Petr Pithart: Česká princezna a sebevědomí inženýři

Vydání: 2014/46 Taizé: přípravy vrcholí , 11.11.2014

Studenti vcházejí 20. listopadu na Václavské náměstí. Snímek Dana Kyndrová

17. listopad 1989 je už čtvrtstoletí mezníkem, ale také jím být nemusel.

 

Nebýt toho, že manifestace organizovaná Svazem socialistické mládeže byla povolená, nebýt chaosu mezi těžkooděnci na Národní třídě, kterým nikdo nebyl ochoten dát rozkazy, a nebýt fámy o mrtvém studentovi, mohli jsme se našeho Listopadu docela dobře dočkat až v červnu následujícího roku.

Na tu dobu totiž měla KSČ naplánovaný sjezd, kde se prý hodlala vzdát ústavní zakotvenosti své „vedoucí úlohy“. Tak se mohlo docela dobře stát, že by nám svobodu nadělila KSČ. Byl by to vývoj podobný, dejme tomu, maďarskému. Ale s nemalým zpožděním: maďarští komunisté začali reformovat už brzy po tragickém podzimu 1956.

Pomohly nám tehdy naše dějiny! Jakou sílu mají dějinné symboly, dokonce i když o jejich smyslu má už většina jen matné potuchy! V listopadovém datu bylo navršeno příliš mnoho odkazů: k ideálu akademické svobody, k oběti popravených studentů, k odporu proti okupaci země, ale i ke vzniku samostatného státu. Kolik z těch, kdo se tenkrát sešli na Albertově, o tom všem vědělo? Z mých dnešních studentů sotva pětina.

17. listopadu 1989 uplynulo právě padesát let od studentského listopadu 1939 a ten den byl zároveň nepřímým připomenutím vzniku samostatného státu. Před padesáti lety nacistická okupační moc zavřela české vysoké školy. Popravila devět studentských předáků a přes tisíc jich odvezla do koncentračních táborů. Byla to pomsta za chování studentů při pohřbu Jana Opletala 15. listopadu. Ten zemřel poté, co byl postřelen na manifestaci 28. října 1939, kdy bylo v ulicích Prahy více demonstrujících než v kterékoli jiné okupované evropské zemi. - Dovedu si představit bezradnost vysokých úředníků strany a vlády: copak je, soudruzi, možné nepovolit to? V ten den?

 

LISTOPAD V LISTOPADU

Tak tedy přišel náš Listopad v listopadu. Byla to revoluce? Já se jí trochu lekal. Nejvíce klidné naděje jsem pociťoval pár dní před tím sedmnáctým, když se moje žena vrátila z poutě do Říma na svatořečení Anežky České a nadšená vyprávěla o úžasné atmosféře mezi poutníky. A pak mše sloužená arcibiskupem Tomáškem u sv. Víta v přímém přenosu ČST! Tehdy se mohlo zdát, že najíždíme „na hlubinu“, že uzdravování společnosti bude mít i svůj duchovní rozměr a že bude podle toho střízlivé, realistické.

O pár dní později bylo Václavské náměstí plné statisíců lidí. A v sobotu jich byl na Letenské pláni skoro milion! Volala se vtipná, optimistická hesla, z nichž bylo jasné, že od zítřka tady budeme mít ráj. Já se lehkověrnosti těch představ lekal. Kde jsme se na těch náměstích najednou vzali? Kde jsme byli do té doby? Co jsme si mysleli ještě včera? Celých těch dvacet let? Co vlastně teď chceme? Svobodu s odpovědností, nebo svobodu jako svévoli, dostatek zboží, volné hranice? Moc ani nebylo třeba svrhávat, vzdávala to sama - byl jsem přímo u toho.

Napadlo mne tehdy pošetile tu vznícenou náladu poněkud zchladit, opatrně varovat. Napsal jsem – jako bývalý vysokoškolský učitel - otevřený dopis studentům, kteří to všechno spustili. Neoficiální kulturní společenství Jazzová sekce tím textem polepila kandelábry po městě a prostory metra. Přátelsky jsem v tom dopise varoval, že to všechno bude bolet, že my sami sobě budeme tím největším problémem, nikoli komunistická moc. Že to zkrátka vůbec nebude tak snadné, jak by se mohlo zdát z vyvolávaných hesel. Protože jsme všichni mnohem poničenější poměry, než jsme ochotni připustit… Po takovém výbuchu euforie se totiž musí dostavit rozčarování, zklamání, radikalismus, hledání viníků, nepřítele. Jedním slovem - kocovina. Dvěma slovy - blbá nálada.

Třeba ono heslo z transparentů „Zpátky do Evropy“! Dnes, aspoň podle účasti při volbách do Evropského parlamentu, právě my a Slováci couváme z Evropy nejrychleji!

 

NENECHME SE OTRÁVIT

Viděli jsme sami sebe před pětadvaceti lety realisticky? Neviděli. Já dnes zklamán nejsem, i když mne spousta věcí hrozně štve. Konzervativní rozpoložení vybavuje člověka opatrnou skepsí, ale zároveň příkazem nenechat se otrávit. Nevzdávat to. Konzervativní politik je jako lékař – ne jako učitel, spoléhající na sílu rozumu, ani jako inženýr, věřící svým přesně narýsovaným plánům. Lékař nepřestává léčit, i když ví, že lidé se uzdravují pomalu, obvykle jen na čas. Takový je i křesťanský pohled na člověka jako na bytost, která sice nepřestává hřešit, ale je schopna pokání, neboť touží po spáse. Je to nakonec postoj optimističtější než těch učitelů s vyplněnými osnovami či sebejistých inženýrů.

Po Listopadu to vzali do rukou spíše sebevědomí inženýři, co prosadili privatizaci bez náležitých pravidel. Nebyla to jediná alternativa. Česká vláda, které jsem předsedal, měla jiný plán: inspirovat se ordoliberalismem křesťanských demokratů v poválečném Německu. Se zkušeností společnosti „po pádu“ byli podle toho obezřetní, změny zaváděli postupně a měli úspěch: „hospodářský zázrak“Ludwiga Erharda! I my jsme přece byli společností „po pádu“. Málokdo si to však tehdy chtěl připustit.

Nenechme se dnes otrávit. Zklamání je ze všeho nejsnazší. Stále máme před sebou svobodný prostor. Pořád mnohé záleží na nás. Dosud si můžeme myslet, že za tou velikou změnou před čtvrtstoletím jsou i naše dějiny, ba i ta česká princezna z rodu Přemyslovců, která před korunou císařovny dala přednost pokorné službě nejpotřebnějším.

PETR PITHART, bývalý disident, předseda vlády a senátu

Sdílet článek na: 

Sekce: Články, Téma

Diskuse

Podceněno rusko, Michal 11.11.2014 21:40

Zobrazit vše Zobrazit vybrané

Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 50 6. – 12. prosince 2016

Roráty lákají nejen věřící

Na ochoz šikmé věže stoupají po 194 schodech každou adventní neděli muzikanti. Nikoliv v italské Pise, ale v chodských Domažlicích, kde se jim věž už při stavbě také naklonila.

celý článek


Teď se zklidnit? Děláte si legraci?

Dobře znáte ten pocit. Je tu advent… a všechno se zrychluje. Času ubývá a restů, které máme vyřídit do konce roku, naopak přibývá. A do toho přichází KT s provokativním…

celý článek


České turné o Matce Tereze

Hotové přednáškové turné absolvoval minulý týden v České republice P. Leo Maasburg, který byl řadu let blízkým spolupracovníkem Matky Terezy. Jeho vyprávění s napětím…

celý článek


Betlémská výstava putuje za starými symboly

Až do podhoubí vánočních zvyků a tradic se vydává letošní ročník výstavy v Betlémské kapli v Praze. Název Slunce a betlémy napovídá, že k oslavám evangelijního…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2016

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay