Karel IV. v čele tohoto státu sloužil vždy Bohu a člověku. Jeho nejbližším rádcem a spolupracovníkem byl arcibiskup Arnošt z Pardubic. Ten zase věděl, že jako hlava místní církve slouží člověku a Bohu. Stojíme tak opět u zakladatelského činu: oba pochopili, že země i její lid potřebují jak stát jako nástroj pro fungování společnosti, tak také církev pro řádný život ducha a mravů. Jejich vzájemná spolupráce a naprostá absence sporů o vliv, majetek či moc vytvořila onu zlatou dobu. Dobu, která stála na spravedlivém uspořádání společnosti. To je pro nás i po sedmi staletích výzvou a závazkem. I dnes totiž mluvíme o kooperačním modelu soužití cír kve a státu v duchu ekumeny. Proto císař i arcibiskup zpívali verše Svatováclavského chorálu a dovolávali se tak přímluvy svatého Václava jako i my dnes.
Papežské pozdravení a požehnání účastníkům mše
Svatý Otec, papež František, se duchovně připojuje k účasti na oslavách církve a českého národa, které připomínají 700. výročí narození římského císaře a českého krále Karla IV., a posílá svůj srdečný pozdrav a přání všeho dobrého. Přeje, aby cenné lidské a křesťanské svědectví tohoto osvíceného panovníka, stále patrné v dějinách, v architektuře a umění města Prahy a celé země inspirovalo představitele veřejného života, občany a všechny věřící ke stále obnovovanému úsilí o hledání skutečného společného dobra.
Jeho svatost, když sám prosí o modlitbu na podporu své služby na Petrově stolci, ze srdce uděluje Vaší Eminenci, kněžím, přítomným přestavitelům veřejného života a všem věřícím shromážděným kolem eucharistického oltáře v této slavné katedrále, apoštolské požehnání.

Ochrana vašeho soukromí je naší prioritou

Abyste mohli co nejlépe využívat služby portálu Církev.cz, včetně nakupování, používáme my a někteří naši partneři tzv. cookies (malé soubory uložené ve vašem webovém prohlížeči). Díky nim si například pamatujeme, zdali jste přihlášeni, vámi provedená a preferovaná nastavení, co máte v košíku, jak máte seřazené a vyfiltrované produkty apod.

Díky nim vám také nenabízíme nevhodnou reklamu a pomáhají nám v analýzách sloužících k dalšímu rozvoji portálu.

Potřebujeme však váš souhlas s jejich zpracováváním. Děkujeme, že nám ho dáte, a ujišťujeme vás, že se k vašim datům chováme maximálně zodpovědně v souladu s platnou legislativou