Plenární sněm by měl pokračovat diecézními synodami

Vydání: 2005/33 Tchýně, 8.8.2005, Autor: Kateřina Regendová

Ve svém závěrečném usnesení vyzval plenární sněm diecézní biskupy, aby pokračovali ve sněmu formou diecézních synod. Na to jakým způsobem by měly tyto synody být svolány a co by mělo být jejich náplní, jsme se zeptali děkana pedagogické fakulty Technické univerzity v Liberci P. PhDr. Miloše Rabana ThD., který byl prvním sekretářem přípravné komise plenárního sněmu.

 

Kdo tyto synody může vyhlásit?

Diecézní synody jsou nejdůležitějším poradním orgánem diecézního biskupa. Jediní pravomocní činitelé, kteří je mohou svolat, jsou diecézní biskupové – například administrátor diecéze tak učinit nemůže.

Je možné vyhlásit i jiné synody než diecézní?

V církevní provincii lze svolat také provinční sněm. Ten může svolat jedině metropolita dané provincie (u nás tedy české nebo moravské) po projednání a s diecézními biskupy ve své provincii.

Na úrovni vikariátů pak existují víceméně pravidelné vikariátní konference. I když nemají oporu v kanonickém právu, jejich závěry se mohou stát podkladem pro diecézní synodu.

To vše by tedy mohlo následovat, pokud by byl zájem?

Sněmy a synody nejsou ani církevním právem ani právě skončeným plenárním sněmem přikazovány, nýbrž doporučovány. Mají být svolávány na základě potřeby místní církve. Synodalita je přirozenou a nedílnou složkou a potřebou života církve, proto věřím, že současný zájem o sněmovní společenství bude pokračovat a že mu budou i příslušní odpovědní představitelé v naší církvi vycházet vstříc.

V jakém časovém horizontu by podle vás měly být diecézní sněmy svolány?

Diecézní synody se mohou svolat kdykoli, ale měly by odpovědět na výzvu plenárního sněmu, proto by měly být svolány poté, co budou závěry plenárního sněmu schváleny Apoštolským stolcem. Vzhledem k tomu, že závěry jsou v souladu s kanonickým právem, dá se předpokládat, že i tento bod bude bez problémů schválen.

Kdy se dá předpokládat, že Řím schválí závěry sněmu?

Podle kanonického práva se má nyní předseda sněmu postarat o to, aby všechna akta sněmu byla správně zkorigována, přeložena a odeslána Apoštolskému stolci, který musí vše prozkoumat. To jistě potrvá několik měsíců.

Na čem by případné diecézní synody měly pracovat?

Na struktuře a charakteristice vlastní diecéze, na vlastní ekonomice, na personální situaci, na řešení otázek budoucnosti atd. Návrhy na témata se podávají na začátku sněmu – zvolí je členové sněmu a biskup.

Ale diecézní synody mají navazovat na plenární sněm.

Určitě by mezi náměty neměly chybět ty, které určuje plenární sněm. Zároveň se ale diecézní sněmy mají starat o vlastní partikulární právo, o vlastní problematiku. Výsledky, které posléze podepisuje biskup, jsou pak závazné a směrodatné pro celou diecézi.

Na příštím plenárním sněmu je třeba řešit konkrétním způsobem společný duchovní vztah k našim dějinám, vztah  naší církve ke státu, financování a správu naší církve a její partikulární právo. Skončený plenární sněm sice navrhuje delegovat formulaci partikulárního práva biskupské konferenci, ta však to může činit jen v omezené rovině kanonickým právem.

Neměla se ale tato témata řešit na právě skončeném sněmu?

Měla, ale neřešila se, protože si je sněm nekladl nebo je nedořešil. Nicméně jsou to témata, k jejichž řešení je plenární sněm kompetentní, a proto by také měly být tématy  příštího plenárního sněmu.

Chtěl byste něco dodat?

Touha po sněmovním společenství, tj. po zákonodárném sebeurčení místní církve, po společných diskusích, akcích a rozhodnutích a zejména po společném slavení s Hospodinem je nepřekonatelná, protože je to Boží vůle. Pokud bychom ji chtěli potlačit, mohlo by se nám to vymstít - ve frustraci a polarizaci naší církve a aktivních a horlivých věřících. Proto věřím, že život sněmovního společenství bude dříve či později pokračovat (doufám, že raději dříve než později) na všech úrovních: na diecézní, provinční, ale také na úrovni celé církve v naší republice. Sněmy nemají být nějakou výjimečností – patří k dávné historii naší církve a také mají být organickou a pravidelnou součástí jejího života. Proto bychom si teď neměli dát pohov na dalších sto let. Kromě toho se sněmovní synodalita nevyčerpává jenom na oficiálních úrovních, ale na jakýchkoli setkáních, shromážděních, konferencích a slaveních společenství církve. Sdílet článek na: 

Sekce: Odpovědny, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 3 16. – 22. ledna 2018

Břevnov má nového opata

Dlouhých sedmdesát let dělí od sebe dvě opatské benedikce na Břevnově. Toto slavnostní požehnání a uvedení do úřadu přijal Anastáz Opasek v roce 1947, P. Prokop Siostrzonek…

celý článek


Kdo na Hrad? Zeman, nebo Drahoš?

Do druhého kola prezidentských voleb postupuje Miloš Zeman se 38,6 % a Jiří Drahoš s 26,6 % hlasů. Jaký vztah mají k církvi?

celý článek


Podrobně k počátkům Vatikánského rozhlasu

Před rokem ohlásil šéf vatikánských médií Dario Viganò reformu, která se dotkla i Vatikánského rozhlasu. Zatímco digitální kanály sloučené pod značku Vatican News…

celý článek


Mlčení kolem Laudato si’

Zanedlouho má vyjít odborně i jazykově opravené nové české vydání encykliky Laudato si’ s podtitulem O péči o společný domov, což bude příležitost se aspoň v katolickém…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2018

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay