Papež Pius XII. - diplomat, učitel a pastýř

Vydání: 2008/42 Pontifikát Pia XII., 14.10.2008, Autor: Martin T. Zikmund

V Eugeniu Pacellim byl zvolen římským biskupem rodilý Říman. Tomuto jemnému, noblesnímu a klasicky vzdělanému muži bylo dáno čelit dvěma barbarským režimům. Do papežské služby byl Pius XII. uveden 12. března 1939 (tři dny před okupací Československa, kterou nikdy neuznal), tj. v roce, kdy byla v Evropě rozpoutána druhá světová válka. Jeho pontifikát se uzavřel v čase, kdy nad světem znovu visela hrozba světové války, tentokrát mezi jadernými velmocemi. Stalo se tak před 50 lety – Pius XII. zemřel 9. října 1958.

Jednou přinesl vatikánský zahradník Piu XII. zraněného ptáčka, neboť věděl o papežově lásce k přírodě a ke zvířatům. Papež se ptáčka ujal, krmil ho, ošetřoval, pojmenoval a nechal si ho ve svém bytě. Ačkoli byl dosud zvyklý jíst sám, při jídle ptáčka obvykle pouštěl z klece a ten mu často při stolování seděl na rameně. Tato epizoda ze života „andělského pastýře“ (jak byl Pius XII. často nazýván) jej docela výstižně charakterizuje. Uprostřed nejtěžší tmy evropských dějin – v dobách nacistických a stalinských hrůz – se tento bezmocný muž snažil zastávat způsoby, jež mu byly vlastní, těch, kteří byli ještě bezmocnější než on.
Když například v Itálii vrcholila honba na Židy, předal představeným klášterů a konventů tajný pokyn, aby ve svých církevních budovách ukrývali ohrožené židovské spoluobčany a sám je konspirativně přijímal ve Vatikánu a zaměstnával je tam (během několika měsíců tehdy stoupl počet členů papežské gardy ze čtyř stovek na čtyři tisíce!). Při bombardování Říma papež okamžitě navštívil místa, kde došlo ke krveprolití – aby povzbudil otřesené a modlil se s nimi (na rozdíl od Mussoliniho, který se toho neodvážil).

HITLERŮV REŽIM ZAVRHOVAL
Někteří Piu XII. vyčítají, že proti židovské genocidě organizované Hitlerem nikdy zcela otevřeně a jednoznačně nevystoupil. Jiní zase namítají, že se takto zachoval ne ze strachu o svou osobu, ale o ty, kterým by takový krok mohl uškodit. I když nikoho nenechával na pochybách, že Hitlerův režim pokládá za zrůdný, přesto dával přednost diplomatickým cestám, aby pomohl, kde to jen šlo. Když ale po válce spadla „železná opona“ a izolovala katolíky ve východním bloku od Vatikánu, papež už tentokrát zřetelně a veřejně zakázal jakoukoli spolupráci církve s režimem, který tak flagrantním způsobem hlásá a uskutečňuje ideologii násilí. V té době by prý za jiných okolností uvažoval o svolání koncilu, ale s ohledem na biskupy z komunistických zemí, kteří by se jej nemohli účastnit, tuto myšlenku nerealizoval.

BIBLICKÉ A LITURGICKÉ HNUTÍ
„Při hodnocení Pia XII. musíme rozlišit jeho diplomatické působení od jeho učitelské a pastýřské činnosti,“ tvrdí kardinál Miloslav Vlk. „Za jeho pontifikátu se například rozvinulo biblické a liturgické hnutí, které vyústilo ve 2. vatikánský koncil,“ nechal se slyšet český primas u příležitostí výročí úmrtí Pia XII. A vskutku: tento papež vydal za bezmála dvacet let svého působení na 40 encyklik. V těchto pastýřských listech nejen odsuzoval totalitní režimy zprava i zleva (např. v Summi Pontificatus z 20. října 1939), ale otevřel také svobodnou cestu biblickému bádání (Divino Afflante Spiritu, 1943) a sebepochopení církve jako těla Kristova (Mystici corporis, 1943). Podněty z této církevní encykliky pak ještě domyslel do liturgické praxe v encyklice Meditator Dei (1947) a v dalších dokumentech. Navíc v jubilejním roce 1950 papež apoštolskou konstitucí Munificentissimus Deus slavnostně definoval dogma o Nanebevzetí Panny Marie.

NEŠLO MU O KARIÉRU
Graham Greene vypráví příběh dělníka, který ztratil ve válce jediného syna a div z toho nezešílel. Jednou se přidal ke skupině, která šla do Vatikánu, aby viděla Pia XII. Když se ocitl v papežově blízkosti, zeptal se ho, jestli má naději na shledání se svým synem. Papež řekl, že to je jedna z těch krátkých otázek, které vyžadují dlouhé odpovědi – a pozval ho do svého soukromého pokoje, kde mu hodinu vysvětloval důvody pro nesmrtelnost duše. Muž prý odcházel od papeže přesvědčen a šťasten, že se se svým synem jednou setká. „Z osobních dopisů Eugenia Pacceliho adresovaných rodině mimo jiné vysvítá i jeho přání nebýt jmenován kardinálem, aby se mohl plně věnovat pastýřské službě,“ vyjádřil se nedávno životopisec Pia XII. Andrea Tornielli. Tato slova naznačují o tomto papeži asi to nejpodstatnější: své pastýřské činnosti (včetně té papežské) rozuměl jako službě. Byla to služba shodou okolností především těm, kdo v letech válek a ideologických konfliktů utržili zranění, a to nejen na těle, ale i na duši. A není náhoda, že to byl zrovna tento papež, kdo ustanovil, že nejen ve velkých katedrálách, ale v každém kostele na světě mají kněží na Zelený čtvrtek při liturgii symbolicky umývat nohy svým farníkům. Taková gesta v určitých okamžicích vypovídají o církvi víc než slova.


Sdílet článek na: 

Sekce: Téma, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 42 17. – 23. října 2017

Olomouc má nové pomocné biskupy

Mohutný potlesk zněl v sobotu olomouckým dómem. Věřící tak děkovali za vysvěcení nových pomocných biskupů Antonína Baslera a Josefa Nuzíka.

celý článek


Bohoslužby i z horských hřebenů

Sledovat mši svatou „na dálku“ umožňuje také televize Noe a Radio Proglas. Obě stanice nabízejí přímé přenosy několikrát do týdne.

celý článek


Křesťan a demokracie

Jak posílit demokracii v nejisté době? Co mohou křesťané, zvláště křesťanští politici, udělat pro posílení demokracie? Nad těmito otázkami se zamýšlí Iveta Radičová,…

celý článek


Latina je výrazem jednoty

Má jedno nezpochybnitelné prvenství. Je vůbec první ženou, která před čtyřiceti lety začala učit na české katolické teologické fakultě. Aktivity Markéty Koronthályové…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay