Pastorační reforma je běh na dlouhou trať

Vydání: 2006/24 Pastorační reforma, 14.6.2006, Autor: Jiří Macháně

V jaké fázi je ve vaší diecézí pastorační reforma?
Je to běh na dlouhou trať. Podařilo se nám pospojovat a sloučit často jen formálně existující farnosti. V diecézi bylo před koncem roku 2004 přes tři sta farností, dnes je jich 71.

Souviselo to kromě existence jen formálních, vymřelých nebo opuštěných farností také nějak s nedostatkem kněží?
Kněží je v plzeňské diecézi na počet věřících relativní dostatek. Problém je ovšem v tom, že lidé jsou rozptýleni na velkém území. Činnost kněze se tak často redukovala jen na službu svátostnou a na kontakt s věřícími mu nezbýval čas. Uvědomili jsme si, že je třeba, aby kněz neměl v sobotu a v neděli maraton mší svatých a přes týden pak jenom běhal kolem kostelů, které potřebují opravit.

Jak mohou změny pomoci?
Moje idea je, aby se lidé snažili být více mobilní. Aby nemusel mít kněz tři bohoslužby, ale jen jednu dopoledne a aby lidé pobyli společně a zůstali o hodinku déle třeba na katechezi, které je velmi třeba. Věřící jsou totiž takto pohromadě jen jednou za týden. Katechezi pak nemusí vést kněz, ale i schopný laik nebo pastorační asistent. Lidé dnes jezdí za prací, za vzděláním, za kulturou a sportem či k lékaři. Taková je každodenní realita valné většiny obyvatel diecéze. Proč by nemohli dojet i na bohoslužbu? Uvědomuji si, že to závisí na tom, jestli mají auto, protože v neděli autobusy moc nejezdí a dopravní obslužnost vesnic v pohraničí je hodně špatná. Ale mohou si navzájem pomoci a například se svážet.

Nejen, že každý nemá auto, ale je tu i generační problém. Starší lidé nejsou příliš zvyklí dojíždět...
Věřící si ale časem budou muset zvyknout, protože tradiční způsob pastorace není udržitelný. Dnes ještě pár z nich řekne, že když u nich není bohoslužba, tak nikam nepojedou a tedy na žádnou nepůjdou. Chápu, že chtějí třeba navštívit hřbitov, což dělali, když šli na mši do svého chrámu. Byl bych ale rád, aby v neděli jezdili do spádového kostela a aby u nich doma byla bohoslužba třeba přes týden. Při ní na ně bude mít kněz více času, může s nimi hovořit a při té příležitosti můžou zajít i na hřbitov.

Jak s věřícími o této reformě komunikujete?
Snažím se o tom mluvit na návštěvách farností, prostřednictvím pastýřských listů. Lidé ale bohužel často žijí v zaběhaných kolejích a jsou přesvědčení, že mají právo na to, aby byla v jejich kostele mše svatá, a ptají se proč by měli někam jezdit...

Inspirovali jste se někde, podíleli se na reformách kněží?
Věděli jsme, jak to dělají v jiných diecézích, např. ve Francii, kde je situace podobná té naší. Když jsme zvažovali redukci počtu farností, požádali jsme vikáře, aby předložili své návrhy podle situace v jejich vikariátu. Někteří to spolu s kněžími udělali dobře a důkladně, jiní víceméně formálně. Jsou vikariáty, kde mají dotažené nejen administrativní scelení farností, ale reformují i způsob pastorace - například v rokycanském a klatovském.

S reformami územní správy jste to vzali zostra...
Impulsem pro hromadné celodiecézní slučování farností byla na podzim 2004 reálná hrozba, že neziskové organizace, tedy i církve a potažmo všechny farnosti, budou muset od ledna 2005 vést podvojné účetnictví. Kněží chtěli, abychom farnosti rychle pospojovali, aby pro každou i třeba mrtvou farnost nemuseli vést složitější účetnictví. Sněmovna pak platnost ustanovení tohoto zákona čtrnáct dnů před koncem roku odložila. My už jsme ale byli připravení na velký administrativně-právní slučovací třesk, takže jsme ho udělali.

O negativních reakcích věřících jsme už hovořili, jak přijímají novinky kněží?
Sloučení farností přišlo na jejich podnět. K ničemu jsme je nemuseli tlačit, naopak tlak přicházel od nich na vedení diecéze. Ale další reformy záleží hodně na jednotlivých duchovních správcích. Co vidí jako svoje priority. Komu nestačí zůstat pouze u svátostného servisu, snaží se dělat další věci. Komu to stačí, víc stejně dělat nebude. Jsou ale místa, o kterých byste řekl, že tam lišky dávají dobrou noc, ale život farnosti se tam krásně rozvíjí. Důležité je, že ve farnosti může pracovat spolu s knězem celý tým. Ať už na katechezi, přípravách na svátosti, biblických a modlitebních společenství, nebo při přípravě denní tiché chvíle.

Ve vaší diecézi fungoval tým, který tuto reformu ideově zpracovával...
Tam cítím deficit na straně vedení diecéze, zatím jsme jejich podněty dál nerozvíjeli. Byli jsme zaskočeni vývojem v terénu. Momentálně vidím spíš potřebu věnovat se uvádění změn života farností do praxe.

Čekají podle vás podobné reformy také moravské diecéze?
Na Moravě je to zatím tak, že to, co je u nás na diecézní úrovni, tam mají v jednom vikariátu, respektive děkanátu.
Myslím si, že jedním z největších nebezpečí pro život církve je masivní vliv konzumního stylu života, který na nás chrlí média. Naše křesťanství musí být opravdové, abychom byli schopní odolávat. A v jeho rozvíjení může farní společenství hodně pomáhat.


Sdílet článek na: 

Sekce: Téma, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 33 15. – 21. srpna 2017

Olomouc žije setkáním mládeže

Nejvýznamnější událost mladých křesťanů v tomto roce – Celostátní setkání mládeže – vrcholí tento týden v Olomouci.

celý článek


Rodiny prošly metropolí

Oslavit rodinu se do centra Prahy vydaly stovky účastníků Pochodu pro rodinu.

celý článek


Přestat pít? Když to nejde

Není snad falešnějšího obrazu alkoholika: často opilý, špinavý a páchnoucí muž, povalující se v hospodě a pak ve škarpě. Jistě je nemálo takových. Skutečnost, jak…

celý článek


Vrátit se k modlitbě s papežem

Na duchovní straně 10 každý měsíc zveřejňujeme papežské modlitební úmysly. Jak vznikají a k čemu slouží? Ptali jsme se P. FrédéricA FornosE SJ, ředitele Světové…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay