Plenární sněm by měl pokračovat diecézními synodami

Vydání: 2005/33 Tchýně, 8.8.2005, Autor: Kateřina Regendová

Ve svém závěrečném usnesení vyzval plenární sněm diecézní biskupy, aby pokračovali ve sněmu formou diecézních synod. Na to jakým způsobem by měly tyto synody být svolány a co by mělo být jejich náplní, jsme se zeptali děkana pedagogické fakulty Technické univerzity v Liberci P. PhDr. Miloše Rabana ThD., který byl prvním sekretářem přípravné komise plenárního sněmu.

 

Kdo tyto synody může vyhlásit?

Diecézní synody jsou nejdůležitějším poradním orgánem diecézního biskupa. Jediní pravomocní činitelé, kteří je mohou svolat, jsou diecézní biskupové – například administrátor diecéze tak učinit nemůže.

Je možné vyhlásit i jiné synody než diecézní?

V církevní provincii lze svolat také provinční sněm. Ten může svolat jedině metropolita dané provincie (u nás tedy české nebo moravské) po projednání a s diecézními biskupy ve své provincii.

Na úrovni vikariátů pak existují víceméně pravidelné vikariátní konference. I když nemají oporu v kanonickém právu, jejich závěry se mohou stát podkladem pro diecézní synodu.

To vše by tedy mohlo následovat, pokud by byl zájem?

Sněmy a synody nejsou ani církevním právem ani právě skončeným plenárním sněmem přikazovány, nýbrž doporučovány. Mají být svolávány na základě potřeby místní církve. Synodalita je přirozenou a nedílnou složkou a potřebou života církve, proto věřím, že současný zájem o sněmovní společenství bude pokračovat a že mu budou i příslušní odpovědní představitelé v naší církvi vycházet vstříc.

V jakém časovém horizontu by podle vás měly být diecézní sněmy svolány?

Diecézní synody se mohou svolat kdykoli, ale měly by odpovědět na výzvu plenárního sněmu, proto by měly být svolány poté, co budou závěry plenárního sněmu schváleny Apoštolským stolcem. Vzhledem k tomu, že závěry jsou v souladu s kanonickým právem, dá se předpokládat, že i tento bod bude bez problémů schválen.

Kdy se dá předpokládat, že Řím schválí závěry sněmu?

Podle kanonického práva se má nyní předseda sněmu postarat o to, aby všechna akta sněmu byla správně zkorigována, přeložena a odeslána Apoštolskému stolci, který musí vše prozkoumat. To jistě potrvá několik měsíců.

Na čem by případné diecézní synody měly pracovat?

Na struktuře a charakteristice vlastní diecéze, na vlastní ekonomice, na personální situaci, na řešení otázek budoucnosti atd. Návrhy na témata se podávají na začátku sněmu – zvolí je členové sněmu a biskup.

Ale diecézní synody mají navazovat na plenární sněm.

Určitě by mezi náměty neměly chybět ty, které určuje plenární sněm. Zároveň se ale diecézní sněmy mají starat o vlastní partikulární právo, o vlastní problematiku. Výsledky, které posléze podepisuje biskup, jsou pak závazné a směrodatné pro celou diecézi.

Na příštím plenárním sněmu je třeba řešit konkrétním způsobem společný duchovní vztah k našim dějinám, vztah  naší církve ke státu, financování a správu naší církve a její partikulární právo. Skončený plenární sněm sice navrhuje delegovat formulaci partikulárního práva biskupské konferenci, ta však to může činit jen v omezené rovině kanonickým právem.

Neměla se ale tato témata řešit na právě skončeném sněmu?

Měla, ale neřešila se, protože si je sněm nekladl nebo je nedořešil. Nicméně jsou to témata, k jejichž řešení je plenární sněm kompetentní, a proto by také měly být tématy  příštího plenárního sněmu.

Chtěl byste něco dodat?

Touha po sněmovním společenství, tj. po zákonodárném sebeurčení místní církve, po společných diskusích, akcích a rozhodnutích a zejména po společném slavení s Hospodinem je nepřekonatelná, protože je to Boží vůle. Pokud bychom ji chtěli potlačit, mohlo by se nám to vymstít - ve frustraci a polarizaci naší církve a aktivních a horlivých věřících. Proto věřím, že život sněmovního společenství bude dříve či později pokračovat (doufám, že raději dříve než později) na všech úrovních: na diecézní, provinční, ale také na úrovni celé církve v naší republice. Sněmy nemají být nějakou výjimečností – patří k dávné historii naší církve a také mají být organickou a pravidelnou součástí jejího života. Proto bychom si teď neměli dát pohov na dalších sto let. Kromě toho se sněmovní synodalita nevyčerpává jenom na oficiálních úrovních, ale na jakýchkoli setkáních, shromážděních, konferencích a slaveních společenství církve. Sdílet článek na: 

Sekce: Odpovědny, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 3 15. – 21. ledna 2019

Panamské Jezulátko přivítalo Čechy

Panama přivítá na Světovém dni mládeže 22.–27. ledna více než 200 tisíc mladých lidí ze 155 zemí světa. Na místě jsou už čeští poutníci se dvěma biskupy.

celý článek


Tři králové v bance i v Senátu

Do Tříkrálové sbírky se stále častěji zapojují i firmy. Většina z nich zve koledníky, které vyšle Charita. V České spořitelně uspořádali sbírku sami zaměstnanci.…

celý článek


Jan Palach: Jak reagovala církev?

Palachův čin otřásl celou tehdejší společností. Reagovali na něj i představitelé církve – a to jak domácí, tak i světové.

celý článek


Karmelitky si staví klášter

Sestra karmelitka se zednickým kladívkem, kolečkem či za volantem traktoru. Takové obrázky lze spatřit v Drastech, osadě nedaleko Prahy. V prostorách bývalého statku tu roste…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2019

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay