Papežova slova v EP patřila nám všem

Vydání: 2014/49 Papež v Turecku vybídl ke sjednocení, 2.12.2014, Autor: Alena Scheinostová

Projevy papeže Františka v Evropském parlamentu a Radě Evropy mnozí europoslanci zhodnotili jako to nejlepší, co zde zatím bylo k slyšení.
 
Jak se na Františkovu návštěvu sídla EU a jeho slova dívají osobnosti české církve?
 
Mons. Tomáš Holub, generální sekretář ČBK
 
Šlo zatím o nejkratší Františkovu apoštolskou cestu do zahraničí, ale s nejdelšími projevy: v europarlamentu i v Radě Evropy papež promlouval vždy déle než půl hodiny. Oba projevy byly plné silných myšlenek, doporučuji každému, aby si je prošel a podtrhal. Já bych zvláště upozornil na papežův důraz na mír, jak jej představil v Radě Evropy – jako cíl úsilí evropských institucí a jako Boží dar. A zdůraznil bych výzvu budovat multipolární Evropu, kde se pohled a hodnota různých národů a kultur mísí v harmonii, a přitom si uchovávají svou jedinečnost.
 
Nespustit ze zřetele každodenní problémy a aktuální výzvy, ale zároveň směřovat k velkým ideálům – to papež ilustroval obrazy topolu čnícího k nebi a s hlubokými kořeny či vizí Aristotela a Platóna ukazující k nebi i k zemi. Je otázkou, zda Františkovo vystoupení může reálně něco změnit. Jestli je jeho charisma tak velké, aby obrátilo srdce těch, kdo mu naslouchali, v to můžeme jen doufat. Určitě však vystoupil jako někdo, kdo přináší silné ideje, a potlesk vestoje, který si vysloužil, signalizuje, že přinejmenším pro tu chvíli své posluchače zasáhl opravdu do hloubky.
 
P. Marek Vácha, kněz, přírodovědec a spisovatel
 
Papež si ve Štrasburku vysloužil potlesk vestoje, a pokud bych měl někdy dětem v náboženství vysvětlit, co přesně znamená být solí země, kvasem nebo světlem světa, poukázal bych právě na tento jeho projev. František připomněl Evropanům důležitou věc: kým jsou a odkud přišli. Připomněl italského básníka Klementa Reboru a jeho obraz topolu s větvemi čnícími k nebi a kořeny vnořenými do půdy. Bez kořenů strom uschne. Myslím, že se papež dotkl nejpalčivějšího problému Evropy. Naše společnost je, zdá se, hodnotově vymknuta z kloubů, nejistá tím, kdo je člověk, kdo jsme a kam směřujeme, co
je to rodina a jakou hodnotu má život.
 
Papež přitom pouze nahlas pojmenoval, o čem mnozí před ním uvažovali. Ano, Evropa ve své touze osvobodit člověka od všeho a ve snaze vyletět výš jakoby přeťala své vlastní kořeny – aniž postřehla, že na místo původních hodnot přiletěli běsi. „Zmizí-li kořeny, kmen pomalu chátrá, až odumře, větve kdysi vzpřímené a bujné se nakloní k zemi a opadnou,“ připomněl politikům papež. Jeho projev může znít v naší zemi velmi povědomě, vždyť se u nás stále zpívá zbožná píseň: „Dědictví otců zachovej nám, Pane.“ Myslím, že přesně o to se v současné Evropě hraje – aby si totéž mohli jednou zpívat naši pravnukové o nás.
 
KRISTINA KOLDINSKÁ, docentka sociálního práva a členka komunity Sant’Egidio
 
Skutečnost, že papež František byl pozván do EP, je dle mého názoru stejně historická, jako bylo pozvání papeže Pavla VI. na Valné shromáždění OSN v roce 1965. Žijeme v podobně historicky převratné době, kdy je navýsost žádoucí, aby byla Evropa kontinentem nadále stojícím na míru a ochraně lidské důstojnosti v rámci celé lidské rodiny.
 
Krása papeže Františka spočívá v jeho sympatické nevyzpytatelnosti: umí příjemně překvapit každého, i toho, kdo jeho projevy sleduje již déle. Takovým překvapením mohl být jeho mimořádný důraz na důstojnost člověka, již velmi hluboce, ale zároveň srozumitelně vysvětlil, když ji dal do neoddělitelné souvislosti s transcendentnem. Jeho projev zcela odráží jeho spiritualitu se vší jeho moudrostí, velkorysostí i neustálým úsilím strhnout pro Boží věc lidi okolo.
 
Papežův projev nebyl vyřčením politického programu ani návodem, jak by se měla změnit legislativa EU. Prostřednictvím europoslanců chtěl František hovořit k obyvatelům všech zemí, jež reprezentují. Jeho slova tedy patří každému z nás a je na nás, zda bude mít jeho řeč reálný dopad na stav Evropy. Ten totiž nemají v rukou ani tak politici – závisí na jejích občanech, a možná o to více na křesťanech mezi nimi. Na tom, zda dáme průchod lhostejnosti, nebo postavíme naši společnost na transcendentní důstojnosti člověka a úctě k lidským právům.
 
Sdílet článek na: 

Sekce: Názory, Články

Zobrazit vše Zobrazit vybrané

Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 42 17. – 23. října 2017

Olomouc má nové pomocné biskupy

Mohutný potlesk zněl v sobotu olomouckým dómem. Věřící tak děkovali za vysvěcení nových pomocných biskupů Antonína Baslera a Josefa Nuzíka.

celý článek


Bohoslužby i z horských hřebenů

Sledovat mši svatou „na dálku“ umožňuje také televize Noe a Radio Proglas. Obě stanice nabízejí přímé přenosy několikrát do týdne.

celý článek


Křesťan a demokracie

Jak posílit demokracii v nejisté době? Co mohou křesťané, zvláště křesťanští politici, udělat pro posílení demokracie? Nad těmito otázkami se zamýšlí Iveta Radičová,…

celý článek


Latina je výrazem jednoty

Má jedno nezpochybnitelné prvenství. Je vůbec první ženou, která před čtyřiceti lety začala učit na české katolické teologické fakultě. Aktivity Markéty Koronthályové…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay